Konec konců, mnoho z nás si záplavy vůbec nedovedlo představit, až se s nimi setkalo tváří v tvář před 11 lety. Pro naše předky nebyly klimatické výkyvy a projevující se meteorologické extrémní jevy ničím výjimečným. Ukazuje se, že pro studium takovýchto extrémů jsou velice cenné kroniky, protože jsou důležitým zdrojem informací o jevech, které člověka obklopují, obzvláště, když se vztahují k době, ve které se nepořizovaly vůbec, nebo jen sporadicky údaje o teplotě, síle a směru větru, tlaku a podobně. Z hlediska zaznamenání přírodních dějů a jevů je dost výjimečná Bartoškova kronika popisující dění na území Uherskobrodska v průběhu 16. století.

Druhá kronika z uherskobrodského regionu, nazvaná Památky města Brodu Uherského, sepsaná Františkem Letochou a vydaná v roce 1724, obsahuje záznamy z období 1600–1720. Třetí kronika, čerpající z předešlých dvou a sepsaná Janem Kučerou pod názvem Paměti král. města Uh. Brodu, byla vydaná v roce 1903. Záznamy v této kronice končí událostmi na Uherskobrodsku v polovině 18. století. Zprávy z Letochovy a Kučerovy kroniky spadají do období, o kterém z klimatického hlediska hovoříme jako o období tzv. Malé doby ledové, což je označení pro období zhruba mezi roky 1600–1850, které se projevovalo jako studené s teplejšími výkyvy a výrazně zvýšenou srážkovou činností. Díky úsilí kronikářů jsme si mohli udělat „regionální obrázek“ o klimatických poměrech na Uherskobrodsku za zhruba 250 let. Ukázalo se, že na regionální úrovni platí s globálním trendem poměrně značná shoda. Podívejme se na některé případy.

Jako přelomový rok v klimatu 16. století můžeme označit rok 1555. Byl to vlhký rok a po náhlé oblevě došlo k vzedmutí všech toků.

Brod velké vodě neunikl

Na regionální úrovni nebyl velké vodě ušetřen ani samotný Uherský Brod, jak ukazuje záznam z 3. července: „1555 ve středu před svatým Prokopem voda veliká byla u Brodu Uherského tak, že všecky mosty pobrala, v Provazní ulici téměř v každých chalupách byla, u Švicha v síni, v světnici, u Bulače okny do světnice se lila, na Kapraskových chalupách na té kolni až na třetí šar dosíhala, sladovni Boršického, tu, kde zahrada jest, zbořila, stodolu Janka Provazníka zbořila, u mlýna dříví, valy etc. pobrala, i jinde sena v kopách, ječneny, konopě, trávníky všecky, i Prymusovskú lúku, Mišky, i na Orlovské lúce přikryla, v humních habřických až po ten člpek byla. A to v náhle přišla z přívalu velikého asi 1½ hodiny. A to se stalo okolo 20. hodiny, a člověk jeden z Těšova utonul, včel ve všech mnoho úlů pobrala.“

Jako příčina „vody veliké“ je zde popisován „příval“, myšleno přívalový déšť, fenomén, nám dnes dobře známý. Ten se objevuje v kronikách ve vícero záznamech, jak to dokresluje i další zpráva z 3. června roku 1561. „V úterý po svaté Trojici o 20 hodinách bylo povětří veliké u Brodu Uherského a pršel příval veliký a krúpy veliké a husté, a tak se stala škoda v městě v Habřicích (Havřicích, pozn. red.) na stavení veliká neb krovy strhalo, krúpy skla vybily, v Habřicich několik chalup pobořilo, na vinohradech réví, hrozny velmi zráželo, stromoví veliké vyvracelo a lámalo.“ Názorný obrázek o rozsahu povodní si můžeme udělat ze zprávy z roku 1570. „Týden za masopustu byla se Morava zvodnila tak, že nebyla tak veliká od toho času, jak se psalo léta 1522, a ještě nyní byla větší. I jiné řeky velké byly. Do Hradiště od Mařiatic žádný nemohl pěšky ani na koni.“

Rostislav Rajchl