V Bystřici nechodí po vsi masky, maškary, medvědář, kominík, policajt nebo babka s nůší. Obchůzku dělají mladí kluci oblečení do krojů, říkají si bobkovníci. Bystřické kroje jsou podobné těm v okolí, vlněné kalhoty s výšivkou, holénky a probíjaný řemeň a košile s bílým vlněným kabátem do pasu, brunclekem. Navíc je toto oblečení kvůli zimnímu počasí doplněno o dva ženské šátky. Jeden je vázán kolem boků a druhý přes levé rameno pod pravou paži. To proto, aby měl bobkovník volnou pravou ruku, ve které drží šavli. Šavle není jen na ozdobu, je to podstatná součást kroje a hraje zásadní roli v celé masopustní obchůzce. Jakou? Na to je potřeba nahlédnout na okamžik několik stovek let do minulosti.

V karpatském lese hoří skromný oheň, který aspoň trochu zmírňuje kousavý chlad, a kolem něj sedí zachmuřeně několik mladíků. Na kolenou mají ocelové šavle. Je jim teprve kolem osmnácti, ale ve své době jsou už zcela dospělí, nejen věkem. Jejich úkolem je bránit a hlídat vesnice ležící na západ od nich. Služba to není lehká, i když se lesem nevalí cizí nájezdníci. V zimě je třeba se zachumlat do šátků, aby člověk nezmrzl, jídla je jen poskrovnu. Jednou za čas ale sejdou do vesnice pod horou, do Bystřice, a po domech, od lidí, kterým střeží klidný spánek, dostávají zásoby pro těžké zimní časy a na přilepšenou nějakou tu štamprlku. Aby se jakýmsi způsobem dárcům odvděčili, tančí mladíci před každým domem za bujarého zpěvu zvláštní šavlový tanec.

Postupně každý tančí jedno kolo do protisměru a ostatní projdou pod jeho dvěma šavlemi. Vše, aniž by kdokoliv pustil šavli z ruky. Před domky rodičů, kamarádů nebo dívek se dvě čtveřice tanečníků spojí dokonce v osmici a ladný chaos čepelí a krojů dostane nový rozměr. Mrazivým vzduchem se nesou v jednotném rytmu mohutné hlasy chlapců a zpívají píseň vzniklou z krve a pálenky. Vesničané se s nostalgií v duši na několik taktů přidávají, vždyť i oni takhle zpívali a tancovali.

Nikdo neví, proč se tato tradice v Bystřici pod Lopeníkem udržovala i v dobách, kdy již bezprostřední nebezpečí nájezdů takzvaných kuruců přestalo existovat. Faktem zůstává, že v Bystřici sice není žádný národopisný spolek, ale rok co rok obměňovaná skupina mladých lidí v potřebném věku pod vedením starších znovu a znovu secvičí kroky a otočky. O fašanku se kolem šesté ráno sejdou v kulturním domě, oblečou se do starodávných krojů a se šavlemi v rukou, harmonikou a písní vyrazí na obchůzku vesnice.

Po setmění se otevře sál kulturního domu a spolu s dívkami, kterým kroje sluší ještě víc než chlapcům, bobkovníci přivítají všechny na bobkovnickém bále. Sólo hochů přichází kolem půlnoci, od nich dostanou šavle i děvčata a předvedou celé vesnici, že v zacházení se šavlemi jsou možná zručnější než chlapci. Letošní fašank pořádají kluci a děvčata z ročníku 1994.

Autor: Viktor Machala, starosta Bystřice pod Lopeníkem