Předchozí díly seriálu si můžete přečíst po rozkliknutí ZDE

Víno miloval a ctil. V oblibě měl zejména již tehdy proslulá vína z oblasti bzenecké a pyšnil se také jedním unikátem bojanovickým ryzlinkem z roku 1811; měl jej ještě v roce 1910, tedy víno bezmála sto let staré.

Nevelký vinohrad ovšem nestačil uspokojit potřeby častých návštěv, proto majitel část vína pro sklep kupoval. Podle dochovaných informací šlo zejména o vína dovážená z jižních částí monarchie, především rakouská, protože sehnat domácí kvalitní víno ve větším množství byl problém. Moravské vinohradnictví bylo ve 2. polovině 19. století v žalostném stavu, zdecimováno nejen nemocemi, ale také nízkou úrovní péče o révu i zpracování vína. Většina selských vinařů si ani neuvědomovala, že by produkcí vína pro trh mohli nahradit nevýnosnou obilnářskou produkci. Uvědomoval si to však hradišťský lékárník. Věděl také, že jediná cesta k dosažení vyšších výnosů a prodejnosti vína vede přes zlepšení kvality veškeré péče o vinohrad a víno. Vinohrady prostě vyžadovaly odbornost!

Jenomže, kde vzít odborníky? Žádná česká vinařská škola na Moravě neexistovala, jediná ve Znojmě byla německá. A tak v roce 1895 zahajuje Josef Stancl v zemském sněmu kampaň za zřízení české vinařské školy na Moravě. Za místo jejího vzniku po dohodě s představiteli místní samosprávy zvolil Bzenec, který měl ve svém poslaneckém obvodu. Ve městě s vinařskou tradicí od roku 1885 existovala, či spíše živořila, jednoletá Hospodářská zimní škola, jakýsi zemědělský kurs, v němž se ovšem vinohradnictví věnovala minimální pozornost. Z hlediska finančních nákladů i jednání s úřady se ukazovalo schůdnější cestou změnit statut této již stávající školy, než budovat školu zcela novou.

„Je známo, že výtěžek z půdy je nepatrný a rok od roku neustále jsou ceny nižší za všecko, co rolník prodává, ať je to ječmen, řepa aj. A co má jiného pěstovati, co by se dalo zpeněžiti? Proto se třeba poohlédnouti po nějakém vydatném pomocném prameni. Za ten považujeme zvelebení kleslého vinařství v našem kraji,“ promlouvá poslanec Stancl 9. února 1985 ve Sněmovně a předkládá návrh na přeměnu oné zimní hospodářské na odbornou vinařskou školu. Avšak teprve v roce 1899 vzal zemský výbor potřebu takové školy na vědomí a vyjádřil s jejím zřízením svůj souhlas. Dvouletá Zemská rolnická a vinařská škola (s celoročním vyučováním) ve Bzenci, která ještě toho roku zahájila výuku, vznikla jako první česká škola tohoto druhu na Moravě. Pod tímto názvem existovala bezmála čtyři desetiletí, až do roku 1938. Právě z ní začali na přelomu století vycházet první vinařští odborníci, a Bzenec se tak stal střediskem „vědění o vinařství“, což samozřejmě zpětně ovlivňovalo úroveň místního vinařství. Mnozí z absolventů školy se ve svých obcích stali propagátory vinařství a naplňovali tak Stanclovy představy o vinařství jako perspektivní a výnosné komoditě. Jestliže začali ze Bzence vycházet odborně vzdělaní vinaři, zcela logicky se po čase objevila potřeba vinařské organizace. Rozhodující krok k jejímu založení byl učiněn v červenci roku 1900, kdy se ve Bzenci sešli delegáti a předsedové okresních hospodářských spolků, aby deklarovali založení zemského vinařského spolku pro české kraje moravské. Dne 11. září 1902 se ve Bzenci za účasti jednoho sta vinařů a přátel vinařství konala ustavující schůze Zemského vinařského spolku pro Markrabství moravské, na níž byl Josef Stancl zvolen předsedou.

Spolek našel mezi vinaři odezvu a utěšeně se rozrůstal z devadesáti sedmi zakládajících členů se ještě v témž roce rozrostl na 870 členů, v roce 1913 jich byla bezmála tisícovka. O něco později se spolek stal kolektivním členem Říšského vinařského spolku se sídlem v Kremži, a tak nyní již organizovaní moravští vinaři vstoupili na říšskou, a tedy evropskou vinařskou scénu. Začal se před nimi otevírat trh, o jakém se jim před deseti lety ani nesnilo. Když pak spolek v říjnu roku 1912 v Mutěnicích za účasti tří set členů a dvou set hostí oslavoval desetiletí své existence, mohl jeho předseda v zahajovacím projevu s hrdostí pronést tato slova: „Dnešního dne, přehlížíme-li tuto činnost, můžeme s uspokojením doznati, že české vinařství moravské utěšeně se rozvíjí a probouzí, že vinařští zemědělci přesvědčeni jsou o výhodách novodobých směrů ve vinaření, že s porozuměním chápou se všech vymožeností novodobých, aby pokleslé české vinařství se znova vzpružilo a na výši se pozvedlo!“

S rozrůstající se organizací vznikla záhy potřeba časopisu, který by byl vinařům informátorem o spolkovém dění, ale zejména rádcem při práci na vinici i ve sklepě a propagátorem nových moderních vinohradnických metod. V prosinci roku 1906 na schůzi v Hodoníně rozhodlo vedení spolku o vydávání měsíčníku Vinařský obzor. 1. číslo vyšlo 24. ledna 1907 a Josef Stancl se stal členem redakční rady.

Známý vinařský odborník Vilém Kraus u příležitosti 100. výročí založení časopisu v roce 2007 těmito slovy zhodnotil význam časopisu, který vychází podnes. „Tehdejší buditelé odborného uvědomění vinařů věděli dobře, že nestačí jen živé slovo pronesené na schůzích v obecních hospodách nebo ve viničních búdách, ale že je zapotřebí svěřit tolik nových a nezvyklých opatření stránkám časopisu, který by všichni přijali za svého odborného rádce, spolehli se na něj, a bude-li dobře uschován, zůstane jim rádcem povždy. A Vinařský obzor se tím rádcem stal. Nejen rádcem, ale i veřejnou tribunou odborných i organizačních záležitostí.“

Dnes již málokdo ví, že u zrodu moderního moravského vinařství byl hradišťský lékárník Josef Stancl, jenž byl dobovým tiskem nazván „tatíčkem vína“.

Igor Stancl, Jiří Jilík