Zatímco ti z Olšavy tradičně objížděli celý region auty a najezdili za děvčaty s více než dvoumetrovým tatarem, či žilou z vrbových prutů, desítky kilometrů, Dolněmčané křižovali obec od časných ranních hodin pěšky. Obě skupiny ale přicházely k domům svých tanečnic, jak jinak, než s písničkou na rtech a houslovým doprovodem vyhrávajícím do kroku. Odměnou za pomlázku pak šlaháči v krojích vyfasovali od folkloristek kromě občerstvení také kraslice a mašle.