Komedie o taxikáři a jeho dvou manželkách, které se nestačí divit, co se okolo nich děje, se dnešním dnem zařazuje mezi tři nejúspěšnější inscenace Slováckého divadla všech dob. Co si o takové události myslí představitelka jedné z hlavních rolí, zmiňovaná Jitka Josková?

Vzpomenete si na první pocity po přečtení komedie 1+2=6? Jak na vás tenkrát působila?

Pro mě to byla tenkrát úplně nová herecká zkušenost. Nepovažuji se za komediální herečku, a tak mé pocity byly spíše smíšené. Bála jsem se, jestli to vůbec zvládnu.

Ve Slováckém divadle se do té doby podobný typ komedií nehrál. Byla práce s režisérem Bellanem v něčem jiná než obvykle?

Já jsem s Robertem spolupracovala pouze u téhle komedie. Role v Rychlých šípech nebo v Blbcích k večeři jsem přebrala po kolegyních, takže to posoudit nemůžu. A v porovnání s ostatními režiséry byla samozřejmě jiná. Každý režisér pracuje jinak, každý má svůj rukopis.

Co bylo pro vás na zkouškách nejtěžší?

Těžko se to vysvětluje. Herec by neměl dát divákům najevo, že to, co vzápětí řekne, bude vtipné. Nesmí jej na to nijak připravit, musí to vypadat, že to ani neví. Takže abych odpověděla na otázku nejtěžší bylo nehrát vtip.

Vzpomenete si na premiéru?

Vzpomínám si, že jsem byla hodně nervózní. Veřejná generálka se mi moc nevydařila, a tak jsem šla na premiéru s obavou, aby se to neopakovalo. Jinak už mám mlhu.

Hra 1+2=6 je na repertoáru úctyhodných osm let. Je dnes komedie jiná než v době, kdy měla premiéru?

Osm let se komedie díky reprízám vyvíjela, takže je jiná, ale spíše v detailech je propracovanější. Ověřili jsme si reakce diváků, a přizpůsobili tomu i načasování situací. Objevili nové slovní vtipy, které mnohdy vznikly nečekaně přímo na jevišti.

Zažila jste během hraní nějakou pernou chvilku?

To, když si Jožka Kubáník i po osmi letech nemůže vzpomenout na text. (smích)

A co veselá historka? Vzpomenete si na nějakou?

Těch byla za tu dobu spousta! Jsou to většinou momenty, které vzniknou z úplných maličkostí, ale popsat se dají těžko. Někteří diváci u toho ale byli a věděli, že zažíváme něco, co jindy v komedii není. To se pozná.

Můžete vůbec v takové komedii improvizovat?

Improvizujeme ve chvíli, kdy si Jožka Kubáník i po osmi letech nemůže vzpomenout na text!

Slovácké divadlo dokázalo za 70. let své existence jen třikrát uvést inscenace s více než stovkou repríz. Rychlé šípy, Donaha! a teď 1+2=6. U všech jste byla. Co na to říkáte?

Je to obdivuhodné. Nikoho z nás by na začátku těchto inscenací nenapadlo, že je tak dlouho budeme hrát.

Co byste komedii popřála do dalších repríz?

Pořád tak hojnou návštěvnost jako doposud. (kaj)