„Kroj jsem na sobě neměla třicet let, takže jsem se trochu obávala, že mě bude škrábat a škrtit," přiznává Pavla Pospíšilová. Její strach se nenaplnil i díky Tetičkám z Kunovic, které jí pomohly s oblékáním i s nečekanými potížemi. „Trochu mě tlačila látka u krku, ale Tetičky to vyřešily spínacím špendlíkem," usmívá se Pavla Pospíšilová.

Zástup krojovaných přitahoval pozornost nejen Pražanů, ale i cizinců, kteří se předháněli v tom, kdo se s moravskými návštěvníky bude moci vyfotit. „Praha celá rozkvetla a kroj byl vstupenkou, kamkoliv jsme jen chtěli zavítat," vzpomíná Kunovjanka. Za dechberoucí zážitek označuje nejen mši vedenou kardinálem Dominikem Dukou, ale také plavbu na gondolách, kde zpívala italská gondoliérka. K večeru, když se procesí vracelo, Karlův most už doslova praskal ve švech, tolik lidí se přišlo na jízdu králů podívat.

„V jednu chvíli jsme zaslechli dvojici žen, jak jedna poukazovala na krále Františka Libosvára a jeho pážata z Hluku, prý že na koních sedí děvčata. Když jsme jim vysvětlili, že jsou to chlapci převlečení za dívky, byli nadšení, že konečně poznali, co to ta jízda králů vlastně je," popisuje Pavla Pospíšilová, která v hlavním městě zažila skutečnou hrdost, že pochází z Moravy.

V duchu se klaní organizačnímu týmu, který akci zajišťoval. „Neuvěřitelné množství lidí včetně starostky Kunovic a starosty Hluku dalo všechno do toho, abychom si to my poutníci užili. Jakýkoliv problém se objevil, okamžitě ho běželi řešit, a přitom to dělali ve svém volném čase a bez nároku na odměnu. Za to jim všem patří obrovský dík. Skutečně klobouk dolů," uzavírá Pavla Pospíšilová.