Dnes chci Ašotovi přát ke krásnému jubileu. Říct však Ašotovi prosté Všechno nejlepší! je málo. Málo pro člověka, který svým otevřeným srdcem tak moc dává.

Je vynikajícím malířem s naprosto originální a nezaměnitelnou technikou, je čestným členem katedry historie Arménie Jerevanského pedagogického institutu, členem výtvarné asociace Arménie, členem Sdružení výtvarných umělců moravskoslovenského pomezí, ale především je člověkem s nezaměnitelným vnímáním světa. Z toho pramení jeho kouzlo, jeho čistá skromnost a pohled na svět. Při každé mé návštěvě v jeho ateliéru se tam vždycky zastaví čas. Vydržel bych poslouchat Ašotovo vyprávění snad celé hodiny.

On dobře zná obě tváře světa – tu kladnou i tu smutnou. A proto úsměvem dává najevo vděčnost za život, za radost, kterou v životě má, za štěstí, které jej potkalo. Zkrátka a dobře, to vzácné, to, čeho si na něm vážím, je, že přijal tyto dary a rozdává je dál. Když odcházím z jeho ateliéru, usmívám se vždycky také. Ne kvůli lahvince vína, kterou vypijeme, ale pro ten pocit, že takový člověk existuje a navíc je mým kamarádem.

U nás na Slovácku, tedy v Horním Němčí, žije už dlouhých osmnáct let. To je déle než někteří rodáci. Za tu dobu v něm usídlila část našeho evropanství, druhou částí sebe sama však zůstává Arménem. To se nejvíce projevuje v jeho malbě – na jedné straně jsou to divoké barvy v abstrakcích, na straně druhé klidné a vyrovnané středoevropské květiny. V jeho osobě, myšlenkách i slovech tak hovoří vzdělaný muž, plný zkušeností, který jeden život žije ve dvou odlišných kulturách. To mu umožňuje vidět svět jinak, pestřeji. Radost mu dává malování, přátelé nebo jen krásný den. Mně dal také něco vzácného. Díky našemu přátelství se kolem sebe občas rozhlédnu ne svýma, ale Ašotovýma očima. A řeknu vám, je to krásný pohled. Díky.
Ašote, přijmi tedy prosím tuto netradiční gratulaci, hodně zdraví, štěstí a hlavně ten tvůj stále krásný pohled na život.

Přečtěte si také:

Dražba: Arakeljanovy obrazy i víno Depardieua

Mistr štětce i šašliků