„Chodím do vinohradu střihat hrozny,“ začal své povídání, během kterého jsem se dozvěděl, že s ním chodí ještě víc brigádníků, protože vinař, ke kterému chodí, má hroznů hodně. „Platí nám padesát korun na hodinu, po práci si dáváme svařák, docela dobrá práce,“ pokračoval sympatický stopař, který – jak je u nás v kraji zvykem – byl samozřejmě registrovaný na úřadu práce jako nezaměstnaný.

I když už od tohoto setkání uplynulo několik dnů, vzpomenu si na něj často. Představuje pro mě ten obraz dnešního Slovácka, o kterém se tolik nemluví a který ani není nikde příliš vystavovaný. Přece jen, mnohem více máme na očích zábavu. Tančící, zpívající, sportující či jinak se bavící postavy zaplňují pestrobarevně stránky novin týden co týden, takže náhodný návštěvník má mnohdy pocit, že tady v dobré, „juchající“ náladě prozpíváme celý rok.

Ekonomika a celkové fungování našeho Slovácka je tak zasunuto do pozadí. Jen málokdy narazíme na podrobnější debaty, jak na tom náš region vlastně je, jak moc a kam se posunul například za posledních dvacet let, a proč se „nevyšvihl“ ekonomicky výš. Holt, na Slovácku si bohužel na toto nepotrpíme, což kupodivu zatím platí i ve chvíli, kdy k nám začíná přes buchlovské hory „profukovat“ finanční krize.

Při povídání s lidmi mám zatím pocit, že ji sice začínají pociťovat a obávají se jí, ale přesto doufají, že našemu folklornímu Slovácku by se mohla nějakým zázrakem vyhnout. Myslím, že je ale jen otázkou velmi krátkého času, kdy tato krize začne našim debatám dominovat a citelně se dotkne života mnoha lidí i jejich rodin.

Leden je totiž ještě poměrně klidný především proto, že velké firmy na Slovácku vyčkávají a čekají, co přinesou další měsíce. Některé firmy tak výrobu zatím „jen“ pozastavily a drží řadu zaměstnanců doma. Tento stav ale nemůže trvat dlouho, naplno se projeví, že jsme bohužel regionem okrajovým a do jisté míry odříznutým od světa, regionem, kam přišlo v minulosti příliš málo peněz, které by mohly Slovácko „uživit“. Nemluvě samozřejmě o konci mnoha velkých firem, které tady v minulosti padly, aniž by byla šance zjistit, jestli za to mohli konkrétní lidé nebo prostě „trh“.

Co dál? Konečně by měla začít pořádná diskuse, ve které by padaly otázky typu, jak této krizi v našem regionu čelit krátkodobě a dlouhodobě, co lze proti ní dělat, jaké možnosti budou mít nezaměstnaní a jejich rodiny, co udělají všechny ty stovky „pomazaných“ hlav všude možně v našem kraji s tímto regionem, aby jej „vystřelily“ na vyšší úroveň.

Zatím jsme se o tyto pomazané hlavy, především politiky, moc nezajímali, většinou jsme je spíš vítali na různých oslavných akcích a klečeli před nimi při žádostech o dotace, ale to by se mělo změnit – konečně si třeba začneme uvědomovat, jak je nesmírně moc důležité, koho si zvolíme do Prahy nebo do vedení svých krajů nebo třeba měst.

Autor tvoří internetové stránky www.slovackoDNES.cz

Radek Bartoníček