Při té letošní šlapal do bicyklových pedálů ve stotřicetičlenném pelotonu, který v minulých dnech vyrazil z poutního Velehradu do Říma. Tam 8. srpna cyklopouť vyvrcholila generální audiencí u papeže Benedikta XVI., kterému orelští poutníci předali dar uměleckého ztvárnění velehradského kříže, jehož autorem je umělecký kovář Ondřej Vlachynský z Kunovic. Než poutníci vyrazili z Velehradu, poskytl Petr Gabriel Slováckému deníku exkluzivní rozhovor.

Čím jste nyní, to už jsme čtenářům prozradili. Čím jste ale chtěl být jako třináctiletý klučina? Jezdil jste už tenkrát hodně na kole?

Jako kluk jsem chtěl být hokejovým brankářem, protože jsem aktivně chytal za Uherský Brod. Chtěl jsem být Dominikem Haškem. V té době ještě nebyl tak známý, takže i z toho důvodu mě pak potěšilo, že se stal světovým brankářem. Na kole jsem jezdil právě za sportem, ať již na tréninky hokeje nebo i fotbalu. Když vidím, jak dneska rodiče dovezou a odvezou své ratolesti na tréninky, tak si mnohdy říkám, že nebýt aut, tak by snad ani nesportovali. Měl jsem kolo favorit, které však brzy vystřídalo tehdy populární horské kolo.

Byla vysoká škola, kterou jste vystudoval, průpravou pro vaše nynější zaměstnání?

Vystudoval jsem Cyrilometodějskou teologickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor Křesťanská výchova. Aniž bych to chtěl, vysoká škola, kterou jsem absolvoval, byla de facto přípravou na moji dnešní pozici v Jednotě Orel. Ale hodně mi dalo také středoškolské studium v Uherském Hradišti, na nějž rád vzpomínám.

Dozvěděl jsem se, že jste byl dokonce nejmladším sekretářem Orla v České republice.

Ano. V jednu dobu to tak opravdu bylo. V naší organizaci je tato funkce chápana jako výkonná, tudíž se u toho člověk občas i „zapotí". Do loňského roku jsem byl také ve vedení celorepublikového Orla jako místopředseda tělovýchovné rady a člen dalších výkonných orgánů. Po vypršení mandátu jsem se již nechtěl ucházet o žádnou funkci, protože na samotném ústředí Orla jsem pozoroval, že některým lidem jde spíše o své politické zviditelňování, než o samotnou podstatu pravidelného sportování v duchu křesťanských hodnot. To se také volbou nového starosty Juránka zcela potvrdilo.

Ale pojďme hovořit o orelských cyklopoutích. Kdo přišel s nápadem je organizovat?

Někdo by to nazval osudem, jiný náhodou, já říkám, že to bylo řízení Boží. Jezdili jsme vždycky o prázdninách v menší skupince kamarádů různě po Česku a navštěvovali nejen poutní místa. Pak jsem byl v roce 2004 osloven ústředím Orla, abych organizoval cyklopouť do rakouského Mariazell. A byla z toho první cyklopouť s více než stovkou cyklistů! Myslím, že je třeba ukázat podstatu sportu jako takového. Dnes se nesportuje pro zábavu, ale spíše pro peníze a slávu, což bohužel platí i pro právě startující olympiádu v Londýně. Při cyklisté pouti jde o radost z jízdy, z výkonu jako takového, než z toho, kdo bude první nebo druhý. Proto také nejedeme pouť o závod, ani o vavříny pro vítěze. Při letošní cyklopouti do Říma vyhraje opravdu každý, neboť startujeme všichni ve žlutých tričkách, takže každý bude vítězem.

Kolik cyklopoutí jste absolvoval?

Jako hlavní organizátor jsem byl pochopitelně na všech dosavadních sedmi cyklopoutích. V letech 2004 a 2007 směřovaly naše cyklopoutě do rakouského poutního místa Mariazell, v roce 2005 do Kolína nad Rýnem, v roce 2008 do Čenstochové v Polsku. U příležitosti 100. výročí založení Orla v roce 2009 jsme projeli celou Českou republiku. V roce 2010 jsme jeli přes Slovensko do Maďarska a zpět a v loňském roce do Santiaga de Compostela ve Španělsku. Ze Santiaga jsme se vydali do Fisterre, na takzvaný „Konec světa", a poté již do Madridu na XXVI. Světový den mládeže, kterého se zúčastnil papež Benedikt XVI.

Kolikrát jste se při poutích sešel s papeži?

Prvně je třeba říci, že se putuje k duchovnímu cíli, kterým určitě není samotná osoba papeže. Zúčastnil jsem řady poutí, kdy vrcholem byla mše svatá, které předsedal Svatý Otec, ať již Jan Pavel II. nebo současný papež Benedikt XVI. Poprvé však osobně i v historii cyklopoutí budu mít premiéru při generální audienci se Svatým Otcem Benediktem XVI. Za naši skupinku orelských cyklopoutníků předám Svatému Otci dar, kterým je kříž, vytvořený uměleckým kovářem Ondřejem Vlachynským z Kunovic, který se inspiroval v tradičním pojetí velehradského papežského kříže.

Která z těch dosavadních sedmi poutí byla nejnáročnější?

Co se týče délky, tak asi ta, které vedla v roce 2009 napříč České republikou, od německých hranic u Chebu až po ty naše na Slovácku. Hlavně proto, že cyklisté tehdy neměli tradiční volný den. Co do organizace je vždy náročná ta, která se právě připravuje. Ale upřímně, určitě nejnáročnější byla ta loňská do Španělska, kdy jsme organizaci věnovali takřka celý rok. Na druhý konec Evropy jsme přepravovali 133 účastníků, to vše bez sebemenších technických problémů. Všichni dojeli, nikdo si nepřivodil nějaké ošklivé zranění a všechny jsme dokázali nasytit.

Je ta letošní cyklopouť hodně náročná?

Uvidíme. Přiznat musím, že nám dalo zabrat především zemětřesení, které nám narušilo některé etapy. Když už jsme měli vše zařízeno, tak dva dny po návratu bylo vše jinak, takže jsme se museli do Itálie vydat znovu.

Měl jste při některé z cyklopouti tak kritickou situaci, že jste ji chtěl vzdát?

Vždycky danou trasu projíždíme dopředu autem, a to, když zařizujeme před cyklopoutí v dané zemi ubytování. Takže jsem vždy dopředu věděl, která etapa bude náročná a která bude jako „nedělní" projížďka. Také se mění informovanost. Zatímco při první cyklopouti v roce 2004 byly mapy na internetu vzácností, pro cyklisty už vůbec, tak dneska je za těch osm let znát znatelný pokrok.

Kdo se při té letošní cyklopouti stará o zdraví a stravu cyklistů?

Po loňském úspěchu, kdy nám ve Španělsku vařil Gusta Vlk z Prakšic, nebylo jiné volby, než tohoto mistra svého oboru oslovit i pro letošní pouť. Jeho službu jsme ještě posílili o dalšího kuchaře, a to Broďana Libora Kmenta, který projevil zájem se pouti zúčastnit s celou svojí rodinou a přispět tak k hladkému průběhu cyklopoutě. Zdravotnicí bude lékařka Alžběta Podolová, která se účastnila cyklopoutí již jako studenka medicíny, nyní je z ní chirurg ve frýdecko-místecké nemocnici. O kola cyklistů se bude tradičně starat servisman Petr David ze Štramberka.

Kam hodláte zamířit na bicyklech v příštím roce?

Těžká otázka… Je známo, že křesťanství má tři nejvýznamnější poutní místa. Santiago de Compostela, Řím a Jeruzalém. První dvě posvátná místa budeme mít letos „za sebou", takže zbývá již jen ten Jeruzalém. Nicméně vzhledem k současné situaci v Izraeli se to nejeví jako pravděpodobné. Spíše uvažujeme o velké národní cyklopouti po České republice, která by byla jakousi oslavou onoho 1150. výroční příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu. Chtěli bychom touto cyklopoutí dát více ve známost veřejnosti, jaké jsou kořeny naší kultury, vzdělanosti a víry. Za myšlenku taky jistě stojí možnost cyklopoutě po stopách Cyrila a Metoděje, když šli ze Soluně na Velehrad. Jednalo by se však zřejmě o akci jen pro úzkou skupinku lidí.

Související článek

Orelští cyklisté vezou z Velehradu kříž pro papeže