To když jsem se pídil po tom, jak se z trnek pálí slivovice. Jejich dlouholetý předseda Jan Maňásek mne tehdy ochotně přijal nejen mezi zahrádkáře, ale i mezi chlapy zpěváky.

Společně s nimi jsme se v té době připojili mužáckým sborem k místnímu souboru písní a tanců Lúčka v Kudlovicích. Od těch dob jsem už býval všude při strýcovi Maňáskovi. Začalo to nejprve účastí na mezinárodním festivalu Smotra folklora v srbochorvatském Záhřebu, kam jsme byli delegováni, abychom prezentovatovali soubor vesnického typu u nás. A pak bylo těch vystoupení nepočítaných. Doma i v zahraničí.

U kudlovického kulturáku bývaly pravidelně přistavovány autobusy pro převozy Lúčky na místní i zahraniční festivaly. Kudlovice to vnímaly a účastně nás od kulturáku vyprovázely. Často, vlastně pokaždé se s námi vozívaly demižóny s bílým panihájským, případně jiným, dobrým…

A na tom, že přestály jednou i dlouhou plavbu Severním a dál Norským mořem – tehdy do finského Osla – měl zásluhu i strýc Maňásek. To byla dlouhá cesta. A kolik bylo vystoupení v Kudlovicích, při tehdy oblíbených návštěvních večerech, na které byly vypravovány autobusy z Uherského Hradiště? Když pak poslední autobusy odjely, častokrát jsme se strýcem Maňáskem sál kulturáku „zavírali“. Vinařství, včelařství, stolařství, folklor, to vše spolu s moudrostí strýca Maňáska nám bylo majákem svítícím po řadu let nad oblastí našeho hradišťského Dolňácka. Strýc Maňásek byl pilířem jistot. Teď se ale už jeho čas naplnil. Jedna ze sudiček, co mu do života přichystala pěkně dlouhou svíci takřka devadesáti let, ji už musela nechat uhasit. My pozůstalí toho želíme, je nám to moc líto. Čas stvořitele je vymezený neúprosně. Maňáskův sklep připojený ke včelínu i se včeličkami zůstanou opuštěny. Rozloučili jsme se s ním 11. prosince, zbude nám jen v dobrém na něho vzpomínat, abychom alespoň trochu byli takovými, jakým býval on, strýc, Jenda, Jan Maňásek…


Kamarád Jožka Pešák