V ranních hodinách 7. května jsme vyrazili z Kunovic do Prahy a následně letecky do Moskvy. V Moskvě nás z letiště minibusy přepravili do centra na Kazaňské vlakové nádraží a tato více než hodinová cesta se nám ihned stala velkým zážitkem. Čtyřproudová silnice dálničního typu nás přivedla skoro do centra Moskvy, kličkování v silném provozu po silnicích plných děr jsme ale přežili.

Třináct hodin vlakem

Na nádraží jsme počkali jsme si asi čtyři hodinky na vlak a čekalo nás to nejdelší – třináctihodinová cesta z Moskvy do konečné stanice Uljanovsk. Mnohým se to asi bude zdát hrozné, ale my jsme si to naopak velmi užili. I přes to, že kupé byla opravdu malá, zvlášť pokud jste měli lodní kufr, do kterého jste se vlezli sami. To všechno ale k zájezdům patří.

Do Uljanovsku jsme dorazili v pátek 8. května v půl desáté dopoledne, byli jsme přivítáni paní Tatjanou a slečnou Annou Puškarevou, které nás měli na starosti a zase si užili cestu minibusy, tentokrát do hotelu Věnec. Hotel byl tří hvězdičkový a pěkný, až na sociální zařízení, ale i to se dalo zvládnout. Z pokojů byl překrásný výhled na město i na řeku Volhu, která nás překvapila svou mohutností.

Po ubytování jsme měli náš první oběd v Rusku, při kterém jsme ochutnali typickou ruskou polévku Soljanku. Odpolední program byl v duchu poznání a procházky po městě. Navštívili jsme školu, kde studoval Lenin a prošli jsme se po jeho stopách parkem, kde trávil své volné chvíle. Také jsme se podívali na místo, odkud byl krásný výhled na Volhu a na mosty, které spojovaly oba břehy města.

Generálka 
se posunula

Následoval návrat na hotel a plánovaná generální zkouška, která nakonec kvůli velkému počtu účinkujících neproběhla, takže byla přesunuta až na půl deváté večer. Naskytl se nám čas na nákup suvenýrů a procházky v podvečerním měs­tě.

Sobota byla naším dnem „D", po snídani byla krátká chvíle na odpočinek, a pak už jsme se museli přesunout na náměstí V. I. Lenina, které bylo plné lidí. Prodírali jsme se davem, abychom se dostali do budovy, kde jsme měli zázemí a kde jsme měli prostor na převléknutí do krojů.

Vojenská přehlídka

Než se na nás dostala řada, měli jsme možnost zhlédnout část vojenské přehlídky, něco jako spartakiádu a taky společenský tanec podobný polonéze na základní škole. Pak už jsme byli přivítaní spolu s řeckým souborem, prošli jsme krátkým průvodem přes náměstí a na pódiu jsme zatančili pásmo Častkovské.

Následovala hodinová pauza, než přišel na řadu náš hlavní půlhodinový program. V něm jsme zatančili Hlucké, Juhásku, Potok, Strání a Kopanice. Naše vystoupení mělo u diváků veliký úspěch a pódium jsme opouštěli za bouřlivého potlesku a výskání.

V podvečer jsme Uljanovsk opustili a opět cestovali lehátkovým vlakem do Moskvy na Kazaňské vlakové nádraží. Do hlavního města Ruska jsme dorazili dopoledne, kde na nás čekala Olesja Zikmundová, koordinátorka Českého centra v Moskvě. Metrem a pěšky jsme se dostali do Českého domu, kde jsme si nechali naše zavazadla a zbytek dne jsme strávili poznáváním.

Viděli jsme národní divadlo Bolšoj teatr, Rudé náměstí a chrám Vasilie Blažennego a okolí, obchodní středisko GUM, ulici Nový Arbat a překrásný Chrám Christa Spasitělja. Bohužel jsme se nedostali k hlavním památkám na Rudém náměstí z důvodu uklízení techniky po oslavách, ale mohli jsme je vidět alespoň z dálky.

K obědu v ruské restauraci Jolki-Palki jsme si dali boršč a typický ruský šašlik a v podvečer odjeli minibusy od Českého domu na letiště Šeremetěvo, odkud jsme letěli nočním letem zase zpátky do Prahy. Do Kunovic jsme se vrátili v pondělí okolo čtvrté hodiny ranní.

Náš zájezd do tak vzdálené země byl možná krátký, ale i tak jsme si ho velmi užili a vrátili se plni zážitků, na které budeme vždy s úsměvem a rádi vzpomínat.

Autor: Alžběta Omelková a Jiří Lůčný