VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Expedice Chřiby podruhé. Jak to všechno začalo?

Uherské Hradiště - Kdo se jednou zamiluje do Chřibů, už se té lásky nevzdá. Ale přesto, když jsme v roce 2004 ukončili naše bezmála tříleté putování, pověstnou „Expedici Chřiby“, jsme příliš nepočítali s tím, že ji ještě někdy obnovíme.

4.4.2008
SDÍLEJ:

Logo Expedice ChřibyFoto: Ivan Křemeček

Byl to však zejména neutuchající zájem vás, čtenářů, milovníků přírody a historie, s nímž jsme se na každém kroku setkávali – v přírodě, v hospodě, na besedách a při „křtech“ knížek i při náhodných setkáních s neznámými lidmi. „Napsal mi ten a ten člověk, chtěl by vědět kudy se jde…“, „Měl jsem zajímavý telefonát, někdo se shání po našich knížkách…“ – neuplynulo čtrnáct dní, aby se neozval někdo z kamarádů s podobným zážitkem. Musíme se sejít. A také jsme se sešli. Vloni na podzim, v romantické hospůdce U Křížku na Smraďavce, v údolí Dlouhé řeky, jen kousek od pomníčku Jindřicha Prakšického ze Zástřizl, připomínajícího záhadnou smrt hradního pána. „Půjdeme znovu!“ – řekli jsme si. Tohle rozhodnutí bylo velice jednoduché. Složitější již byla otázka, jaké poslání bude mít nová expedice a co nového můžeme říci o Chřibech, když jsme o nich napsali již pět knížek. Nebudeme přece opakovat to, co již bylo řečeno.

A pak jsme na to přišli: pověsti! Půjdeme po stopách pověstí. Zaposlouchat se do starých příběhů a hledat v nich zrnka pravdy i moudrosti je zálibou mnoha generací. Zůstalo jen rozhodnout, jakým tématům dáme přednost a zda použijeme pověsti některého ze známých autorů (Buchlovan, Jašek). Tuto otázku nám pomohlo rozřešit setkání s Marií Skřítkovou, aktivní důchodkyní ze Střílek. Zakladatelka občanského sdružení za záchranu barokního stříleckého hřbitova nás upozornila na rukopis pověstí posbíraných na Střílecku jejím příbuzným Juliem Skřítkem. Možná je v tom malý kousek spravedlnosti, že dosud nevydané pověsti se bezmála tři desetiletí po smrti autorově dostanou ke čtenářům. A pokud se podaří i toto druhé expediční putování Chřiby vtělit do knížky, autoři věnují výtěžek na záchranu stříleckého hřbitova.

Nuže, vnořte se s námi do nitra hor. Čekají nás tam dávné příběhy. Pověsti jsou prý pouhé výmysly. Jenomže – na každém šprochu pravdy trochu! A protože krajina kolem nás se rychle mění, vinou lidí většinou k horšímu, tak jsme pro jistotu ona místa, kde se pověsti odehrávají, fotografovali. Však až půjdete i vy těmi místy, nespěchejte. Naopak. Jděte pomalu a naslouchejte. Vše, co se kdysi událo, je zde s námi a kolem nás. My však – otupělí civilizací – již nerozumíme nonverbální komunikaci (hrozná slova znamenají neslovní, mimoslovní dorozumívání) přírody. K takovému dorozumívání totiž nepotřebujeme rozum, ale cit, který je v konzumní společnosti přítěží na cestě za bohatstvím, a lidé prahnoucí po úspěchu proto cit rychle odsunuli na vedlejší kolej svého vědomí.

Dotkněme se kůry staletého buku, pohlaďme skálu staletí šlehanou větry a dešti, natáhněme se mezi modré květy mečíků, které pamatují dobu ledovou, a pokusme se naslouchat.

Slyšíte ten šustot trav? To přicházejí postavy těch dávno zapomenutých historií…

Šlechtic rodem i duchem

Slíbili jsme sice vypravování o pověstech, ale v této první úvodní části je nutno udělat výjimku. Řekli jsme již, že chceme vypravováním přispět k záchraně vzácného hřbitova ve Střílkách. A tak je na místě si tuto památku připomenout.

O hřbitově jsme vypravovali ve 2. díle Chřibů záhadných a mytických (2003). Ten hřbitov je evropským unikátem; jak architektonicky, tak po stránce sochařské výzdoby jde o barokní skvost. Přesto nebyl dosud vyhlášen národní kulturní památkou. To, že bylo možné před pár lety bez problémů ukrást několik soch ze hřbitovní zdi, jen dokládá, jakou pozornost památce věnuje obec a stát. Navíc se zjistilo, že neexistuje(!) taková dokumentace, která by umožnila vytvořit repliky uloupených děl. Jejich místa už zůstanou navždycky prázdná.

Protože o hřbitově jsme již dříve psali, podívejme se blíže na osobu zakladatele hřbitova Amanda Antonína Petřvaldského a možná si poopravíme mínění o zlých a lakomých feudálech, jejichž portréty v pověstech převažují. Závěť budovatele hřbitova vykresluje jinou charakteristiku než tu, kterou jsme se o šlechtě učili v socialistické škole.

Antonín Amand Petřvaldský přišel na svět 17. října 1696 jako mladší syn Dětřicha Petřvaldského, majitele buchlovského panství. Dostalo se mu vzdělání, které bylo doplněno čtyřletým pobytem v cizině. Seznámil se s kulturou Itálie, Francie, Flander, Holandska a Rakouska. Prameny ho označují jako vzdělaného šlechtice projevujícího lásku k umění. Jeho knihovna čítala 1200 svazků. Když v roce 1724 zdědil po svém strýci panství střílecké, usadil se a až do své smrti trvale bydlel na zdejším zámku. Zůstal svobodným a zemřel 19. března 1762. Pochován byl do krypty na hřbitově, kde nechal již dříve (1730-1743) vybudovat kapli s rodinnou hrobkou podle projektu Ignáce Josefa Cyraniho (1700-1758).

Závěť Amanda Antonína z Petřvaldu

Poslední pořízení A. A. Petřvaldského, který byl posledním členem střílecké větve Petřvaldů a pánem na Střílkách a na celé řadě dalších měst a městeček, je dokumentem velice zajímavým.

Nechal ji sepsat v předvečer své očekávané smrti. Přál si být pohřben bez nejmenší okázalosti a slávy, a to večer, bez pohřebního proslovu, přičemž chudým měla být rozdána almužna v částce 100 zlatých. Univezálním dědicem učinil Bernarda z Petřvaldu, pokud bezodkladně dostaví farní kostel ve Střílkách a založí kaplanství v Roštíně. Menší finanční částky odkázal i některým příbuzným, ale také svým služebníkům.

Svému hospodářskému inspektoru Františku Woletzovi za jeho věrné služby odkázal 2000 zlatých, stejnou částku i svému kancelistovi Františku Bierbauerovi. Všem ostatním hospodářským úředníkům jsoucím ve službě na všech jeho panstvích nařídil vyplatit částku ve výši jejich celoročního příjmu. Podkonímu Františku Poltzovi kromě ročního platu ještě čtyři koně z jeho stáje, které si mohl sám vybrat. Všem zámeckým zaměstnancům mužského i ženského pohlaví odkázal dvojitou celoroční mzdu, jednoroční mzdu pak všemu livrejovanému služebnictvu včetně zámecké stráže.

Všechny livrejované zaměstnance ze všech svých panství, pokud byli jeho poddanými, ať šlo o muže, ženy nebo děti, zbavil poddanského poměru a propustil je na svobodu, stejně jako sklepníka Jana Josefa Vierence, jeho ženu a děti, písaře Kapsíka a mlynáře Augustina Strušku i s jeho pěti dětmi Augustinem, Annou, Kateřinou, Eleonorou a Josefou. Ustanovil, aby jeho přestárlým zaměstnancům Kristiánu Hruštkovi a Adamu Knausovi byla ponechána pense a volný byt, který tehdy užívali až do konce jejich života. A konečně všem svým poddaným na všech panstvích odpustil všechny peněžní i robotní dluhy, které dlužili do konce roku 1761…

Velkorysost, jakou bychom i dnes u zámožných stěží pohledali.

A tak nejenom kvůli uměleckým hodnotám hřbitovní výzdoby bychom měli pečovat o místo posledního odpočinku tohoto lidumilného šlechtice.

Jiří Jilík

Autor: Redakce

4.4.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Šest obcí ze Slovácka dostane 15 milionů na sportoviště

Noví poslanci Zlínského kraje vzešlí z voleb v říjnu 2017.
AKTUALIZOVÁNO
12

To jsou oni! Poslanci, kteří budou hájit zájmy Zlínského kraje

DOTYK.CZ

Internet se baví: Babiš líbá a Benda je stejnou jistotou jako smrt a daně

/ GALERIE, VIDEO / Tvůrci internetových memů nespí a povolební situaci v Česku pochopitelně nenechali bez povšimnutí. Pozornost si získaly zejména čtyři momenty: vděk Andreje Babiše vyjádřený tvůrci jeho kampaně Marku Prchalovi, prohra Matěje Stropnického v čele Zelených, poměrně vysoký zisk SPD Tomia Okamury - a "nesmrtelný" poslanec Marek Benda.

Lidovec Benešík: Česku je to jedno. Slovák či Japonec

„Česká republika je maximálně tolerantní země. Když se podíváte na to, že volby vyhráli ekonomičtí migranti, tak jednoznačně můžeme EU říct, že nejsme žádní xenofobové. U nás je to jedno: Slovák nebo Japonec,“ sdělil Ondřej Benešík jediný lidovecký poslanec z našeho kraje.

AKTUALIZOVÁNO

Na Slovácku zvítězilo ANO, druhé KDU-ČSL a třetí SPD

ANKETA / VIDEA / FOTOGALERIE/ PŘÍMÝ VSTUP DO VOLEBNÍCH VÝSLEDKŮ / Ve Zlínském kraji už je sečteno. Voliči našeho regionu si vybrali do čela hnutí ANO 2011, které získalo v kraji 28,76 % hlasů. Druhá skončila SPD Tomio Okamury (12,90 %), následovaná KDU-ČSL(11,41 %).

Jaroslav Holík: Výsledky úspěšnějších stran ukazují, že stále máme co zlepšovat

ROZHOVOR/ Poslanec Jaroslav Holík z Březůvek na Zlínsku je v politice už víc, jak patnáct let. Když v sobotu jeho spolustraníci ve volebním štábu hnutí SPD v pražském hotelu Čechia sledovali bedlivě volební grafy a debatovali o dalších úkolech hnutí na výslunní české politiky, Jaroslav Holík musel řešit stěhování v Praze a další starosti.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT