Někdo jen co se narodí, už je Starý, někdo naopak zůstane celý život Mladý. Může se i stát, že ředitelem gymnázia bude Školník, zatímco školníkem třeba Ministr. Dokonce se může stát, že sňatek uzavře Ženatý s Mrtvou…

V každém případě, i když se nám jméno nelíbí, je moc dobré, že nějaké máme. Bez něj by nás nejen nezapsali do školy, ale ani nevyměřili důchod, natož aby ho vyplatili…

Jo kdyby si každý mohl vybrat, komu se má ve zdejší kotlině narodit, měli bychom tu samé pracháče, i když ne takového kalibru jako Gates či Buffett. To by pak velký odborář Štěch ani malou stávku nezorganizoval.

Ale podívejme se na jména „jazykověji“, neb to má tato rubrička Slováckého deníku v popisu práce. Když se to vezme kolem a kolem, tak nejvíc nás chodí po světě coby nějaké to substantivum (Pytlík, Konečník), adjektivum (Mosazný, Čistý) a verbum (Uvízl, Snídal).

Ti „slovesní“ se až na pár výjimek snoubí výhradně s minulým časem. A ty výjimky? Pánové Vidím, Tuším, Nemáš, možná dva tři další nositelé prézentu. Velice vzácní jsou i ti, jejichž jména vyjadřují imperativ. Znám pouhé tři – Nauč, Pouč, Stůj. Poskrovnu je také „číslovek“, a to Milion, Devátý, Třináctý, Čtrnáctý.

Srdce člověka zaplesá, když objeví jméno Jež, jež je asi jediným zástupcem „zájmen“, zatímco Tenkrát zřejmě jediným „příslovcem“ mezi jmény. Nebo snad má někde kolegu?

A kdyby byl pan Áč jenom Ač, mohli jsme mít i „spojku“! „Předložka“ a „částice“ se nám také asi nenarodila, bohužel. Takže už nám zbyly jenom „citoslovce“. Tady jsou pánové Buch, Řach, Bim, Cink, Kukuč, Heč.

P.S. Omlouvám se všem, kteří se mohou cítit dotčeni, že jejich jméno bylo vzpomenuto, i těm, jejichž jméno vzpomenuto nebylo.

Miloš Vsetínský