Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ivo Dokoupil: Nejvíce krajanům pomůžete, když přijedete do Banátu na dovolenou

Region /ROZHOVOR/ - Do našeho regionu zavítala výjimečná návštěva. Milovník všeho na východ od našich hranic. Počínaje ukrajinskými Karpatami přes Krym až po Mongolsko. Koordinátor turistických rozvojových projektů, fotograf, novinář a člověk spolupracující s humanitární organizací Člověk v tísni – to je Ivo Dokoupil.

12.3.2016
SDÍLEJ:

Cestovatel Ivo Dokoupil besedoval v Uherském Brodě. Foto: DENÍK/Stanislav Dufka

Nejčastěji ho potkáte v rumunském Banátu, kde v šesti vesnicích žijí potomci českých vystěhovalců, kteří dodnes mluví plynulou češtinou. Ivo Dokoupil je nejvýraznější postava, která stojí za přílivem českých turistů do Banátu. Rodák z Radimy u Krnova besedoval v kavárně Ulité Kafé v Uherském Brodě. Do unikátního prostředí českých vesnic v Rumunsku vtáhl posluchače filmem z roku 1981 režisérky Jany Ševčíkové. Všechno bylo obohaceno o banátské jídlo, které pořadatelé akce pro návštěvníky připravili.

Kdy vy sám jste byl vůbec poprvé 
v rumunském Banátu?

V roce 2000, jel jsem tam jako fotograf. Tenkrát jsme dělali na brněnské hvězdárně pořad o Banátu. Potom jsem se stal průvodcem pro cestovní kancelář Kudrna a dělal jsem a vlastně pořád dělám průvodce turistů, je to část mého pracovního portfolia.

Bylo hodně složité skloubit místní lidi s turistickým ruchem?

Začátky byly chaotické, pro turisty nebyly nastaveny žádné ceny. Nechali se od vesničanů zadarmo nebo skoro zadarmo hostit. Oni jsou totiž strašně pohostinní, oblast Banátu byla dlouho izolovaná, byli strašně vděční za každou návštěvu z Česka. Tam bylo zvykem, že o hosta se musíte dobře postarat, ale v určité chvíli to přerostlo meze. Nemůžete pořád jenom hostit, musíte pracovat na poli, případně z hostů něco mít, abyste to mohli opakovat. Když jsem dostal projekt rozvoje šetrného cestovního ruchu na starosti, tak první, co jsme udělali, bylo, že jsme nastavili nějakou cenovou hladinu. Řekli jsme jasně, kolik by bylo slušné platit za jídlo a ubytování.

Od koho ta cenová hladina vzešla, přímo od vás?

Přiznám se, že ode mě. Dělal jsem pro cestovní kancelář, viděl jsem tu situaci a bylo mně jasné, že takhle to fungovat nebude. Vytvořili jsme internetové stránky, tím to všechno začalo. Obrovská výhoda je, že v Banátu není jazyková ani kulturní bariéra. Lidi si tam zvykli jezdit, ten život je pro místní o hodně jednodušší než před dvaceti lety – to vám řeknou sami. Jejich problém je, si o ty peníze říct.

Pokud přece poskytuji nějaké služby, tak je normální si za ně říct o peníze…

Měli a mají blok brát peníze za stravu a ubytování. Náboženství a tradici jim velí přijímat hosty a nebrat od nich žádné peníze. Najednou měli na místní poměry vybírat značné sumy. Do dneška to řeší tím, že když se host zeptá, kolik má platit, tak třeba paní Klepáčková říká, to já nevím, ale Fík (přezdívka Ivo Dokoupila – pozn. aut.) říkal, že 350 korun. Ono to pak vypadá, že mám z ubytování nějaké provize a jsem milionář.

V Banátu jste také pomáhali založit několik menších firem. Jak se jim daří?

Je třeba říct, že všechny, až na jednu pilu v Šumicích, která zanikla, fungují dodnes. Vyrábí se tam třeba nábytek nebo je tam cívkárna. Vozili jsme je na motivační pobyty do Česka, aby viděli, jak funguje třeba stolařství nebo menší pekařství. Učíme je sbírat byliny, sušit čaje, vozíme jim etikety na domácí výrobky. Učili jsme je, jakým způsobem ubytovávat, vyhledávali jsme vhodné rodiny, které mají kapacity a chtějí do toho jít. To byly začátky někdy v roce 2003 až 2005. Díky tomu, že to delší dobu koordinujeme, tak se to někam pohnulo. Naše současná práce spočívá v tom, že udržujeme to, co jsme tam před lety nastartovali a vymýšlíme nové věci.

Domácí přitom většinou živilo výhradně zemědělství…

Jasně, je dobré mít čtyři krávy, ale ještě lepší je mít v baráku čtyři turisty, z těch máte peníze okamžitě. Mnozí to pochopili a začali si svoje domy opravovat. Další věc, pro kterou tam lidi jezdí, je jídlo. Všechno je bio, z domácích zdrojů, dostanete tam kvalitní maso, sýry nebo domácí rajčata. V poslední době je učíme vařit domácí pivo, to už se tam v minulosti vařilo.

Přibývá v Banátu masově turistů? Nemáte obavy, že ten region to nezvládne?

Naštěstí to tak není. Šetrná turistika má svoje hranice, nemůže tam bydlet víc lidí, než je kapacita postelí ve vesnicích. Podmínky jsou tam celkem drsné, nejsou tam třeba splachovací záchody, ne každý turista snese kadibudky. Je to i poměrně daleko, to všechno brání tomu, aby se z toho stal masový turismus typu chorvatských pláží. Neříkám, že ten zájem je v posledních letech masový, ale je větší.

Máte spočítáno, kolik turistů navštíví české vesnice v Rumunsku během roku?

Je to zhruba kolem pěti tisíc lidí, což není malé ani velké číslo. Je potřeba si uvědomit, že ubytovává zhruba půlka lidí. Nejlepší jak jim pomoci, je tam odjet na dovolenou, ty peníze za služby jsou pro ně stěžejní. Hodně lidí se tam vrací. Mezi turisty a domácími vznikají kamarádské vztahy a rodinné vazby.

Na druhou stranu počet obyvatel Banátu pořád klesá. Mladí odcházejí do Česka…

Odcházejí především proto, že tam není dostatek pracovních příležitostí. Po revoluci došlo k útlumu hornictví, které tam zaměstnávalo nejvíc lidí. Zůstala jenom zemědělská činnost, to byla pro mladé lidi motivace odejít za prací do Česka. Bohužel nemají vzdělání. Musíme si uvědomit, že to území je i v rámci Rumunska zaostalé. U nás pracují většinou manuálně v těžkém průmyslu.

Nedávno odvysílala Česká televize reality show Zlatá mládež. Jeden z dílů byl natočen i v Banátu. Jak se vám zamlouvala prezentace pěti mladých lidí z Prahy v rumunské vesnici?

Pomáhal jsem jim shánět ubytování, takže jsem uvedený i v titulcích. Čekám, že až se objevím v Gerniku (ve vesnici, kde se natáčelo – pozn. aut.), tak mně tam někdo rozbije hubu. Netušil jsem, že z toho bude takový bulvár. Bylo to sestříhané tak, že některé věci mohly řadu lidí urazit. Reakce místních určitě nebudou pozitivní. Ty lidi měli třeba připravené ubytování a oni začali říkat, co to tady smrdí. Na to je háklivá každá hospodyňka. Rozhodně to nemělo nic společného s pokorou.

Čím si vysvětlujete, že ani za dvě 
stě let nepohltilo české vesnice okolní Rumunsko?

Je to jedna z našich komunit ve světě, ale je tam něco, co nikde jinde nenajdete. Je to zvláštní komunita, která si zachovává své zvyky a tradice. Všechny vesnice jsou v horách, od rumunských vesnic byly v minulosti naprosto nepřístupné a nedocházelo k asimilaci a k jakémusi spojení s okolním světem. Na rozdíl českých komunit, které žijí na Ukrajině, Rusku nebo třeba v Srbsku, tam se ty zvyky začali míchat. V Banátu k tomu nedocházelo i proto, že vesnice jsou katolické a všude kolem žije pravoslavné obyvatelstvo. Když tam člověk přijede, tak se ocitne na jiné historické ploše – je tam časová brána.

Dá se odhadnout, jaká bude budoucnost českých vesnic v Rumunsku?

To záleží na spoustě faktorů, nikdo neví, co bude za dvacet let. Obecně platí, že stěhování mezi městem a vesnicí probíhá v různých časových vlnách. Momentálně je pro mladé moderní se z Banátu odstěhovat a dělat u nás v automobilce. Pokud by třeba přišla krize v průmyslu a ta práce by tady nebyla, tak by se vraceli domů. Důležité je mít se kam vracet. Jsou i případy, že někteří se domů vracejí.

V letošním roce budete slavit padesátku. Asi není v celém Banátu 
člověk, který by vás neznal. Chystáte oslavu i pro krajany v Banátu?

To je pravda. Doma to budu slavit v březnu, je jasné, že budu muset i v Banátu zorganizovat nějakou tancovačku.

Fotograf a novinář na volné noze Ivo Dokoupil se narodil v roce 1966. Věnuje se zemím bývalého SSSR, Rumunsku, Mongolsku a Číně. V roce 1996 vedl filmovou výpravu jedoucí vlakem do Hongkongu, v roce 1998 putoval jako novinář přes Kazachstán do čínského Sinťiangu, kde vznikla pro agenturu Epicentrum reportáž o ujgurském odboji. V roce 1999 procestoval bývalou sovětskou střední Asii. Od roku 2000 se věnuje dokumentování života krajanů v rumunském Banátu. V posledních době se také angažuje pro humanitární organizaci Člověk v tísni na pomoc válkou zmítané Ukrajině. Je ženatý, má tři děti a žije v Radimi u Krnova. Mezi přáteli a obyvateli Banátu je známý pod přezdívkou Fík. Vytvořil internetové stránky o krajanech v Rumunsku www.banat.cz.

Autor: Stanislav Dufka

12.3.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Trenér 1. FC Slovácko Michal Kordula (vpravo).

Slovácko trápí produktivita. Problém chce vyřešit na Dukle

Ilustrační foto.

Měli zpronevěřit evropské dotace, za to můžou dostat i tři roky vězení

Představujeme prvňáčky ze Základní školy v Hradčovicích

Ojedinělý seriál Deníku Naši Prvňáci pokračuje dalším dílem.

Při Ovarové serenádě nebyla nouze dobroty z pašíků

FOTOGALERIE / Areálem Madis relaxačního centra ve staroměstské Kosmově ulici se v sobotu odpoledne mísily vůně zabijačkových dobrot. Při 12. ročníku Ovarové serenády si měli návštěvníci na čem pošmáknout.

Jan Juroška: Výsledkově se nám nedaří. Věřím, že se odrazíme na Dukle

Trochu netradičně, už zítra, hraje Slovácko další ligový zápas. Prohru z Brna může napravit v předehrávce 11. kola na pražské Julisce. Právě z Dukly Praha přišel v létě do Uherského Hradiště fotbalový univerzál Jan Juroška.

V Kudlovicích ochutnávali domácí štrúdly a likéry

Především k setkání, pobavení, prohloubení sousedských a mezilidských vztahů uspořádala v sobotu kudlovická organizace Českého svazu zahrádkářů II. ročník Koštu domácích likérů a štrúdlů.  

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení