Související Školáci vyšplhali na Mount Everest. Uctili památku horolezce Martiše

Tak vypadala v neděli 18. března vzpomínková beseda na československou horolezeckou legendu Jindřicha Martiše, rodáka zpod Velké Javořiny, který by se včera dožil 60 let. Jeho osud nerozlučně spjatý s vysokohorskými velikány se však naplnil před 15 lety na úpatí himálajské Annapurny, kde jej při trekingovém výstupu pohltila lavina.

Do Dolního Němčí přicestovalo v neděli několik skupin horolezců z tuzemska i z Vysokých Tater. Ti, kteří s Jindrou Martišem kdysi začínali poznávat krásu horolezeckého sportu, i ti, co s ním později zdolávali velehorské masivy. Ze Slovenska přijela rovněž Jindrova dcera Petra se svojí matkou. Vyprávění hostů i filmy a fotografie, promítané nejstarším bratrem horolezce Antonínem, vytvořily zajímavé tříhodinové multimediální pásmo plné informací o Jindrových horolezeckých začátcích i celé řadě výprav. Mnohokrát bylo vysloveno jméno nivnického učitele Jiřího Stojana, jenž byl Jindrovým sportovním „guru“ na základní škole, ten se ale kvůli špatnému zdravotnímu stavu nemohl do Dolního Němčí dostavit.

Tělocvikář ve výslužbě, jak o sobě tvrdí Dušan Dobeš, se s Jindrou znal od roku 1966. „Jako nadějného a všestranného sportovce mi jej tehdy doporučil právě Jiří Stojan. Trénoval jsem ho atletiku a jeho výsledky byly vynikající. Po vojně si ale začal s horolezectvím v oddíle ve Starém Městě a to se mu stalo životní láskou,“ popsal Jindrovy sportovní začátky Dobeš. Jeho slova potvrdil také Teodor Čermák z horolezeckého oddílu ve Starém Městě. Ten vzpomněl oddílové slézání chřibských skal pod kaplí svaté Barbory nedaleko Buchlova i následné výjezdy do Vysokých Tater. Zmínil i to, jak Jindra později, kdy už v Tatrách žil, poskytoval klukům ze Starého Města ubytování.

Společné vysokohorské expedice s Jindrou v 80. letech minulého století v neděli přiblížili slovenští horolezci Zdislav Drlík a Jaromír Stejskal. Vyprávěla i Jindrova spojka s regionálním tiskem v době jeho výprav, uherskobrodská spisovatelka Alena Bartošíková, která jeho zprávy zpracovávala a posléze zveřejňovala také ve Slovácké jiskře a Slováckých novinách.

O dobrodružné cestě do zakázané zóny pralesů v okolí řeky Mamberama na Nové Guineji v roce 1997 povídal cestovatel, fotograf a kameraman Ladislav Gulik. „Mnoho lidí nedávalo naší výpravě do neprobádaných pralesů velké šance na přežití. Po dvou měsících a tisíci kilometrech cesty jsme trasu nakonec dokázali projít. Jindra mi tam zachránil život, když jsem onemocněl malárií a on se o mě staral,“ přiznal dobrodruh Gulik. Několik měsíců poté, v listopadu 1997, vyráží Jindra Martiš jako doprovod turistické výpravy do Himálaje, kde ho 5. listopadu strhává lavina. Na jaře 1998 pak nalézá jeho tělo jeden z místních Nepálců, který se postará o jeho pohřbení.

Jindrova dcera Petra v neděli v Dolním Němčí vzpomněla svoji loňskou výpravu spolu s bratrem Markem k hrobu jejich otce pod Annapurnu a mluvila také o setkání s oním Nepálcem, který otce našel.

Po více než třech hodinách odcházeli přítomní plni dojmů ze setkání s místní horolezeckou legendou, jež připravila Martišova rodina ve spolupráci s obecním úřadem.

A jaký odkaz po sobě vlastně Jindra Martiš zanechal? „Nikdy neriskoval. Několikrát stál těsně pod vrcholem a s vědomím, že podmínky nejsou takové, aby jej zdolal, nepovažoval za ostudu raději se vrátit. Byl to dobrý člověk,“ poznamenal tělocvikář Dušan Dobeš. Po horolezci ze Slovácka však zbylo ještě něco… motto, které jej provázelo celým jeho životem: „Člověk vystupuje na vrcholy, aby viděl více do dálek i do hloubky, protože jenom rozhled a poznání mu umožňují více se přiblížit sám sobě.“