„Maminko, mohl bych si půjčit nůžky, něco bych ti chtěl vystřihnout,“ žádal čtyřletý syn kamarádku. Vyhověla mu. Za dvacet minut chlapeček přinesl hezky vystřiženého pána a maminka omdlela. Hoch rozstříhal tisícikorunu. Ještěže tatínkovi nevystřihl Masaryka z pětitisícovky.

Manžel mé kolegyně byl požádán jeho matkou, aby jí natřel záda Alpou. Pán asi zrovna přemýšlel nad politickou situací, protože si nevšiml, že místo skleničky popadl tubu. Až po půl hodině se babička začala divit, že necítí oblíbenou vůni a zjistila, že má záda zapatlaná zubní pastou. Hlavně že jsme zdraví.

Sledoval jsem v televizi pořad, kde se občanů ptali, kdo byl rodiči Kaina a Ábela. Ačkoliv si na Adama a Evu vzpomněl málokdo, jeden pán v tom měl jasno. „Je to celkem jedno, hlavně aby byla samička menší.“ Sám měřil asi sto padesát centimetrů.

Přišel mi od jedné divačky mail, ve kterém chválila komedii 1+2=6. Byla tak nadšená, že používala ty největší superlativy a psaní zakončila zvoláním. „Jedno vím jistě. Už jsem viděla kdeco po celé republice, ale vy jste jednoznačně nejlepší divadlo v Hradišti!“ To se mi ulevilo.

Josef Kubáník