Kdybychom chtěli sepsat tyto bájné obyvatele našich vod, kteří škádlili, obveselovali i zlobili náš venkovský lid, nejvíce mlynáře na starých klepáčích, byla by toho notná kniha.

Ale abychom i těmto nepostradatelným šibalům za všechny ty bájné zkazky našich potoků a říček učinili za všechny ostatní radost, poslechněme si, co se od pradávna vypravuje v Moravanech u Kyjova, jak to slyšel před sto lety nebožtík stařeček Domanský od svého taky stařečka.

Cestú z Kyjova k Cimburku musíš přes Moravany a kolem Kameňáka. Dnes sú tam na obúch stranách enom veliké skaly a kamenolom. Ale kdysi tam býval aj mlýn na potoku. V tem mlýně, který patřil Vitáskovi, prej tam strašívalo. Pravda, nadělalo jim to moc starostí a škody, protože na noc se kola dycky zastavily, takže mohli mlet enom ve dně. Mlynář mlél sám a k pomoci mňél enom svoju jedinú céru. Nemohl tam nikeho zehnat, kdo by mu pomáhal. Každý se tomu mlýnu vyhýbal, protože tam strašil hastrman.

Až tu jednú ide kolevá mlýna krajánek, takový mlynářský pomocník, který býl veseléj a nebojácnéj povahy a ve svojem díle se dobře vyznál. Tož ten tam ve mlýně zostál. A že voda teče i v noci a mletí bylo dost, řekl si, že by bylo škoda nechat mlýn zahálat. Pustil teda kola i na noc. A jak to už bývá, že strašidla ve dně nechodijú, tož aj i téj noci ke dvanástéj přišlo. Kola se zastavily a voda přetíkala na prázno. Šél se krajánek podívat, co v tem vězí. Uvidí mužíka ve slováckým kroji vystrojenýho a mokrýho od botú až po vlasy. Jak mlynářskýho uviděl, hned seskočil do tůňky a byl ten tam.

Druhéj noci se objevil znova, ale mlynářský, jak by nic. Dělál veselo svoje – hoblovál, vrtál cosi do dřeva a tak. Ale že ten hastrman byl velice zvědavý a huba mlynářskýho se mu zdála velice dobrá, tož se odvážil blíž a prej: „Co děláš?“ „No co bych dělál. Bude v Kyjově asenda a tož jim dělám míru pro legrúty,“ povídá mlynářský. „Já, tož to bych se chtěl taky změřat,“ povídá hastrman. „Tož poď, já tě změřám,“ mlynářský na to. Tož si teda hastrman stúpl pod tú divnú míru a v tem mu cosi kláplo přes hlavu a už býl v pasti. A dostál jich tolik, co se do něho vlezlo. Prosil, dušovál se, až ho ten mlynářský pustil. Ale musel slíbit, že se už nigdá nevrátí. A tak býl pokoj.

Ale ten mlynář mňél céru mlaďučkú a pěknú, jak obrázek. Jaký teda div, že se do sebe ti dvá zamilovali. Ale mladík nechtěl tú děvčicu zadarmo. „Až se ve světě ešče nečemu přiučím, tož se vrátím,“ povídá. A tak šél do rovin za řeku Moravu.

U Veselí je takový dřevěný most a dyž tam ide, uvidí na něm zaséj teho vyšňořenýho hastrmana z Vitáskovýho mlýna. Mňél takový široký gatě, dúle otřepaný, z konopí pěknú lněnú košulu s vyšívkama a na hlavě klobúk s pestrýma krepinama. Tu se mlynářský nahl k tomu mostu a cosi tam začál vrtat a kutit. „Co děláš?“ ptá se hastrman. „Ale co, chcu tu postavit dřevěnú míru pro vojáky.“ Dyž to hastrman uslyšél, enom sa mihl a už býl v Moravě. Od tech časú ho tam už nigdá nigdo neviděl. Možná, že šél dál zaséj inší lidi strašit a zlobit.

Po čase se mlynářský zaséj vrátil na Kameňák do mlýna k Vitáskom. Tá cérka ešče na něho čekala slobodná. Tož se vzali, ale protože neměli děti, zostál mlýn bez dědiců. Až jednú došla velká voda a mlýn zebrala. Dnes tam po něm nenandeš ani památky.

Michal Baščan: Kameňácký mlýn vystřídal mlýn na Větřáku
Tentokrát jsme se vydali do jihozápadní části Chřibů, na Kyjovsko, za tajemstvím tak zvaného Vitáskova mlýna. Dnes bychom jej hledali marně, ale přesto po něm zbyla alespoň malá památka. V místech, kde stával, je dodnes rozeznatelná rozsáhlá rovinatá plocha, poblíž moravanského potoka, která dává tušit, že tu kdysi býval rybníček. Ten sloužil jako náhon pro Vitáskův zaniklý mlýn. Pokud bychom se chtěli do těchto míst vypravit, je nejlépe začít cestu v Moravanech. Odtud se asi po třech kilometrech dostaneme do chatové oblasti Kameňák. Dále pokračuje cesta směrem na Zavadilku. Cestou mineme starou drtičku na kámen a kousek za ní kamenolom, ve kterém se přestalo těžit po špatném odstřelu v druhé polovině 20. století. Asi po dvou stech metrech je patrná polorozbořená chalupa, které se dodnes říká po jejích majitelích Hudcova samota. Zatímco po pravé straně budeme mít právě tuto chalupu, po levé nelze přehlédnout rozsáhlejší rovinatou plochu. A to je právě místo, kde se rozprostíral už zmíněný rybníček, za kterým stál Vitáskův mlýn. O tom, čím je zajímavý a co se v něm vlastně odehrávalo, vypráví dnešní pověst.
O samotném Kameňáku se mnohá desetiletí traduje, že název zdejší chatové oblasti je odvozen od existence zdejších kamenolomů, ve kterých se od nepaměti těžil pro široké okolí kámen. A jaká je vlastně skutečnost? Název vznikl již v dávných dobách a je spojen právě s naším Vitáskovým mlýnem. Patrně díky blízkým lomům byl postaven z kamene, což pro okolí nebylo zrovna obvyklé. Mezi místními se patrně proto začalo říkat Kameňák. Tento název se v průběhu času rozšířil i na okolí a přetrval až dodnes.
A co říkají historické prameny? Ve Vitáskově mlýně byl mlynářem Jan Forman a jistý Martin Vitásek, původně z Buchlovic, který se do něj někdy kolem roku 1850 přiženil. Vitásek žil na mlýně jen krátce. Brzy na něm hospodařila jeho dcera Marie, provdaná za Václava Zbořila. Záznamy, kdy byl mlýn vystavěn, neexistují. S největší pravděpodobností byl vystavěn dříve, než kam sahají písemné zmínky o něm. Moravany, tedy i Kameňák, spadaly pod buchlovské panství, kde sídlili páni z Petřvaldu. Právě oni byli velkými budovateli. Zajímali se také o jihozápadní část Chřibů, kde mimo jiné přestavěli bývalou vodní tvrz v Moštěnici na lovecký zámeček. Ke své budovatelské činnosti používali i kámen z moravanských lomů, hojně využívaných za jejich vlády nad buchlovským panstvím. Snad právě v tomto období byl mlýn vystavěn. Pak bychom jeho vznik mohli vročit zhruba do 17. či 18. století.
Kdy a za jakých okolností mlýn zanikl, archivní prameny rovněž neuvádějí. Stalo se tak nejpozději ve 20. století, kdy už Moravanští vozili obilí k mletí na mlýn zvaný Větřák. Ten se nacházel na kopci směrem z Moravan ke Kostelci a říká se mu tak dodnes. Mlýn na Větřáku sloužil lidem ještě v padesátých letech 20. století. A podle čeho vznikl jeho název? Podle silných poryvů větru, které byly pro zdejší místo typické. Nepřipomíná to trochu původ vzniku názvu Kameňák?

Již dříve uveřejněné texty naleznete vpravo nahoře v oddíle Související články.

Michal Baščan