Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Expedice Chřiby 2: Zbojnický poklad na Budačině

POVĚST - (FOTOGALERIE) Skála Budačina na Kudlovské dolině má jeskyni, která v minulosti nejednou poskytla útočiště ale i „obživu“ zbojníkům. Vždyť byla nedaleko cesty, která vede z Pomoraví na Hanou a jen kousek od Budačiny překračuje hřeben Chřibů.

18.4.2008
SDÍLEJ:

Logo Expedice ChřibyFoto: Ivan Křemeček

To rozhodně nechtěl strpět majitel napajedelského panství Jan z Rottalu a slíbil, že Chřiby od zbojníků vyčistí. Nebylo toho zapotřebí. Jako bleskem se roznesla jednoho dne zpráva: Ondráš, zastánce chudého lidu, sužovaného hrabětem Rottalem, nežije. Neohroženého mstitele panské zvůle zabil jeho druh, zbojník Juráš, a členové zbojnické tlupy, tvrdí chlapi, nyní bez vedení, se rozutíkali a skrývají se po nuzných chaloupkách horského lidu pronásledovaní biřici a vojáky. Zůstal však prý po nich v budačinských skalách poklad, který naloupili. Zda ho někdo našel, na to se názory různí. Julius Skřítek tvrdí že ano.

Aspoň mu to kdysi vypravoval stařeček Čagánek z Kostelan. Bylo to prý takto: Když přišli o svého velitele Ondráše, smutně se horní chlapci jednotlivě rozcházeli do vzdálených krajů. Nejdříve však poschovávali do tajných skrýší věci a peníze na panstvu pobrané, které již nestačili lidu spravedlivě rozdat.

Tak se dostal jeden z druhů zesnulého Ondráše až do svého rodného kraje, do Beskyd, kde přespával u jednoho člověka pod Lysou Horou. Měl s sebou plán, kam si v budačinských skalách ukryl svůj poklad. Zbojníkův hostitel byl však proradný. Zatoužil po pokladu, plán zbojníkovi ukradl a ve vhodné chvíli se vydal do chřibských hor. Ubytoval se v horské vsi Kostelanech, v nuzné chaloupce, kterou obýval chudý podruh, člověk vstřícný k chudému pocestnému.

Host pobyl u podruha několik dní a nocí a posléze se počal opatrně vyptávat na cestu k budačinským skalám a nakonec se svěřil s účelem své cesty i s plánem, který měl v haleně zašitý, a prozradil, že jej má od budačinského zbojníka. Člověk nyní věděl, že hostí zloděje, který se chce zmocnit pokladu, který mu nepatří a který byl jistě určen pro chudý lid chřibských vsí. Znal dobře chodníky v hustých lesích i skály na Budačině. Plán si tajně obkreslil a ještě téže noci se vydal ke skalám. Poklad brzy našel a před svítáním byl zase doma. Nepoctivému cizinci ovšem nic neprozradil. Ten se ještě nějaký čas zdržel, chodil a hledal po lesích, ale marně, a nakonec se rozezlen vrátil domů do Slezska s nepořízenou. Nálezce pokladu však musel mlčet o svém nálezu také vůči všem jiným. Co a kolik všeho kostelanský podruh našel, nikdo se nedozvěděl. Šídlo se však v pytli dlouho neutají, a tak jednoho dne po čase se kostelanský nálezce odstěhoval za horu do vsi Košíky a tam si pod horami postavil slušný domek a přikoupil i nějakou měřici pole a žil už spokojeně až do smrti.

Konec zbojníků v Chřibech

V Chřibech mají i skály svoje příběhy. A to je dobře. Když se o skále něco vypravuje, nabývá pro člověka novou hodnotu. Již to není anonymní geologický útvar, kus neživé přírody. Příběh skálu personifikuje. Kolem bezejmenné skály zpravidla projdeme bez povšimnutí, skálu, v jejíž jeskyni zakopali poklad zbojníci, která poskytla útočiště nešťastným milencům, či tu, do níž kdysi kdosi vyryl obrazec a zapsal cosi neznámým písmem, takové skály se zpravidla dotkneme, jako bychom se chtěli spřátelit, sdílet její prostor společně s ní, aby nás také vzala do svého příběhu.

Skály a velké balvany, na rozdíl od jiných přírodních i lidskou rukou vytvořených objektů, jsou na svém místě ne staletí, ale statisíce let a jejich příběhy nepodléhají proměnám. Proto člověk od pravěku skály a kameny uctíval a některá náboženství je uctívají podnes.

Skála na Budačině patří z chřibských skal k těm nejproslulejším. Zásluhu na tom má zbojnický příběh, uváděný v různých variantách. Tou nejznámější je spojení Budačiny s družinou Ondráše a Juráše, slavnými zbojníky, kteří působili na přelomu 17. a 18. století v Beskydech kolem Lysé Hory.

Jak se ale zbojnický příběh dostal k nám? Patrně si ho sem přenesli ze své domoviny valašští osadníci. Nezapomeňme, že několik obcí v Chřibech, na napajedelském panství, vzniklo valašskou kolonizací. Hrabě Jan z Rottalu (1605-1674) sem přestěhoval Valachy, zvyklé životu v horách, kteří dokázali v chřibských horách hospodařit. A s valašskými kolonisty, kteří byli nekatolíci a vedli odboj proti císaři, se sem „přestěhoval“ i zbojnický mýtus. Léta 1620-1644 jsou na Valašsku totiž poznamenána povstáními valašských poddaných, kteří odpírali poddanskou poslušnost katolické šlechtě a císaři. Situace došla tak daleko, že proti odbojným Valachům bylo vysláno císařské vojsko. Povstalci byli poraženi v boji před Vsetínem 26. ledna 1644. Následovaly soudy a exekuce, během nichž bylo popraveno 141 povstalců, mezi nimiž byli i lidé z Rottalova panství. Účastníci povstání, kteří se postavili proti společnosti, proti řádu, byli ztotožněni se zbojníky, psanci.

Rottal nebyl lidumil

Nejdůslednějším pronásledovatelem zbojníků byl právě Jan z Rottalu na Napajedlích. Císař jej jmenoval do čela komise, jež měla skoncovat s povstáním. Rottal odbojné Valachy tvrdě potíral. Podle pověsti však na přímluvu své manželky Aliny (Alina Bruntálská z Vrbna) dal milost skupině zbojníků, pochytaných na Budačině a odsouzených k trestu smrti za příslib, že skončí se zbojnictvím a budou se věnovat pokojnému hospodaření. Také jim propůjčil na svém panství pozemek k založení osady.
Někdejší zbojníci nazvali vesnici podle své přímluvkyně Alinkovice (Halenkovice). Historickou skutečností je, že Rottal osadil osady Alinkovice, Eleonorovice a Kateřinice (splynuly později v jednu – Halenkovice) Valachy odkudsi z moravsko-uherského pomezí (halenkovští neznají v nářečí -ř- podobně jako kopaničáři). Pověst o vzniku Halenkovic je tak vlastně odrazem skutečného historického procesu – valašské kolonizace.
Starší verze pověstí o Budačině a vzniku Halenkovic však Ondráše a Juráše nejmenují. I v pověsti Julia Skřítka figurují jen nepřímo. Proč? Protože tito zbojníci působili ne v 17. století, ale až ve století následujícím. Jan z Rottalu totiž zemřel v roce 1674, zatímco pověstný zbojník Ondráš, syn fojta Ondry Šebesty a jeho ženy Doroty, se narodil v Janovicích u Starého Jičína teprve 13. listopadu 1680, tedy šest let po jeho smrti. Ondráš byl připraven o život zradou kamaráda Juráše 29. února 1715. (Podle jedné z verzí Juráš se jmenoval Jiří Puciman a byl z Malenovic.) Ondráše a Juráše „vložil“ do halenkovické pověsti spisovatel Jindřich Spáčil a „smotal“ tak dohromady dvě časově vzdálené látky. Jan z Rottalu se tedy s Ondrášem ani Jurášem ve skutečnosti setkat nemohl. Pověsti však nejsou o tom, abychom jim věřili, ale abychom jim naslouchali.

Jiří Jilík

Všechny již dříve uveřejněné články si můžete přečíst vpravo nahoře v oddíle Související články
18.4.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
1. FC Slovácko. Ilustrační foto

Slovácko veze z Julisky bod. Trefil se Zajíc

Ilustrační foto

Podpisy obyvatel nepomohly, jednosměrka v Mařaticích se nemění

AKTUALIZUJEME

Tipy Deníku, kde a jak si užít víkend

Vyberte si z naší nabídky kulturních, sportovních a společenských akcí. Kompletní servis akcí naleznete v tištěné verzi pátečního vydání Slováckých novin.

AKTUALIZOVÁNO

V superdebatě rezonovala otázka referenda. Není to zlaté tele, upozornil Bartoš

/SLEDOVALI JSME ON-LINE/ Pouhý den před sněmovními volbami se v redakci Deníku sešla desítka zástupců politických stran při závěrečné předvolební superdebatě. Na přetřes přišla všeobecně probíraná témata - ať už to je elektronická evidence tržeb, přijetí eura či přijímání lidí prchajících před násilím. Samozřejmě, že nechybělo ani téma obecných referend.

Herci odkrývají ve Slováckém deníku své soukromí. Tentokrát Pavlína Hejcmanová

Seriál uherskohradišťských herců “Kde domov tvůj? Slovácké divadlo!”, kterým divadelníci návštěvníkům připomínají možnost pořídit si předplatné na příští rok, pokračuje i zítra. Na stránkách Slováckého deníku se tentokrát představí herečka Pavlína Hejcmanová a čtenářům dovolí nahlédnout do jinak velmi střeženého soukromí.

Medici zodpovídali otázky ohledně osteoporózy

FOTOGALERIE / Na čtyřech místech Uherského Hradiště mohli lidé ve čtvrtek potkat studenty medicíny. Ti tam prováděli osvětu u příležitosti světového dne boje proti osteoporóze, který se slaví 20. října.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení