Nejstarší z bratří, Mojmír II., měl syna téhož jména, Mojmíra III., a ten pak syna Rastislava, po staru zvaného Raštice. Otec Mojmír III. zahynul v boji proti Maďarům, když mu bylo 27 let.

Raštic, zbavený již hodnosti panovnické, člověk prostý, žil skromně porůznu na horách chřibských, pro nepřátele těžko prostupných, v troskách kláštera na hoře svatého Klimenta, ale hlavně u mnichů ve vísce Orlová Modrá, po níž není dnes už ani památky. Už se tu nevyskytuje ani hrdý pán lesů a hor orel, který tu v horách bytoval v hojném počtu a po němž zůstalo pojmenování osady.

Zub času a nepřátelské vpády vše zahladily a místo zarostlo hustými lesy. Byl zde, jak stará zkazka praví, kostelík a malý klášter, který prý hostil často i moravské panovníky na jejich lovech a toulkách. Sem se na svá stará léta uchýlil i pravnuk Svatoplukův, Raštic, se svojí dceruškou.

Klášterek na Orlové Modré byl obýván mnichy již za dob pohanských, vystřídaných pak mnichy křesťanskými. Byl však nepřáteli pobořen, vyplálen a vše srovnáno se zemí. Obyvatelé, pokud nebyli povražděni, rozprchli se po chřibských horách a jejich tmavých grúních a bydleli ve vyhloubených dírách a chýších z haluzí. Jen nepatrné zbytky kláštera a kostelíku se tu později našly a lid, vzpomínající starých nešťastných dob, tvrdíval, že v těchto místech bývaly slyšet z podzemí zvuky zvonů, jistě z toho starého velkomoravského kostela.

Tak zaniklo vše, co připomínalo dávnou historii, až na jednu významnou památku. Úkolem mnichů zmíněného kláštera totiž nebylo jen náboženské rozjímání a setrvávání na modlitbách či obdělávání políček, ale také ošetřovat a pečovat o velký kamenný balvan v klášterní zahradě. Byl to kámen solární, sluneční, byly to hodiny a kalendář své doby; podle znaků na něm vyrytých se určovalo všechno astronomické dění. Byl to kámen posvátný, jejž mniši hvězdopravci pečlivě ošetřovali.

Dnes již znaků na něm není; setřel je zub času, deště, mrazy a nešetrná lidská ruka. Dle všech poznatků a věrohodného mínění badatelů byl sem usazen již v dobách předkristových Kelty, národem s dost vysokou vzdělaností, kteří měli v dávném věku naši zemi po staletí v držení. A ještě něčím byl tento kámen důležitý pro historii Moravanů. Podle starých tradic sloužil později jako stolec, na němž byli uváděni v královskou panovnickou moc podle pohanského zvyku staromoravští vladykové. Od těch dob se jmenuje Králov stol, čili Královský stolec. Zde, v klášteře u Králova stolu na Orlové Modré, nacházeli odpočinek a někdy i úkryt moravští Mojmírovci a zde nakonec dožil svůj prostý život i poslední potomek tohoto slavného rodu – Raštic. Jeho jediná dcerka, když dospěla, provdala se za prostého občana v Buchlovicích.

Velký kámen v částečně rozvalené dřevěné ohradě, přikrytý nevděčnou lidskou zapomnětlivostí a jakoby zadumaný, je tu dodnes. Zdá se, že naslouchá šumění lesů, vyprávějících o starých slavných dobách, a také se zdá, že slýchá i lkavé podzemní zvonění z klášterního kostelíku.

Jiří Jilík