„Nejrůznější parodie mají u nás v divadle dlouhou tradici a oblíbili si je i diváci," říká režisér novinky a připomíná například jím samotným režírované komedie Z českých mlýnů či Na tý louce zelený. V roce 1988 nastudoval i nyní uváděnou hru Utíkej, Nituško!, která se dočkala na tu dobu úctyhodných 45 repríz. „Vzpomínám si, že to byla první inscenace, v níž se zpívalo na mikroporty, respektive bezdrátové mikrofony, které pro Slovácké divadlo speciálně vyrobil hradišťský podnik MESIT. A pro diváky byla tenkrát Nituška všeobecně vzato bombou," vybavuje si režisér Stránský.

Nynější provedení parodie na operetu Mam'zelle Nitouche uvádějí uherskohradišťští divadelníci slovy: „Jaké to je, když kostelní varhaník je ve skutečnosti utajeným operetním autorem, matka představená majorem, poručík subretou a klášterní schovanka operetní divou?" Slibují především zábavu plnou záměn, nedopatření a omylů.

„Půdorys Feldekovy adaptace je přesně dán. Jde o parodii ve stylu Pytlákovy schovanky. Takže to bude stejná předloha, ale s novými herci. Na ideální sestavu jsem čekal několik let a snad se mi to podařilo," upozorňuje režisér.

Do devíti rolí obsadil Stránský čtyři uherskohradišťské hvězdy držitele muzikálové Thálie Tomáše Šulaje a cenami popularity i divadelních publicistů ověnčené Kláru Vojtkovou, Martina Vrtáčka a Jiřího Hejcmana. Výprava pochází z dílny Jaroslava Milfajta, choreografie vytvořila Jitka Josková. Premiéra hudební komedie Utíkej, Nituško! je připravená na sobotu 12. dubna. Začátek představení je v tradičních 19.00 hodin.

Ředitel Slováckého divadla a režisér Igor Stránský: Před šestadvaceti lety byla Nituška bombou

Před čtrnácti dny uvedlo Slovácké divadlo bláznivou komedii Peklo v hotelu Westminster a už divadelníci hlásí: „Máme připravenou další premiéru!" Opět půjde o komedii, a to o jednu z nejslavnějších. Tým režiséra Igora Stránského se totiž pustil do parodie na operetu s názvem Utíkej, Nituško! „Na krásnou lásku přece vzpomínáte po celý život a stále si říkáte, co kdyby," vysvětluje režisér Stránský, proč se po šestadvaceti letech k látce vrátil.

Po úspěšné Lucerně a Pohřbívání jste vsadil na hudební titul. Proč?

Stará láska nerezaví.

Pamatujete si, jak jste vlastně hru objevil a jak na vás tenkrát zapůsobila?

Od poloviny sedmdesátých let panovala mezi Slováckým divadlem Uherské Hradiště a slovenským divadlem v Nitře vynikající spolupráce, která se v té době nazývala družbou. Výměna vzájemných představení byla běžnou záležitostí. A tak se mi doslechlo, že divadlo v Nitře uvádí vynikající parodii Ľubomíra Feldeka na motivy Mam´zelle Nitouche. Jel jsem se společně s Vojtou Vackem na nitranskou Nitušku podívat a hned po představení bylo rozhodnuto, že Nitušku uvedeme v Uherském Hradišti. Ještě téhož večera byly dohodnuty podmínky k zakoupení nahrávky scénické hudby, která byla majetkem divadla v Nitře. Vojta Vacke udělal překlad a v roce 1988 mohla být Nituška uvedena v Uherském Hradišti.

Inscenace, kterou jste nastudoval v roce 1988, měla velký úspěch. Jak na ni vzpomínáte?

Byla to báječná souhra celého pracovního týmu a byla to první inscenace, v níž se zpívalo na mikroporty, respektive bezdrátové mikrofony, které pro Slovácké divadlo speciálně vyrobil hradišťský podnik MESIT. A pro diváky byla Nituška všeobecně vzato bombou.

Proč jste se ke hře po letech vlastně vrátil?

Na krásnou lásku přece vzpomínáte po celý život a stále si říkáte, co kdyby…

Půjde o vzpomínku na zmiňovanou inscenaci z roku 1988, nebo jste hru pojal jinak, současněji?

Půdorys Feldekovy adaptace je přesně dán. Parodie ve stylu Pytlákovy schovanky. Tímto režijním rukopisem jsem ještě dělal operetky Z českých mlýnů a Na tý louce zelený. Takže to bude stejná předloha, ale s novými herci.

Bylo těžké obsadit ty správné herce do rolí v Nitušce?

Ano, na ideální sestavu jsem čekal několik let a snad se mi to podařilo. Věřím, že s Klárou Vojtkovou, Tomášem Šulajem, Martinem Vrtáčkem a Jiřím Hejcmanem uděláme pěkné divadlo.

Je pro vás příjemnější zkoušet s celým souborem, kdy se pořád na jevišti něco děje viz Pohřbívání , nebo komornější inscenaci?

Na to je těžká odpověď. Umělecká práce má své specifické podmínky. Někde jsem uvedl, že každá moje režie je setkání s novou milenkou. Ale proč vždy musí být milenka nová… Pro mne je režie vždy novou radostnou událostí. A tak je tomu i s Nituškou.

Myslíte, že si žánr operety najde své diváky?

Jsem o tom přesvědčen. Najde se hodně takových, kteří rádi utečou z uspěchané doby ke krásným melodiím, starým více než sto let.

Kolik repríz byste inscenaci, vzhledem k úspěchu z roku 1988, přál?

Uděláme vše pro to, aby těch repríz bylo hodně.

Jak jste prozatím spokojený s letošní divadelní sezonou?

Velice. Ve své různobarevné pestrosti naše diváky, jak soudím podle ohlasu, plně uspokojuje.

Co vás čeká v nejbližší době?

Příprava dramaturgického plánu pro jubilejní rok 2015 a pozvolný úklid na mém ředitelském stole.

Autor: Josef Kajetán