•Byl jsem s neteří v zoo. Potkali jsme tam jednu asi tak šestiletou holčičku, která s otevřenou pusinkou sledovala život v jedné části zahrady a pak se obrátila na maminku s fantastickým zjištěním: „Mami, podívej, to zvířátko vypadá úplně stejně jako naše paní učitelka.“ Dívenka nás zaskočila všechny. Ačkoliv víme o krizi ve školství, toto si žádný pedagogický sbor nezasloužil. Před námi chroupala řepu nutrie.

•Kamarád Honza Dvořák hraje na housle, chodí s dívkou Pavlínou Vlkovou, ta hraje na klavír. Dohodli se na společném koncertu, ale neodhadli správně průvodkyni večerem. Děvče, které je před publikem mělo ohlásit, mělo takovou trému, že mu padaly z rukou papíry a celé se třáslo. V momentě, kdy představovalo hudebníky, prohlásilo na pokraji sil: „Uslyšíte houslistu Honzu Dvořáka… na klavír jej bude doprovázet… Pavlína… Pavlína… Pavlína Filipovská.“ Pak omdlelo.

•Hráli jsme další reprízu muzikálu Donaha! O přestávce někdo zaklepal na dveře šatny. Vešla malá divačka s památníčkem a prosbou o podpis. Nejdřív se hnala ke mně, ačkoliv mám v muzikálu jen čtyři výstupy. Vedle mě seděl Jirka Hejcman, který hraje jednu z hlavních rolí. Ještě se vydýchával po náročném tanečním čísle, děvčátko si jej prohlédlo a neochotně, ale přece jen proneslo: „Tak se mi podepište taky. Snad i vy v tom budete hrát.“ Tomu se říká divácká přízeň.

•Kamarád mi vypravoval, co se přihodilo na velké mezinárodní kynologické přehlídce. Moderátor nezvládl trému a ve chvíli, kdy celá akce začala, si popletl pojmy. Bohužel tak nešťastně, že před několika tisící lidmi prohlásil: „Dámy a pánové, právě přicházejí gynekologové se svými chundelatými miláčky.“