O potřebě nejen kopané, ale i fotbalu, branky a gólu

Možná navíc patříte k těm, kteří fotbalu alias kopané vůbec neholdují nejen na hřišti (na pažitu), ale ani v hledišti, a dokonce ani v křesle u televize.
Pak se vůbec nelze divit tomu, že nechápavě kroutíte hlavou nad potřebou fotbalu, navíc ještě i kopané, když k životu ani jedno, ani druhé nepotřebujete. Jenže jiní potřebují, protože hra, o níž se říká, že nemá logiku, je víc než slušně živí. No a co by si počaly miliony těch, co ji přímo zbožňují…

A teď si představte, že balon (míč) skončí za zády gólmana (brankáře) přímo v šibenici (v horním růžku branky). Copak asi jedni fandové vykřiknou? Góóóól! A ti druzí? Ti nezakřičí nic, ti ztuhnou, krve se v nich nedořežete. Takže o potřebě slova gól nelze pochybovat. Nikde totiž neuslyšíte – brankáááá! A nestačila by jen kopaná? Nestačila.

Zkuste výraz hráč kopané (máme hráč házené i házenkář a adjektivum házenkářský, třeba turnaj) nahradit českým jednoslovným výrazem, o jehož přednostech nelze vůbec pochybovat. Nemáme, natož abychom měli přídavné jméno. Proto potřebujeme i fotbal a s ním fotbalisty (dnes už i fotbalistky), fotbalový míč a bůhvíco fotbalového ještě. I když… Kopáč?

Co kdyby to byl kopankář (jako zmíněný házenkář), kopalista (jako volejbalista) či kopanista (jako tenista). Mně by se zamlouval i kopanec. K slovníkovému významu kopnutí a chybné jednání by přibyl význam třetí – hráč kopané. Proč ne? Kope, kopance inkasuje i rozdává, a dokonce někdy udělá pořádný kopanec – červená kartička a hybaj předčasně pod sprchy! A míč? Ten by byl kopancový. Na kopance (i pro kopance) je jak stvořený…

Miloš Vsetínský

Již dříve uveřejněné texty naleznete vpravo nahoře v oddíle Související články