„Musíme všude zamykat, už mi z toho švihne,“ stěžovala si rozrušeně kamarádka na pracovní povinnosti, když jsme seděli u kávy. Pak vstala, aby si odskočila. Když se vrátila, pokračovali jsme ve vyprávění a asi za deset minut se z chodby ozvalo šílené bušení. Dotyčná zamkla omylem celé toalety.

V Rusku mají zase skandál. Jistý pravoslavný kněz požehnal striptýzovému baru v dobré víře, že je to baletní škola. Já jsem slyšel o tom, jak náš kněz navštívil baletní školu ve chvíli, kdy tam podle slov paní učitelky děti dělaly pěkný bordel.

Kolega David Vaculík má smůlu. Už si jej spletli se Standou Dolínkem, s Leošem Marešem, ale na jeho jméno si nikdo vzpomenout nemůže. Minulý týden se jej zeptal pán v restauraci. „Je možné, že vás odněkud znám?“ Kolega zajásal a podotkl, že asi z divadla. Pán se na něj zadíval důkladněji. „Aha, tak to jsem si vás spletl s prodejcem aut.“ Tak to je úplně nejhorší.

Natáčeli jsme s kolegy další díl seriálu Podle práva ze soudního prostředí. Odborný poradce, který dohlíží na správnost, jinak též soudce, vzpomněl na kolegyni a její specifické otázky: „Jak bylo ukončeno vaše první manželství?“ Obžalovaný odpověděl, že smrtí a soudkyně pokračovala: „A čí smrtí došlo k ukončení manželství?“ To musely být rozsudky!

Josef Kubáník