Ale povedlo se a patří jim díky za odvahu. Dnes si proto můžete přečíst zpověď muzikanta a pracovníka v kultuře Miroslava Potyky.

DĚTSTVÍ

Má nejhezčí vzpomínka z dětství…

Asi z období Vánoc, kdy jsme s bratry spávali v obýváku, kde se víc topilo, oheň plápolal v kamnech (později v naftových), světýlka se v noci odrážela na baňkách a tiše jsme z gramofonu poslouchali Broučky Jana Karafiáta. Přičemž ne vše nám bylo zcela jasné, ale právě to tajemno bylo krásné.

Jaký jsem byl žák?

Nebyl jsem žádný šprt, ale snažil jsem se mít dobré známky. I kvůli mamince, kterou mrzela každá jiná známka než jednička, maximálně dvojka. Horší jsem musel zdůvodňovat.

Nejoblíbenější a nejnenáviděnější předmět?

Nejoblíbenější čeština (literatura), dějepis a tělocvik a kupodivu i literatura v ruštině, neboť vynikající profesor Honza Hašek (byl náš třídní a měl i zmíněnou češtinu) pro nás i v té stále ještě blbé době přelomu padesátých a šedesátých let dokázal nacházet Jevtušenka, Vozněsenského, Achmadulinu a pochopitelně klasiku (taky ho soudruzi po srpnu 68 z gymplu suspendovali). Neměl jsem rád matematiku a o něco méně fyziku a chemii. Rozptýlení nám poskytovala takzvaná praxe, kdy jsme ničili materiál v LETu a dostali i výuční list.

Moje první láska?

Předpokládám, že se jedná o ty dětské, platonické… Byla to ve čtvrté třídě Maruška Hanzelková, v pozdějších letech pak typ trochu Jany Brejchové či Brigity Bardotové, vždyť také ještě na gymplu hrála menší role ve filmech Vojtěcha Jasného Touha a Procesí k panence. Jenže ji všem ctitelům (že, Honzo Gogolo) vyfoukl Václav Postránecký, tehdy elév ve Slováckém divadle. Jen na okraj když se Vašek objeví v Uherském Hradišti, tak mu musím líčit Maruščiny další životní osudy.

Čím jsem chtěl být?

Neměl jsem vyhraněné přání, ale studovat humanitní obory jsem chtěl, což mi splnila Filozofická fakulta UP v Olomouci v „uvolněných" šedesátých letech. Pak už mě to táhlo ke kultuře, umění, sdělovacím prostředkům…

RODINA

Jak jsem potkal svého životního partnera?

Na hradišťském nádraží, když jsem jel na promoci svého kamaráda, který kvůli stáži na Kubě končil o něco později. Má budoucí žena jela na promoci bratrance, který se také z nějakých důvodů ve studiu opozdil.

Děti, to jsou starosti i radosti…

Se dvěma syny Tomášem a Janem jsme v podstatě žádné velké starosti neměli, oba sportovali, pubertu jakžtakž přežili, vystudovali vysoké školy. A velkou radost nám dělají vnuci Tomáš a Adélka. Takže pohoda…

Kdo je u nás pánem domu?

Na tuto ožehavou otázku bych použil svoji odpověď z nedávného rozhovoru pro časopis ZVUK, kdy se mě Bohouš Matyáš ptal, zda u nás neprobíhá proces tzv.„podpantoflizace", který kdysi v předscéně probírali Werich s Horníčkem. Cituji: „O podpantoflizaci nemůže být řeč, to je vyloučeno. Ale z nás dvou jsem přece jenom ten klidnější, takže se snažím, pravda, udržovat jakousi únosnou rovnováhu. Dál bych to nerad rozmazával."

Co mě dokáže totálně vytočit?

Jsem vcelku kliďas, takže se hned tak vytočit nenechám. Ale vadí mi podlost, zákeřnost a lhaní jak u obyčejných lidí, tak u politiků. Vadí mi, když někdo předstírá práci a hraje si na něco, co není, trápí mě evidentní nespravedlnost v drobnostech i velkých kauzách. Těch věcí by se jistě našlo víc.

Domácí práce nenávidím, či miluji?

Tady by to chtělo specifikovat, co jsou to domácí práce… Jestli umývání a utírání nádobí, luxování, utírání prachu, vaření a podobně, tak do toho se asi žádný chlap moc nehrne, možná kromě vaření. Nicméně je to nezbytné, takže občas se zapojím…

KONÍČKY A TAK

Když si chci oddechnout, dělám…

Nejraději mám aktivní oddech, to znamená sport tenis, lyžování, dřív to byl i fotbal nebo volejbal. Nebavilo mě běhání. A jinak asi četba, sledování sportu a některých pořadů v televizi.

Mé nejoblíbenější jídlo?

Ryby v jakékoliv podobě, taktéž kuřata a houby. Občas také třeba grilované koleno, smažená játra, řízek, biftek, tatarák. Ale také těstoviny posypané mákem.

Pivo lahvové, nebo točené?

Nejsem pivař, takže když je pivo dobře vychlazené, třeba po tenise nebo po jarním lyžování, tak ty dvě varianty příliš nerozlišuji. Ale asi spíš točené. Nicméně víno je víno…

Kulturní událost, která mě v poslední době zaujala?

Mnoho těch kulturních událostí není. Zajímavá je výstava Od informelu k figuře v Galerii Slováckého muzea, rád chodím do Slováckého divadla, radost mi udělal katalog k výstavě k osmdesátinám malíře a grafika Vladimíra Suchánka na Pražském hradě, potěší mě některé archivní pořady v televizi, například Hovory H Miroslava Horníčka, Horníček se Sovákem v „písařích", Jiří Suchý a Semafor. Těchto pořadů by mělo být víc, škoda, že Česká televize prezentuje spíš jinou kulturu… A rád si vždy poslechnu Martina Hrbáče a jeho muziku, stejně jako další cimbálovky. A asi by se mi líbil nedávný koncert Joea Cockera v Praze.

Můj vztah ke sportu…

Zní to blbě, ale veskrze kladný, i když figuru na to nemám. V mládí jsem se věnoval šermu a z krajských přeborů i mistrovství republiky mám řadu medailí. Mimo jiné jsem sváděl líté boje s někdejšími reprezentanty, třeba se současným pražským primátorem Bohuslavem Svobodou (pokud ještě primátorem je…) nebo s nedávno zesnulým primářem Bohuslavem „Vaškem" Popelářem. Také jsem hrál házenou, tehdy II. ligu, a dokonce „prázdninově" závodil na plachetnici. Bavil mě fotbal, chytal jsem za Filozofickou fakultu UP v Olomouci a také na vojně v Aši, i volejbal. Hodně pozdě jsem začal lyžovat a hrát tenis, což mě drží doposud, na lyže se každoročně těším do Francie a Itálie, ale i na svah do Osvětiman, tenis hráváme s kumpány Ivanem Palackým, Igorem Stránským a Petrem Rychmachem a říkáme si „urnový háj", neboť věkový průměr se přiblížil sedmdesátce… Vnuci dostali na chalupě pingpongový stůl, takže mě čeká náročná letní sezona.

PRÁCE

Proč dělám to, co dělám?

Viz odpověď na otázku Čím jsem chtěl být?

Je mi práce koníčkem, nebo „jen" obživou?

Měl jsem to štěstí, že převažoval ten koníček. Platy v kultuře sice jak je správně uvedeno „na obživu" byly, ale vyskakovat člověk příliš nemohl.

Kdy jsem v práci nejšťastnější?

Když se podaří pěkná výstava, když se sejdeme s kamarády výtvarníky a fotografy z Trenčína nebo s folkloristy u cimbálu, když úspěšně proběhnou Kopaničárské slavnosti, Slovácké slavnosti vína a tak dále.

Kdy mám chuť s tím seknout?

Neměl jsem chuť s tím seknout ani za bolševika, a to bylo důvodů víc…

Čím bych chtěl být, kdybych se zasnil…

Aby nemusela zapracovat cenzura, tak tím, co jsem byl a jsem…

OSTATNÍ

Historka, která mě v poslední době nejvíce pobavila…

Poněkud smutně jsem se bavil při historkách a výplodech exporadců prezidenta pánů Hájka a Jákla. A stále mě baví již poněkud starší historka, kterak horňácká legenda Tonda Vrba se po nějaké akci neustále v hospodě chlubil, že má nový nerozbitný mobil a pouštěl ho ze stále větších výšek na zem. Až se v ranních hodinách naštval hostinský a přepůlil mobil sekerkou na maso…