Název vznikl podle figurky, která chodila po vesnicích, sbírala od lidí staré hadry výměnou za hrníčky či talířky. „Handrlák“, to také bylo tradiční číslo souboru Hradišťan, které proslavil Miloš Plachý, jeden z choreografů současného jubilanta.

Ten se brzy začlenil mezi přední folklorní soubory Slovácka. Přicházela pozvání na významné festivaly a slavnosti (Strážnice, Červený Kostelec, Dolní Lomná, Liptál, Luhačovice, Kopaničárské slavnosti apod.) i na zahraniční zájezdy (Polsko, Litva, Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Řecko, Německo, Turecko, Francie, Portugalsko, Ukrajina…). Soubor zpracovává materiál Dolňácka, Kopanic a Kyjovska, snaží se oživovat méně známé a zapomenuté písně, tance, zvyky a obyčeje. Často ztvárňuje lidové zvyky vítání jara, fašanky, Velikonoce, jízdu králů, dožínky, hody, vánoční koledování. Od roku 2004 je Handrlák občanským sdružením a mimo jiné pořádá školu lidového tance.

Desáté výročí Handrlák oslavil 18. listopadu v uherskohradišťském Klubu kultury pořadem „Ide, ide Handrlák“, v němž bývalé i současné tanečníky souboru doprovodila cimbálová muzika Lintava a spoluúčinkovaly ženský a mužský sbor z Kunovic. V choreografiích Jiřího Lůčného a Miloše Plachého jsme putovali z Kunovic přes Hluk, Kopanice, Luhačovické Zálesí až do Strání a Korytné. Pořad vyvrcholil tanečním pásmem „Svatba na pomezí“ a v závěru zbyl čas i na gratulace zejména Handrláku, ale také Handrláčku (25. výročí) a Miloši Plachému (nedávných pětasedmdesát).

Miroslav Potyka