VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jiří Stránský: Jsem doktor vězeňských věd

Slovácko /ROZHOVOR/ - Prožil nezanedbatelnou část života v komunistickém lágru, vzpomíná však na to s nadhledem a někdy i (možná hořkým) úsměvem. Po revoluci vzpomínky na své příběhy svých spoluvězňů otiskl do celé řady publikovaných knih.

7.5.2014 3
SDÍLEJ:

Jiří Stránský.Foto: Michael Lapčík

Širší veřejnost jej zná především jako scénáristu seriálu Zdivočelá země. Na konci dubna zavítal dvaaosmdesátiletý Jiří Stránský do Uherského Hradiště aby se zde zúčastnil studentské literární konference a besedy v místní knihovně.

Součástí vašeho programu v Uherském Hradišti byla i návštěva někdejší věznice. Jaký to byl pro vás zážitek?
Přiznám se, že jsem dnes dovnitř už ani nešel, protože jsem tam byl celkem asi čtyřikrát. Křtil jsem třeba památeční desku popravených, když se slavnostně otevírala kaple se sochami od mého kamaráda Otmara Olivy. Tentokrát jsem již necítil potřebu, abych poslouchal nějaký výklad o věznici. Musím přiznat, že mě moji spolumuklové trochu rozčilují. Dřív byli samá sranda, ale čím starší, a sešlo se jich několik pohromadě, začali dodatečně trpět a tekly jim slzy. Tedy netýká se to dam. V nich je jakási noblesa, která jim to nedovolí.

Věznice a další využití jejího objektu je mnohaletým předmětem diskuzí. Dokážete si představit, že by na jejím místě vyrostl třeba supermarket?
Viděl jsem v životě už tolik supermarketů, že by mě nepřekvapilo vůbec nic. Osobně si myslím, že by tam mohlo vzniknout také něco, co by alespoň z části bylo schopné zaplatit zamýšlené muzeum totality. V tomhle obrovském rozsahu celého komplexu se muzeum prosadit určitě nepodaří. Píši jednou za čtyři neděle do časopisu Respekt, takže bych chtěl tentokrát napsat, pokud se to povede, o dění kolem hradišťské věznice. Když něco takového publikuji, podaří se mi tím většinou rozvířit vody. Snad mi tohle téma nechají, protože zásadní jsou v současnosti přece jen události na Ukrajině. Takže zítra zavolám Taberymu (šéfredaktor Respektu, pozn. red.), a uvidíme.

To Hradišťané určitě uvítají.
Osudným se stal fakt, že se rekonstrukci či jiné úpravy nepodařilo prosadit v době, kdy byl souzený Grebeníček a celá věc měla jakousi publicitu. Já jsem tehdy nahlas loboval pro to, aby se s těmi největšími grázly uspořádaly takzvané čestné soudy. To znamená, že by se sešel obrovský tribunál se soudci, prokurátory i obhájci, a tam by se předneslo všechno, co dotyčný provedl, včetně obhajob a polehčujících okolností. Na konci by byl vynesen rozsudek v tom smyslu, že kdybychom neměli na starosti daleko důležitější věci, než takové darebáky, tak by dostal třeba dvacet let. Jenže muklům, které jsem k tomu přemlouval, to připadalo málo. Oni pořád pouze útočili na soudy, což byla cesta do pekel, protože předsedkyně soudu samozřejmě byla členkou komunistické strany. Tak to tehdy prostě ještě bylo.

Nyní se zdá být pohyb věcí okolo věznice spíše v nedohlednu.
Tak trochu jsem to předvídal. Hlavně jsem věděl, že se nemůže podařit objekt kompletně zrestaurovat za strašné peníze, aby z něj byla zase jenom basa, to je trošku utopické. Na druhé straně jde o obrovitý památník událostí, jež se tenkrát děly, a to by se mělo reflektovat. Avšak s jakousi koncepcí. Chyba se stala také v době, kdy byl ministrem kultury můj kamarád Pavel Dostál. Usiloval o to aby se z věznice stala kulturní památka, čímž by se stala budova chráněnou. Společně s ministrem spravedlnosti Otakarem Motejlem na to dost tlačili. Trošku to pokazil současný pan prezident, který v té době předsedal vládě a nebyla s ním vůbec žádná řeč. Kabinet prý měl úplně jiné priority. Podařilo se nám na něm alespoň vymoci podpis k 75milionové investici, díky níž vznikl skanzen na místě pracovního tábora Vojna u Příbrami. Tak alespoň to.

Ve vězení a uranových dolech jste prožil zhruba sedm let života. Jaký jste si z toho odnesl úplně nejhorší prožitek?
To je jako kdybyste se mě zeptal, kterou ze svých knížek mám nejradši. Nevím. Vzpomínám třeba na to, jak mě nechali šest dní a šest nocí chodit ve vodě. Měl jsem chodidla jako Japonka. To byste nevěřili, jak moc se člověku může scvrknout noha.

Více se dočtete v dnešním vydání Slovácký novin

Autor: Michael Lapčík

Autor: Redakce

7.5.2014 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:
V neděli po půlnoci došlo ke smrtelné dopravní nehodě u Moravského Písku.
5

Náraz do stromu stál řidiče u Uherského Ostrohu život

Nádrž v Osvětimanech byla kvůli opravě rok vypuštěná už se zase napouští.
2

Nádrž v Osvětimanech už se zase napouští, sumec albín se do ní už nevrátí

Boršická Pentla slavila třicáté narozeniny Dožínkami

FOTOGALERIE / Na šest stovek milovníků folkloru sledovalo s úžasem v sobotu večer v boršickém kulturním domě téměř tříhodinový vzpomínkový pořad s názvem Dožínky. 

Policie už týden pátrá po seniorovi z Uherského Brodu

Už týden pátrají policisté po čtyřiasedmdesátiletém muži z Uherského Brodu. Ten v pátek 10. listopadu odešel ze svého bytu a od té doby ho nikdo neviděl.

Na Modelářském koštu budou soutěžit plastikové a papírové modely

Nepřeberné množství plastikových a papírových modelů, ale také například simulátor větroně L13 Blaník nabídne Modelářský košt 2017.

Cimbálovka Stojanova gymnázia byla na audienci u papeže

FOTOGALERIE / Neobyčejné zážitky se naskytly osmičlenné cimbálové muzice ze Stojanova gymnázia Velehrad pod vedením Petra Halody a v doprovodu zástupce ředitele vzdělávacího ústavu Filipa Macka při generální audienci u papeže Františka (80) a při návštěvě Říma.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT