VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Expedice Chřiby 2: Poslední poustevník

POVĚST - (FOTOGALERIE) Mnoho, přemnoho událostí se odehrálo před staletími v moravských horách chřibských a z nich nejvýznamnější v jejich jižní části zvané od nejstarších dob Maršava, neboli též hory Marsovy. V době, kdy se odehrává náš příběh, vládl Zemí moravskou Jan Lucemburský, proslulý svým válečnickým hrdinstvím, ale špatný hospodář.

15.6.2008
SDÍLEJ:

Logo Expedice ChřibyFoto: Ivan Křemeček

V zemi byla velká bída, rozmohlo se lupičství a nikdo na cestách si nebyl jist. Na svatoklimentské hoře, v rozvalinách někdejšího slovanského chrámu, tehdy žil poustevník, stařičký Ivan. Jeho dožitím měly být zakončeny dějiny kdysi slavné Maršavy a její nejslavnější Hory svatoklimentské. Ale nestalo se tak. A o tom je následující zkazka.

Ve vsi Koryčanech běží ulicí chlapec a usedavě pláče. Lidé vybíhají z domků a táží se hocha, co se stalo. A chlapec vzrušeně vypráví: „Tot, kúsek v horách, jak se ide ke Klimentku, leží na cestě zabitý člověk, vedle něho mrtvá paňmáma, u ní chlapeček a velice pláče.“ Lidé byli touto zprávou pobouření a hned odhadli, co se stalo. To asi loupežníci – a ve chvilce se žene hromada lidí s palicemi a sekyrami v ruce na cestu ke Klimentku. A skutečně: v úvoze převrácený vůz, pod ním mrtvý vozka, vedle mrtvá mladá žena a u ní usedavě plačící pacholátko. Vedle ležela vypáčená a vyrabovaná truhlice. Lidé podle oblečení seznali, že se jedná o vznešenější osobu. V tom vidí, že cestou k nim schází poustevník Ivan. Přivedl jej sem srdcervoucí pláč dítěte. Vyžádal si malého sirotka, že o něj bude pečovat ve své poustevně na Klimentku. Lidé souhlasili, neboť znali jeho dobré srdce.
V klášterní poustce Ivan dítě šetrně uložil, a protože neznal jeho jména, pojmenoval jej Cyrilem. Druhý den mu lidé přinesli opravenou truhlu i se zbytky výbavičky dítěte a zlatý křížek, který měla mrtvá žena, matka dítěte, na krku a který ušel pozornosti loupežníků.

Informace o vraždě se velmi rychle roznesla do celého okolí a v neděli bylo v poničeném kostele na hoře sv. Klimenta plno lidí z okolních vsí. Otec Ivan po ukončení bohoslužby vyzval všecky věřící, aby pátrali po tom, kdo by mohli být rodiče zachráněného chlapečka a tuto výzvu často o nedělích opakoval. Ale výsledek se nedostavoval.

Cyrilek rostl a stal se z něho jinoch a mladý mnich. Léta ubíhala a v moravské zemi se stal markrabětem syn zesnulého krále Jana Lucemburského a bratr českého krále Karla IV. Jan Jindřich. Tento ušlechtilý a vzdělaný Lucemburk nechal svatoklimenstký kostel i klášter znovu obnovit a zvelebit. Horu svatoklimenstkou svěřil brněnským augustiniánům, poustevníka Cyrila nechal vystudovat a vysvětit na kněze. Mladý páter Cyril se stal augustiniánským řeholníkem na Klimentku.

Mezitím starý otec Ivan chodil po Moravě a pátral po Cyrilových rodičích. Jednou přišel ve Valašských horách až k hradu Světlovu. Na hradním nádvoří seděla hradní čeládka a bavila se. Příchodem mnichovým byla překvapena, ale pozvala jej k přisednutí a pohostila jej. Když jim otec Ivan vylíčil účel své cesty, zvolal kterýsi z čeledě: „Vždyť to může být syn našeho pana Dětřicha, který po svém zmizelém synáčkovi a své paní pátrá od těch dob, co se vrátil z vojny z Polska, kam před lety táhnul s králem Janem. A tak se během chvíle otec Ivan ocitl před hradním pánem Dětřichem. Všechno mu vypravoval a vlil tak do Dětřichova srdce naději, že se se svým synem přece jenom setká. Hned se také s Ivanem vypravil na posvátnou svatoklimentskou horu.

První jeho kroky vedly do kostela. Z kazatelny právě mladý kněz kázal slovo boží. Pan Dětřich kázání nevnímá, jen upřeně zírá na kněze. Ty oči, ta podoba, ten hlas. Celá Dětřichova paní. A když se pak s mladým knězem setkal a viděl na krku zlatý křížek, zmizely všechny pochyby. Rozpřál náruč a objal ztraceného syna.

Radost ze shledání jistě nepotřebuje popisování. Jen to, že matka již není naživu a spí svůj věčný sen na koryčanském hřbitůvku, kalilo společné štěstí. Šťasten byl i otec Ivan, kterému bylo dopřáno odhalit Cyrilův původ. Za čas spokojeně zesnul.

Stovky let se přehnaly přes Maršavu, ale události oněch rušných dob se v lidu zachovaly v pověstech předávaných z pokolení na pokolení až do dnešních časů.

Sv. Kliment – hora tisícileté historie

Jmého hory sv. Klimenta vyslovovalo několik generací Moravanů vždy s velikou úctou. Jak by také ne? To místo je s dávnou velkomoravskou minulostí spjato úžeji než samotný Velehrad. Ten byl vybudovan až na počátku 13. století, tedy tři století po zániku Veligradu a Velkomoravské říše, zatímco na hoře sv. Klimenta bylo již v 9. století hradisko a křesťanská svatyně. Mohutné valy a zbytky příkopu jsou dodnes v terénu patrné. Současná archeologie je toho názoru, že kamenné základy kostela vznikly až ve 14. století v souvislosti s budováním augustiniánského probošství, je však nepochybné, že vyrostly na základech starší stavby. Středověké objekty původní stavbu překryly. Co nezmizelo pod nánosem staletí, to pěkně zašmodrchali archeologové. Patrně žádný kopec na Moravě nebyl tak prokopán, přesněji řečeno překopán, jako právě Klimentek; bylo to ovšem v dobách, kdy archeologie byla ještě v plenkách a její průkopníci většinou neměli potřebu přesně dokumentovat nálezové okolnosti, a tak je dnes obtížné, ba místy zcela nemožné, tehdejší průzkumy vyhodnotit.

Víme však zcela jistě, že hora sv. Klimenta byla v 9. století osídlena. A byla-li osídlena a byla-li zde již v té době křesťanská svatyně, pak nepochybně právě sem vkročili svou nohou věrozvěsti Cyril a Metoděj, snad aby zde ukryli ostatky sv. Klimenta, které přinesli na své pouti z Chersonu, nebo snad proto, aby zde nalezli klid oni i jejich žáci pro práci na překladech bohoslužebných knih do staroslověnštiny. Přísně vzato, žádný písemný dokument ani archeologický doklad, že právě tady v těchto místech se tak stalo, neexistuje, ale je otázkou, zda je k takovému závěru nutný. Není snad genius loci této hory dostatečným důkazem? Jak to, že právě toto jediné místo skryté hluboko v lesích se stalo tak přitažlivým pro tisíce poutníků, kteří sem přicházeli a přicházejí podnes. Senzibilové dobře vědí, že hora svatého Klimenta je mimořádně silným zdrojem energie. Snad proto se právě sem sbíhají všechny chřibské stezky, ať jdete od Koryčan, Osvětiman, Buchlovic, Jestřabic… Je nanejvýš pravděpodobné, že Kliment byl kultovním místem již v dobách předkřesťanských, neboť právě taková místa jako magnet přitahovala lidi se zvýšenou vnímavostí. Jak by takové místo mohli vynechat na své pouti soluňští bratři?

Hora svatého Klimenta má své tajemství, ale příliš nám z něho zatím neprozradila. Jen z pověstí a vyprávěnek, které kolem ní upředli lidé v různých dobách z kusých záznamů historické paměti a zpráv o archeologických nálezech, tušíme velikost a mimořádný význam tohoto místa v minulosti.
Při svých cestách s expedicí jsme do těchto míst zabloudili několikrát. Vždy, ať jsme přicházeli od Koryčan z parkoviště „U křížku“, od Osvětiman, od Cimburku či od Buchlovic a Smraďavky, vždy nás Klimentek dokázal ohromit. Procházíme branou a příkopem a stoupáme vzhůru k akropoli, kde vstupujeme do „chráněného prostoru“. Chrání jej nejen les, který zastiňuje celou horu, ale i neviditelná aura. Nevidíme ji, jenom cítíme – v šumění stromů, v melodii, již vyluzuje zvonkohra, v tichu, které se vpodvečer, když umlkne ptactvo, rozprostírá společně s příšeřím nad tímto podivuhodným místem. Vždy se zde setkáváme s lidmi. Vracíme se sem znovu, abychom se spojili s dávnou minulostí, zneklidněni tím, jak se lidská společnost odchyluje od stezky, kterou kdysi kráčeli dva bratři ze Soluně, a potácí v bludišti neukojených tužeb a vášní. Hledáme zde cosi nenávratně ztraceného – mravní řád, bez něhož se humánní společnost, po níž lidé touží, mění ve společnost bezostyšných dravců a kořistníků.

Je to dobré místo. Odtud z hory svatého Klimenta, se dá vyjít znovu. Bohužel už zde dávno není poustevník, jako byl Ivan, který by podal ruku se slovy: „Jdeš, člověče, dobrým směrem!“ A tak nám nezbývá, než se přidat k nekonečné koloně aut, které nás rychle, v pohodlí a bez výčitek přibližují definitivní nicotě.

Jiří Jilík

Již dříve uveřejněné texty Expedice Chřiby 2 naleznete vpravo nahoře v oddíle Související články

15.6.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

annonce-logo

Nabídky práce

+ Podat inzerát

Výroba - Výroba Pomocní dělníci ve výrobě 15 000 Kč

Pomocní dělníci ve výrobě výrobní dělník/dělnice. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 15000 kč. Volných pracovních míst: 5. Poznámka: Výroba kynutých knedlíků, manipulace se surovinami, obsluha výr. linky, úklid výr. prostor - fyzicky náročnější práce. Možnost prodloužení prac. poměru. Závodní stravování, kontakt telefon (7-14 h) nebo e-mail.. Pracoviště: Rochus spol. s r.o., Na Záhonech, č.p. 1482, 686 04 Kunovice. Informace: Alice Matějíčková, +420 572 549 291.

Doprava a logistika - Doprava a logistika Řidič nákladního automobilu 30 000 Kč

Řidiči nákladních automobilů, tahačů a speciálních vozidel Řidič MKD. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Turnusové služby, úvazek: . Mzda min. 30000 kč, mzda max. 45000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Řidič MKD po EU, ŘP "C,E", prof. průkaz, karta do digit. tachometru, praxe min. 1 rok, bezúhonnost, penz. příspěvek, příspěvek na dotovaný tarif a na dopravu, pružná prac. doba, noční provoz, kontakt pouze e-mailem.. Pracoviště: Blackwell czech s..r.o. - pracoviště, Hradišťská, č.p. 573, 687 08 Buchlovice. Informace: Radek Černý, +420 775 679 877.

Bankovnictví a finanční služby - Bankovnictví a finanční služby Účetní 22 000 Kč

Účetní všeobecní. Požadované vzdělání: úso s maturitou (bez vyučení). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 22000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Faktury vydané, přijaté, pokladna, banka, personalistika, mzdy, min. SŠ vzdělání ekonom. směru, praxe min. 2 roky v oboru, znalost mzdové a daňové problematiky, výhodou znalost AJ, kontakt pouze e-mailem.. Pracoviště: Dfk cab, s.r.o. - pracoviště, Za Olšávkou, č.p. 391, 686 01 Uherské Hradiště 1. Informace: Petra Křiváková, .

Doprava a logistika - Doprava a logistika Skladník 78 Kč

Pomocní skladníci Manipulační dělník. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 78.1 kč, mzda max. 120 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Nabízíme volná pracovní místa na HPP ve skladu potravin., Náplň práce:, - vychystávání a zaskladňování zboží, - ovoce/zelenina, suché potraviny, mléčné výrobky, , Požadujeme:, - spolehlivost, - ochotu k manuální práci, - třísměnný provoz PO – PÁ, noční směna NE – ČT, , Nabízíme:, - práce v kolektivu, - právní poradenství, - stravenky v hodnotě 60 Kč, - mzda 78 – 120Kč/hodina, - smlouva na HPP, - penzijní připojištění, - zázemí stabilní společnosti. Pracoviště: H r u š k a, spol., s.r.o. - vo uherský brod, Nivnická, č.p. 1763, 688 01 Uherský Brod 1. Informace: , .


Za brodským muzeem se v sobotu ochutnávalo v americkém stylu.
AKTUALIZUJEME
26

Gastrofest přilákal do Brodu tisíce lidí na burgery nebo mix červů

Fotbalisté Strání (ve žlutých dresech) prohráli na hřišti v Břeclavi 2:4 a v divizi D zůstali na čtrnáctém místě.
3

Byla to čistá poprava, tvrdí po porážce v Břeclavi kouč Strání Šebesta

Salašským horám slíbili mykologové věrnost a úctu

„Hory naše salašské, otvírám vás poprvé. Prosím, dopřejte nám dary své. Otvírám vás podruhé, prosím, přidejte i chvíle radostné. Za to vše vám děkuji, za nás všechny úctu a věrnost vám slibuji,“ recitoval a otáčel v sobotu dvě hodiny po poledni velkým zlatým klíčem na úpatí chřibských lesů člen salašského mykologického klubu Jindřich Kotek.

Vítězem rybářských závodů se stal Radek Turčák ze Zlechova

Patnáctý ročník rybářských závodů v atraktivní lokalitě, v revíru dvouhektarového slepého ramena Moravy s názvem Přední Kopaná v Kostelanech nad Moravou, si v sobotu od sedmi do 14 hodin náležitě užilo čtyřiadevadesát dospělých a sedm malých vyznavačů Petrova cechu-rybářů ze Slovácka, východní a jižní Moravy.

Hradiště bude mít nový skatepark za víc než 8,5 milionu korun

Nový areál pro jízdu na skateboardech či BMX kolech, jehož odhadovaná cena se vyšplhá na osm milionů šest set tisíc korun má vyrůst v Uherském Hradišti na místě původního zařízení mezi sportovní halou a Základní školou Sportovní. Dosavadní prostor, který veřejnosti slouží od podzimu roku 2004, nedoznal za celou dobu výraznějších úprav.

Vzhůru za záchranou. Slovácko chce proti Dukle zopakovat rok 2003

Čtrnáct a půl roku. Tak dlouho fotbalisté Slovácka v české nejvyšší soutěži čekají na výhru ve dvou po sobě jdoucích domácích zápasech. Naposledy celek z Uherského Hradiště stoprocentně uspěl na nově otevřeném stadionu Miroslava Valenty v říjnu 2003, kdy nejprve zdolal olomouckou Sigmu 3:2 a o týden později také Slovan Liberec 2:1.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT