Před čtrnácti dny jsem psal o slepici, která v Chorvatsku snáší zelená vejce. Několik dnů nato do redakce Slováckého deníku přišel dopis, ve kterém pisatelka tvrdila, že u nich ve Veletinách je taková slépka taky. Prosíme ji tedy tímto, aby na sebe redakci poslala kontakt, uděláme z ní hvězdu a zjistíme, jak to je. Buďto opeřenci dávají zelené zrní, nebo je ta kropenatka z Chorvatska česká emigrantka.

Nečekané Velikonoce letos zažila dvojice chlapců, která procházela Prahou a narazila na herečku Květu Fialovou. „Pánové, vy byste mě měli vyšlehat,“ zašvitořila zničehonic. Mladíci se usmáli s tím, že nemají pomlázku, ale první dáma českého divadla se tím nenechala zaskočit. „Tak pojďte ke mně domů. Mám tam mačetu z Malajsie, můžete to zkusit s ní.“ Poté hoši zděšením utekli. Nedivím se jim.

Hodně se divila i obyvatelka Rakouska. Na policii totiž ohlásila krádež kabelky, a když se muži zákona zajímali, kdo ji okradl, sdělila jim, že zničehonic u ní přistál orel a vytrhl jí kabelku z ruky. Kolega Jirka Hejcman to komentoval slovy, že paní byla více než z odcizení dokladů určitě ohromena zlodějem a neustále opakovala, že takového ptáka nikdy neviděla.

Začali jsme v divadle připravovat Naše furianty Ladislava Stroupežnického. Při té příležitosti jsem si vzpomněl na jednu uchazečku o studium na herecké škole, která při přijímacích zkouškách dostala otázku, kdo napsal Strakonického dudáka. „To vím jistě, to byl Stroupežnický,“ nenechala se zaskočit. „Opravdu jste si tím jménem jistá?“ zeptala se zkoušející. „Tedy, omlouvám se, mně se to pořád plete,“ zarděla se slečna. „Byl to Stroupežník.“ Přeji všem furiantský týden.

Josef Kubáník