Ale povedlo se a patří jim díky za odvahu. Dnes si proto můžete přečíst zpověď Josefa Kubáníka, herce a mluvčího Slováckého divadla. A příští týden se dozvíte, co na sebe prozradil místostarosta Uherského Hradiště Stanislav Blaha.

DĚTSTVÍ

Má nejhezčí vzpomínka z dětství…

Jsem nemocný, takže nemusím do školy, ležím v kuchyni na koberci u gramofonu a poslouchám Hurvínka.

Jaký jsem byl žák?

Průměrný. Škola mě nebavila. Jednou se mi nechtělo po nemoci do školy natolik, že když mi maminka dala teploměr, tak jsem ho strčil do čaje a rázem jsem měl zvýšenou teplotu. To se jí ale nezdálo, protože jsem byl docela fit, posadila mě do kuchyně a hlídala. Opět jsem vymyslel fintu. Nenápadně jsem se opřel teploměrem o topící radiátor. Trochu jsem to ale přehnal, protože mi teplota vyskočila na 40,5, a to mi vážně neprošlo.

Nejoblíbenější a nejnenáviděnější předmět?

Měl jsem rád hudební výchovu, protože jsem chtěl na suplování vždycky mně milého ředitele Menšíka, který hrál na klavír slovácké lidovky. Nesnášel jsem všechny ostatní předměty. Tělocvikem počínaje přes matematiku a technickými pracemi konče. Dodnes nechápu, jak funguje hoblík.

Moje první láska?

Nebyla to snad láska, ale velká kamarádka. Jmenovala se Martina Hanáčková, ve druhé třídě se ale odstěhovala a zmizela. Od té doby jsem na ni myslel. Nedávno jsem byl v televizi a ona mi tam poslala vzkaz. Po třiceti letech jsme se pak zase potkali.

Čím jsem chtěl být?

Vždy hercem. Jedno období mi to ale přišlo hloupé, tak jsem tvrdil, že vojákem, protože otec měl doma maskáče…

Josef Kubáník.

RODINA

Jak jsem potkal svého životního partnera?

Na ulici. Jako z toho nejromantičtějšího filmu. Jen jsem si nezapamatoval, jak se jmenuje, už to ale vím. Připomnělo mi to kamaráda, který mi přišel do divadla představit novou přítelkyni. Když řekl: „To je Magda," slečna procedila skrz zuby: „Monika."

Děti, to jsou starosti i radosti…

Ano. Když byly Natálce asi tři roky a my jsme nakupovali v obchodě plném lidí, zastavila se a bezelstně, ale nahlas se zeptala: „Ty máš šulínka?" Letos jí bude třináct, snad to už ví.

Kdo je u nás pánem domu?

Samozřejmě že já. Ale obávám se, že si to myslím taky jen já.

Co mě dokáže totálně vytočit?

Když se svítí v celém bytě a my jsme přitom jen v obýváku. Zajímalo by mě, kdo mi rozumí.

Domácí práce nenávidím, či miluji?

Miluji. Jsem nejšťastnější, když si nemusím číst, nebo jen tak sledovat televizi, ale můžu běhat po bytě s hadrem a vytírat podlahu, utírat prach nebo umývat nádobí.

KONÍČKY A TAK

Když si chci oddechnout, dělám…

Pořád oddechuju. Mám to obrovské štěstí, že moje práce je mi tím největším koníčkem.

Mé nejoblíbenější jídlo?

Jakékoliv bez cibulové zeleniny. Teď jsem doma vařil třeba fantastické citronové špagety. Kdo by chtěl recept?

Pivo lahvové, nebo točené?

Víno.

Kulturní událost, která mě v poslední době zaujala?

Viděl jsem několik českých filmů, ale shodli jsme se s kolegy, že jim něco chybělo. Dlouho jsme přemýšleli co, ale už to víme. Nehráli jsme v nich.

Můj vztah ke sportu…

Vůbec mu nerozumím. Ještě nedávno jsem se ptal na dovolené, proč se říká, že ta slečna plave prsa, když hýbá rukama.

PRÁCE

Proč dělám to, co dělám?

To kdybych věděl…

Je mi práce koníčkem, nebo „jen" obživou?

Moje práce je mi vším.

Kdy jsem v práci nejšťastnější?

Já vím, že se opakuju, ale pořád.

Kdy mám chuť s tím seknout?

Když si myslím, že hraju tragédii a lidi se smějí.

Čím bych chtěl být, kdybych se zasnil…

Tím, čím jsem. Akorát v Hollywoodu a měl bych za manželku Angelinu Jolie.

OSTATNÍ

Historka, která mě v poslední době nejvíce pobavila…

Kolega Jirka Hejcman vyprávěl, jak jej potkal na ulici divák a povídá: „Stala se mně taková nemilá věc. Potkal jsem vašeho kolegu Vaculíka a celou dobu jsem jej oslovoval pane Šulaji. Prosím, mohl byste mu vyřídit, že je mi to trapné a že se moc omlouvám? Děkuji, pane Čagánku."