Jenže v poslední době začínají cyklisty ze stezek stále více vytlačovat milovníci in-line bruslení. Tento sport k nám přišel z Ameriky. Tam se první kolečkové brusle objevily v 80. letech minulého století. Bylo to hlavně díky vynálezu polyuretanových koleček. Úplně první kolečkové brusle však viděly světlo světa v Belgii již před více než 200 lety. To se totiž v roce 1760 rozhodl Joseph Merlin vylepšit své dřeváky, na které připevnil kolečka.

Jenže asi to moc nejezdilo, a tak lidstvo muselo čekat až do roku 1884, kdy bylo vynalezeno kuličkové ložisko, které o sto let později doplnila právě americká polyuretanová kolečka. Od té doby se na in-line bruslích prohání nejen amatérští sportovci, ale v současnosti se pravidelně konají mistrovství světa v rychlobruslení, akrobacii nebo například v hokeji.

Ale proč vám to všechno povídám? Chtěl bych totiž upozornit na jedno děvče, které ač ze Slovácka, ba přímo z Ostrožské Nové Vsi, začíná prohánět na kolečkových bruslích celou českou elitu. To děvče se jmenuje Nicol Hlůšková. Ano, je to ta Nicol Hlůšková, jejíž hlavní sportovní disciplínou bylo donedávna krasobruslení, ve kterém v mládežnických kategoriích, ještě v dresu Slovácké Slavie, sbírala jednu medaili za druhou.

V letošním roce byla například v krasobruslení v kategorii juniorek na přeboru Zlínského kraje stříbrná. Stejné místo vybojovala i na juniorských závodech ve Vídni. Pak však po vzoru skvělé Martiny Sáblíkové vyzkoušela i rychlobruslení, a hned se stala juniorskou mistryní ČR v půlmaratonu. To však už jezdila v barvách otrokovického SSC Worker teamu.

Jenže přišlo jaro, ledy roztály , a tak Nicol vyzkoušela také in-line bruslení. A ani tam si nevedla vůbec špatně. Například v Brně, na domácím šampionátu v ženách, skončila na pátém místě, hned za českými reprezentantkami z prestižního Novis teamu. Vítězství v tomto závodě si na své konto připsala Martina Sáblíková. Nikol si však skvěle počínala také v kategorii juniorek, kde si vybojovala první místo.

A právě všechny tyto úspěchy jí zajistily to, že byla vybrána do sledovacího programu na podporu talentovaných sportovců, který byl zřízen při Univerzitě tělovýchovy a sportu v Olomouci. A rázem se tak ocitla mezi naší sportovní elitou. Nicol Hlůšková svými výkony tak dala jasně najevo, že i ze Slovácka, kraje bez bruslařské ledové dráhy či bez sportovišť pro in-line bruslení, se dá prosadit mezi elitu. A to je jen dobře.

A jaké jsou mé postřehy z fotbalu? No, Slovácko to válí čím dál tím hůř, co si budeme nalhávat. Myslím si, že zklamáni musí být jak hráči, tak trenéři a zřejmě i vedení. O tom, že největší zklamání prožívají fanoušci, o tom není třeba pochybovat. Jenže fanoušci nemohou dělat téměř nic. Mohou snad jen povzbuzovat. Všechno proto zůstává hlavně na hráčích, na trenérech, a také na vedení.

Celá tato trojice by se měla nad dosavadními výsledky fotbalistů 1.FC Slovácko zamyslet a vyvodit správné závěry. Zatím všichni svalují vinu jen na smůlu, která mužstvo provází. Jenže čekat, až smolaře opustí smůla, bývá někdy tragické. Proto by, dle mého názoru, měl přijít na řadu recept našich zahrádkářů – radikální řez. Ale o tom vždy rozhoduje jen sám zahradník. Proto se nechejme překvapit.

Vojtěch Johaník