Přiblížil nám osobnost, která celý svůj život zasvětila kumštu, celý život dokázala nazírat na hudební dění pohledem současníka, aniž by ztrácela svůj osobitý a argumenty vždy podpořený názor na věc. Nečas se narodil 21. února 1922 v Kyjově, mládí prožil ve Strážnici. Gymnázium absolvoval v Bučovicích a v Brně, pak studoval skladbu na brněnské konzervatoři (1942–49). Nedokončil studium hudební vědy na brněnské filozofické fakultě a vědomosti si prohloubil ročním studijním pobytem v Anglii. V roce 1952 nastoupil do Československého rozhlasu v Brně, externě spolupracoval s tehdejším Ústavem pro lidovou píseň. Od roku 1941 byl členem brněnského Slováckého krúžku, kde začal hrát na cimbál, vedl také cimbálovou muziku Radost. Stál u zrodu Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů, z počátku hrál v orchestru na cimbál, obdobně pak s Brněnskými gajdoši.

Folklor inspiroval také jeho skladatelskou činnost. Jako pedagog působil v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století na JAMU (etnomuzikologie) i na brněnské konzervatoři, cimbál učil na ZUŠ v Kyjově a Hodoníně. Jako poradce spolupracoval s mnoha cimbálovými muzikami a folklorními soubory i na Hradišťsku a Brodsku.

Od roku 1960 patří k předním spolupracovníkům mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici (člen programové rady, autor a režisér programů, fonotéka festivalu). Spolu s Annou Maděričovou byl v Uherském Hradišti iniciátorem okresní soutěže dětí v interpretaci lidových písní (má za sebou třiatřicet ročníků) a mezinárodního Festivalu hudebních nástrojů lidových muzik (letos proběhl sedmnáctý ročník), jehož se pravidelně zúčastňuje jako autor pořadů.

Nedocenitelná je jeho odborná pomoc folklornímu hnutí zejména na jižní Moravě. Ovlivnil spousty muzikantů, pro hudební vydavatelství přípravil desítky zvukových nosičů s předními cimbálovými muzikami. Mezi folkloristy je nesmírně populární pro své odborné vědomosti, cit pro lidovou muziku i jiné hudební žánry a také pro svoji přátelskou povahu a osobitý humor. Je čestným občanem Kyjova.

I ve svých (neuvěřitelných) pětaosmdesáti letech stihne sledovat takřka vše, co se na úseku folkloru děje – ať už vyráží z Brna nebo z chalupy ve Vřesovicích. Jaromír nestárne – a to je dobře!!!