Těsně před volbami byla uzavřena dohoda mezi národní a purkmistrovskou stranou a uzavřené přátelství přineslo politické ovoce drtivou a definitivní porážku německé strany vedené dr. Josefem Frendlem v obecních volbách 11. a 12. října 1886. Vítězství českého měšťanstva bylo potvrzeno i v dalších volbách v roce 1890. Od roku 1893 se již německé strany voleb nezúčastňovaly, a proto se mohl městský výbor usnést, že na radnici se bude úřadovat česky.

V roce 1896, kdy probíhaly volby do obecního výboru (dnes bychom řekli do městského zastupitelstva), Češi vystupovali ve volbách jako jedna národní strana. A na prvním zasedání nového výboru 27. září došlo k další významné změně dosavadní dlouholetý starosta Jan Evangelista Protzkar sdělil, že se „pro pokročilost věku vzdává opětné kandidatury“. Jediným kandidátem na uvolněnou funkci starosty se tak stal Josef Stancl, „posavadní náměstek a zasloužilý člen obecního zastupitelstva“. Vzápětí byl jednohlasně zvolen.

Tehdejší Slovácké noviny přinesly čtenářům i dojmy ze slavnostního nastolení nově zvoleného starosty, které se uskutečnilo 14. listopadu v 11 hodin dopoledne. Stalo se tak „za přítomnosti všech členů obecní rady, obecního výboru, zástupců ústavů, úřadů i jednotlivců ve skvostně vyzdobené zasedací síni obecního zastupitelstva. Za zvuků císařské hymny vkročil do síně jako zástupce vlády pan c. k. okresní hejtman Kramerius (vnuk proslulého českého obrozence), který byl pověřen od J. E. pana místodržitele úkolem, aby slavnostní čin slibu předsevzal.“

Poté, co složil slib, vzal si slovo nový starosta. „Přijměte ode mne ubezpečení, že hlavním cílem a snahou mojí bude pracovati neúnavně na rozkvět a blaho našeho města. Starobylé naše město, stojící na půdě slovanských věrověstců, musí zděděný český ráz jako posvátný odkaz chrániti a udržovati a býti zářícím příkladem v ohledu vlasteneckém a národním všemu slováckému kraji, nezapomínajíc ke druhé národnosti zachovávati se spravedlivě,“ řekl mimo jiné ve svém inauguračním projevu. A uvedl též hlavní úkoly, které čekaly radnici v oblasti hospodářské: zavedení telefonu, urychlení postupu v budování kanalizace, osvětlení a vodovodu, zřízení banky při spořitelně, okresní pojišťovny, odborné školy a samozřejmě rozumné hospodaření s obecním majetkem.

Jak bylo v té době zvykem, posledními slovy vzdal poctu národu a císaři: „Ať vzkvétá naše město ke cti a slávě milého národa našeho, ať je ozdobou v koruně našeho nejmilostivějšího císaře a krále, jemuž v okamžiku tomto doprošujeme se všeho požehnání, a prosím vás, abyste se mnou Jeho Veličenstvu provolali třikráte hřímavé „Sláva!“ Tak se také stalo, načež první radní Antonín Soják za zvuků hymny odprovodil zástupce vlády z radnice. Domů odešel i nový starosta a zde „přijímal četná blahopřání, jichž se mu v hojnosti dostalo“.

Hradišťané mu týž večer uspořádali uvítání v nové funkci velkolepým pochodňovým průvodem z Měšťanské besedy k radnici a odtud před lékárnu. Dům U Zlaté koruny tak prožíval chvíli své největší slávy a jako rubínový šperk se třpytil v plápolajícím ohni pochodní.

Ještě jedna slavnostní povinnost nového starostu čekala audience u císařského dvora ve Vídni, při níž poděkoval císaři za potvrzení volby. Stalo se tak 30. listopadu toho roku.

Zvolení Josefa Stancla starostou znamenalo konečné vítězství v boji českých vlastenců o charakter města a naplnění snu o tom, že královské město, založené kdysi českým králem, se vrátí do českých rukou.

Igor Stancl, Jiří Jilík