Bylo tomu tak i v Uherském Hradišti. Město, které mělo v roce 1880 tři a půl tisíce obyvatel, bylo politickým okresem a sídlem krajského soudu, tedy sídlem okresních i krajských institucí, jejichž personální obsazení bylo pod silným vlivem Brna a Vídně. Na úřadech i ve školách byla úřední řečí němčina, ale byla to současně také řeč, jíž mluvila ve společenském styku městská honorace. Početná vrstva státních úředníků, vzdělaných na německých školách a preferujících loajalitu k rakouské říši, rozšiřovala řady proněmecky smýšlejícího obyvatelstva. Hlásit se k němčině bylo nejen výhodné, ale v mnoha případech i nutné bez znalosti němčiny nemohl nikdo počítat s úřednickou kariérou, ale ani ku příkladu s významnějším postavením v obchodě nebo podnikání. A jak by se koneckonců mohl uplatnit český vzdělanec, učitel či právník v prostředí, kde nebyly české školy a čeština měla až druhořadou pozici. Společenský vzestup byl tehdy neskonale snadnější s německým jazykovým, kulturním i politickým vybavením než českým.

A tak i v hradišťském obecním výboru (městském zastupitelstvu) a v okresní školní radě měli až do poloviny 80. let 19. století převahu Němci a prorakousky smýšlející měšťané a úředníci, sdružení v německé liberální (ústavověrné) straně, byť českých obyvatel bylo víc. (Při sčítání lidu v roce 1890 se v Hradišti hlásilo k češtině jako k obcovací řeči 2766 obyvatel a jen 1100 k obcovací řeči německé.)

Když v roce 1880 vstupoval Josef Stancl do politiky, byl v pravou chvíli na pravém místě. O rok dříve se totiž česká politická reprezentace vzdala pasivní rezistence a vstoupila do aktivního politického boje za uznání národních práv. Na Moravě byli její představitelé sdruženi v Národní straně.

Národní stranu v Hradišti vedl nejdříve advokát František Alois Šrom (1825-1899), po něm, v době kdy vstupoval na politickou scénu Josef Stancl, se ujal vedení strany Josef Fanderlík (1839-1895), rovněž právník.

Hradišťští vlastenci měli svůj klub, Měšťanskou besedu nejdříve U Zeleného stromu na Mariánském náměstí, později ve vlastní budově, jehož návštěva byla vizitkou češství. Beseda žila bohatým kulturním životem. Pořádaly se zde koncerty a společenské večírky a vínky, konaly se zde schůze a vystoupení českých spolků, které z tohoto prostředí také vzešly, jako Sokol (1872), Matice školská (1882), Svatopluk (1894) a některé další. Odtud byly řízeny všechny akce za české školy a volby poslanecké i obecní. Nacházela se zde veřejná čítárna, kde si čtenáři mohli prolistovat Slovácké noviny, Národní listy, Lumíra, Zlatou Prahu, Světozor, Našince, Presse, Moravskou orlici, Politiku, Humoristické listy či některý jiný list z široké nabídky. A protože zde byl i výčep piva, tak se zde také diskutovalo, nejčastěji samozřejmě o politice. Postupně, jak docházelo k polarizaci vztahů mezi Čechy a Němci, se Měšťanská beseda proměňovala v centrum českého politického dění.

Právě sem, do Měšťanské besedy, pravidelně přicházel i provizor z lékárny U Zlaté koruny Vyskočil. V rodinné tradici Stanclově je uchovávána v této souvislosti zajímavá historka. K odměně provizora patřila kromě platu i strava. Součástí večeře bylo pivo. Protože provizor odcházel mezi přátele do besedy zcela pravidelně, dostával toho dne večeři bez piva a místo něj vždy obdržel patřičný peněžní obnos, aby nebyl na požitcích zkrácen. Pivo v kruhu přátel v oblíbeném klubu lépe chutnalo i tenkrát. Nepochybně občas vzal s sebou i svého pomocníka. A právě v besedě se příští majitel domu U Zlaté koruny Josef Stancl měl možnost setkat s těmi, kteří stáli v čele národního hnutí ve městě. Přicházel sem nadšený národovec hradišťský farář P. Vojtěch Vodička, měšťan a stavitel Josef Schaniak, učitel Antonín Soják a advokáti František Vysloužil a Josef Konečný, katecheta na českém gymnáziu Sauer a řada dalších. V devadesátých letech měla Měšťanská beseda kolem 150 členů.

Významným se stalo setkání Josefa Stancla s vůdcem hradišťských národovců Josefem Fanderlíkem, poslancem zemského sněmu a přísedícím říšského výboru. Ten převzal vedení strany v roce 1879 po Františku Al. Šromovi, který odešel do Brna, jsa povolán do funkce náměstka zemského hejtmana. Z obou mužů, Fanderlíka a Stancla, blízkých věkově i názorově, se záhy stali osobní přátelé. V Měšťanské besedě se setkávali zcela pravidelně, neboť byli opakovaně voleni za členy výboru, přičemž Fanderlík byl po řadu let předsedou. Oba muži se společně účastnili předvolebních kampaní, jejichž cílem bylo získat voliče pro volební program Národní strany. Prioritou programu byla porážka německé liberální strany, volebního uskupení hradišťských Němců, a tím omezení jejich moci ve městě. Stancl s Fanderlíkem dokonce podnikli společně několik zahraničních cest, aby se blíže seznámili s fungováním parlamentní demokracie v evropských zemích. Právě tito dva muži sehráli na počátku 90. let na hradišťské politické scéně nejdůležitější roli.

Jiří Jilík, Igor Stancl