Sbor Dvořák oslavil nedávno výročí, jak často se schází?

Sbor se schází pravidelně jednou, případně dvakrát týdně podle potřeby dirigenta. Zkoušky trvají s jednou přestávkou tři hodiny. Sezona začíná v září a končí v červnu. O letních prázdninách nezkoušíme.

Kolik má seskupení v současnosti členů?

Sbor má 43 aktivních členů a dirigenta. Z toho je dvanáct sopránů, čtrnáct altů, osm tenorů a devět basů. Z celkového počtu zpěváků máme patnáct dojíždějících z okolí, například z Nivnice, Suché Lozi, Záhorovic, Starého Hrozenkova, Rudic, Šumic, Újezdce u Luhačovic nebo z Bystřice pod Lopeníkem.

Jaký je věkový průměr zpěváků? Mají o sborové zpívání zájem i mladí?

Věkový průměr celého sboru je 62,4 let. Mladí lidé bohužel nemají moc o sborový zpěv zájem. Ale náš nejmladší zpěvák – tenorista má 19 let.

Co je nosným prvkem vašeho repertoáru?

Nosným prvkem je hudba různých slohových období, spirituály a lidové písně různých národů.

Jak vybíráte skladby, které budete zpívat? Má hlavní slovo dirigent?

Skladby jsou většinou vybírány podle jubileí hudebních skladatelů nebo dle požadavku pořadatelů koncertu. Při výběru skladeb má hlavní slovo dirigent.

Kdo vás při vystoupení doprovází?

Zpíváme většinou a capella, abychom byli soběstační a nebyli závislí na doprovodu, i když zpívání bez doprovodu nástroje je mnohem náročnější. Při vánočních koncertech či jiných výročí potřebujeme vzhledem k repertoáru varhaníka, klavíristu či malý orchestrální doprovod. V poslední době s námi úzce spolupracuje komorní soubor Collegium Classic, utvořený převážně u učitelů ZUŠ Uherský Brod. Vloni s námi jako host vystupovalo Trio od sv. Jakuba z Brna.

Kam všude jste se sborem vycestovali?

Sbor Dvořák za 70 let své činnosti reprezentoval české sborové umění v 15 státech Evropy. Bylo to: Bulharsko, Polsko, Slovensko, státy bývalé Jugoslávie, Anglie, Francie, Německo, Belgie, Nizozemí, Estonsko, Maďarsko, Rakousko a Itálie.

Procestovali jste toho hodně. Jaké jsou vaše největší úspěchy?

K našim největším úspěchům se řadí opakovaná účast na festivalu Pražské jaro, spolupráce se zlínskou Filharmonií Bohuslava Martinů při provádění kantátových děl, například Prokofjevův Alexandr Něvský, Borodinovy Polovecké tance, Janáčkova Glagolská mše, Orffova Carmina burana a jiné. Sbor se zúčastnil mezinárodní pěvecké soutěže Praga cantat 2005, kde získal v konkurenci 22 sborů z devíti států Evropy stříbrné pásmo. Úspěšně reprezentoval na mezinárodních festivalech Bavaria Mnichov 2011 v Německu a Alta Pusteria 2013 v Itálii, kam se chystá i v letošním roce.

V repertoáru máze určitě spoustu skladeb. Musí zpěváci zkoušet i doma?

Zpěváci doma ani zkoušet nemusí. Dirigent na zkouškách vyžaduje preciznost a maximální soustředěnost, takže většinu skladeb už umíme ze zkoušek zpívat zpaměti, což přispívá k dokonalejší znalosti repertoáru a lepšímu sledování gest dirigenta.

Podle čeho přibíráte nové členy? Zkouší je dirigent?

Noví členové se většinou přihlásí sami, když slyší náš sbor zpívat na různých koncertech. Dirigent je zkouší dle hlasového rozsahu a poté je zařadí do hlasu.

Snaží se sbor držet i trendy moderního sborového zpívání?

Trendy moderního sborového zpívání nezařazujeme.

Vydali jste několik desek, nechystáte nějakou další v nejbližší době? Jaké jsou vaše plány do budoucna?

V současné době budeme vydávat DVD z našeho slavnostního koncertu k 70. výročí sboru. O vydání dalšího CD zatím neuvažujeme, neboť jeho natočení v profesionálním studiu je velmi nákladné a sbor Dvořák není schopen z vlastních finančních prostředků vydání realizovat.

Zpívali jste na svatbě holandského prince, můžete čtenářům tento zážitek popsat?

Uherskobrodskému komornímu sboru Dvořák se dostalo velké a neopakovatelné pocty zazpívat na svatbě nizozemskému princi Florisovi van Oranje – Nassau a jeho snoubence Aimée Söhngen z Naardenu. Královská svatba se konala v sobotu 22. října 2005 ve Velkém kostele (Grote Kerk) v Naardenu – Vesting. Byla to velká událost pro celé Holandsko i pro naše partnerské město, které se na neobvyklou a organizačně náročnou akci připravovalo přes tři měsíce. Svatbu přenášely v přímém přenosu televizní společnosti do celého světa. A náš sbor z města Komenského byl při tom!

Jak k tomu došlo?

První zpráva o zpěvu na tak velkolepé a vzácné události přišla telefonicky ze Stichting Naarden- Uherský Brod, která je sesterskou nadací Spolku Uherský Brod – Naarden, jehož jsem jednatelkou. Nevěřila jsem obsahu telefonického hovoru a požádala jsem, aby mi vše raději odfaxovali. Během týdne jsem fax obdržela od matky nevěsty paní Eleonory Söhngen, že slyšela sbor Dvořák zpívat v roce 2000 v Naardenu v kostele a byla naším zpěvem tak okouzlena, že by si moc přála, abychom zazpívali v říjnu na královské svatbě prince Florise a její dcery Aimée. Rozhodnutí nebylo jednoduché, neboť koncem října nás čekala mezinárodní pěvecká soutěž Praga cantat. Nakonec bylo odsouhlaseno, že taková ojedinělá nabídka se neodmítá. Ze strany organizátorů z Stichting byl však požadavek snížení počtu sboristů, takže účast přislíbil Komorní sbor Dvořák. V den svatby jsme do kostela Grote Kerk kráčeli po červeném koberci o hodinu dříve jako předvoj svatebních hostů. Uvnitř se vše hemžilo organizátory i bezpečnostní službou a kamerami. Z chórové části přes vyřezávané mříže jsme sledovali postupný příchod 600 pozvaných hostů, kteří přicházeli zadním vchodem podle výše společenského postavení a postupně naplňovali kostel od zadních míst až po čestná přední místa, která patřila královské rodině a příbuzným nevěsty. Byla to skutečně módní přehlídka od extravagantního oblečení a klobouků různých barev, látek a stylu až po jednoduché, vkusné elegantní kostýmky. Čas svatebního obřadu se naplňoval, přicházela královská rodina a Její Veličenstvo nizozemská královna Beatrix, při jejímž příchodu všichni povstali. Připadali jsme si jako v pohádce, neboť vidět na vlastní oči tolik princů a princezen pohromadě a další urozené a vysoce postavené osobnosti je něco nezapomenutelného. Na závěr přišla nejbližší rodina snoubenců, matka prince Florise, princezna Margriet (sestra královny Beatrix) s manželem Pietrem van Vollenhovenem a rodiče nevěsty. Ohlasy na účast Komorního sboru Dvořák na královské svatbě byly velké, což dokazují články uveřejněné v prestižních holandských novinách i královském časopise.

Mluvila jste o komorním sboru,co vedlo k jeho vzniku?

Myšlenkou založit komorní sbor se dirigent Antonín Veselka zabýval již deset let před jeho vznikem. Definitivní podnět k jeho založení dala vokálně-instrumentální skupina Linha Singers, která na jaře roku 1988 v Uherském Brodě koncertovala. Ke vzniku menšího sboru přispěly také ekonomické důvody, neboť někteří pořadatelé požadují menší počet sboristů. Zkoušky v komorním sboru jsou pro dirigenta i pro zpěváky snazší a méně vyčerpávající, nedochází k neustálému opakování nacvičených taktů, ke zbytečným průtahům v nácviku, k nedodržování dynamiky či nádechů dle dirigentových představ vzhledem k menšímu počtu sboristů, a tím jsou z časového hlediska efektivnější.

Jak dlouho se sborem spolupracujete vy osobně?

Ve sboru zpívám od roku 1959. Předsedkyní sboru jsem od roku 1998, předtím jsem byla členkou výboru a pak místopředsedkyní.

Jak jste se k sboru Dvořák dostala? Co vás na něj zaujalo?

Chodit zpívat do sboru Dvořák mě osobně přesvědčoval bývalý ředitel brodské hudební školy a dirigent Dvořáku František Veselka, který mě dříve učil v ‚hudebce' nauku, intonaci a někdy suploval hodiny klavíru. Co mě na Dvořáku zaujalo? Setkávání s lidmi, kteří jako já měli rádi hudbu a zpěv, chodili na koncerty, byli přátelští a kolegiální. Zajímavé bylo poznávat jiné pěvecké sbory a dirigenty při našich účastech na festivalech, soutěžích či pěveckých akcích v rámci celé republiky. První zahraniční zájezd sboru Dvořák se konal v roce 1965 do Bulharska. V té době měl sbor 130 členů, ale pět zpěváků z politických důvodů nesmělo vycestovat.

Jak byste sbor charakterizovala?

Přestože je složení sboru profesně různorodé, žije velmi přátelským životem. Mezi zpěváky nejsou žádné konflikty, které by znepříjemňovaly vzájemná setkání. To jistě dokazuje i skutečnost, že někteří členové dojíždí na zkoušky a vystoupení z okolí. Taková obětavost svědčí o tom, že se ve sboru cítí velmi dobře. Proto je bohatou odměnou všech zpěváků spokojenost posluchačů, kterým se naše muzicírování líbí. To nás pak motivuje k další práci, i když to vyžaduje osobní námahu, čas, energii i obětavost pro něco, co považujeme za potřebné a důležité pro seberealizaci člověka. Snad nejlépe se vzpomíná na chvíle a příběhy společně prožité, ať ve zkouškách, cestou na koncerty či při zahraničních zájezdech. Parta dobrých lidí, ochotných si vždy navzájem pomoci, poradit, povzbudit. Zvlášť cenné to bylo za minulého režimu.

Zažila jste oba dirigenty z rodu Veselků, jaký je rozdíl v jejich systému práce?

Ano, zažila jsem oba dirigenty a jsem tomu ráda. Pěvecký sbor Dvořák má štěstí na své sbormistry. Současný dirigent Antonín Veselka pokračuje v dlouholeté rodinné tradici, kterou zahájil jeho otec František Veselka, ředitel uherskobrodské hudební školy a neúnavný hudebně-výchovný pracovník a spoluzakladatel Unie českých pěveckých sborů. Pod jeho vedením vyrostl Dvořák, který v té době měl 130 členů, v kvalitní amatérské pěvecké těleso a dosáhl mimořádných úspěchů na celostátní úrovni. Takto početný sbor mohl nacvičovat velké kantáty z hudební literatury. Jeho sbormistrovské umění i zásluhy na poli kulturním i pedagogickém si dodnes váží současní pamětníci, kteří předávají odkaz tohoto přísného učitele, avšak skromného a obětavého člověka a hlavně vynikajícího hudebníka, dalším generacím. František Veselka vedl po dobu plných 25 let pěvecký sbor Dvořák a dal základ jeho umělecké profilaci, na níž pak navázal po jeho nenadálém odchodu v roce 1970 jeho syn Antonín.

A ten je jiný?

Pod jeho vedením sbor podstatně rozšířil svůj repertoár, vytříbil své interpretační pojetí, vystupoval na různých pěveckých soutěžích a festivalech doma i v zahraničí a stal se tak reprezentantem zpěvnosti a úrovně sborového umění. Koncertní programy velkého i komorního sboru se vesměs vyznačují uměleckou náročností a dramaturgickou průbojností. V důsledku neustálého snižování počtu zájemců muselo dojít ke změně repertoáru. Do dramaturgie programu začal zařazovat například spirituály, které mají u posluchačů velkou oblibu. Současný dirigent zavedl v roce 1975 cyklus tradičních vánočních koncertů, které se již 40 let těší velké oblibě a přispívají k nenapodobitelné poezii vánočního času. Na těchto koncertech nacházíme snad nejlepší, nejvděčnější a nejpočetnější publikum.

Jaký je rozdíl v jejich systému práce?

Téměř žádný. Oba používají stejná dirigentská gesta, mají cit pro sborovou intonační čistotu, což je základ uměleckého projevu. Vedle intonace kladou důraz na sborové barevné ladění, dynamiku, na frázování, správnou artikulaci, tektoniku díla a hudební styl, v němž se uplatňuje napětí, logický růst melodických linií jednotlivých hlasů i celku. Lidský hlas je pro oba nejdokonalejším hudebním nástrojem schopným nejlépe vyslovit lidské city utajené v hudebních myšlenkách.

Co je vaším největším zážitkem z práce se sborem?

Snad největším zážitkem byla organizace zpívání sboru na Královské svatbě v roce 2005 v Naardenu a osobní telefonát a korespondence z královského paláce s Jeho Veličenstvem princem Florisem van Oranje-Nassau, van Vollenhoven. Cituji z jeho korespondence: ‚Milá paní Koubová, ještě nikdy jsme neslyšeli tak nádherné Aleluja. Vychutnali jsme si každou jeho sekundu během našeho svatebního obřadu… Velmi si ceníme toho, že jste se zúčastnili naší svatby. Děkujeme za krásné dárky…'

Co vám členství ve Dvořáku dalo a co vzalo?

Osobní setkání a dlouholeté přátelství s hudebními skladateli Zdeňkem Lukášem, Antonínem Tučapským a dalšími profesionálními hudebníky a umělci. Důkladněji se orientovat ve sborové literatuře různých slohových období a získat hlubší znalosti a přehled. Možnost se sborem vycestovat a koncertovat v různých státech Evropy a poznávat jiné kultury a pamětihodnosti navštívených míst. Nejen členství, ale hlavně dlouholetá a zodpovědná funkce předsedkyně sboru mně vzala spoustu času a přináší i zdravotní potíže. Vše, co dělám, je na úkor mé rodiny, osobního volna a pohodlí. Je velké štěstí, že rodina mou práci toleruje, má pro ni pochopení a případně ochotně spolupracuje. Vždyť ekonomicky zajistit chod sboru, který má od roku 1993 právní subjektivitu a na svou činnost získává finanční prostředky z koncertů, dotacemi od města, sponzorů a podobně není jednoduché. Dále se musí projekty napsat a v termínu podat, dělat vyúčtování, podávat daňová přiznání, fakturovat, oslovovat sponzory, komunikovat se sbory, dělat propagaci, psát objednávky a různá hlášení, podílet se na organizaci a ještě navíc mít zodpovědnost, řešit stresové situace, když odmítne doprovázet například varhaník, klavírista, a hlavně pracovat nezištně jako dobrovolník, není jednoduché. To pochopí jen ti, co něco podobného dělají či dělali.