Uherskobrodští ochotníci tam za inscenaci Tulení žena získali titul laureát festivalu, Veronika Brázdilová (postava Rony) diplom za talentovaný a pozoruhodný ženský herecký výkon, Lenka Sasínová (postava Kate Christové) diplom za nejlepší ženský herecký výkon přehlídky a Rudolf Jedounek, Dagmar Svobodová a Roman Švehlík diplom za nejlepší scénografickou složku.

Vítězství pro divadelníky znamená mimo jiné přímý postup na Scénickou žatvu 2013 do Martina (nejstarší festival neprofesionálního divadla v Evropě, ekvivalent českého Jiráskova Hronova) a také pozvání na divadelní festival do Srbska, který se bude konat v listopadu.

„Pořád tomu nemůžeme uvěřit, ale je to obrovská radost i jakési zadostiučinění," uvedl principál souboru Roman Švehlík. Když totiž Divadlo Brod se stejnou inscenací vloni objíždělo české přehlídky, porota se nemohla shodnout, jak se k nezvyklému tématu a zpracování postavit.

„Porota slovenské soutěže, která na rozdíl od některých českých přehlídek nemá vazby na soutěžící soubory, se nám nesnažila inscenaci režírovat, neříkala, že by ji udělala jinak, ale plně se ztotožnila s režijním záměrem, který podle ní zcela odpovídá autorčině vizi," dodává principál. Nutno dodat, že hra oslovila i diváky, kteří herce ocenili potleskem vstoje.

Divadelní festival Aničky Jurkovičové se konal už po šestnácté. Jedná se o prestižní celoslovenskou přehlídku neprofesionálních divadelních souborů s inscenacemi slovenské a světové dramatické tvorby, která mapuje postavení a poslání ženy ve společnosti a divadelním umění. Přehlídka se koná na počest jedné z prvních divadelních ochotnických hereček na Slovensku Aničky Jurkovičové. Nad festivalem převzal záštitu primátor Nového Mesta nad Váhom, spoluorganizátory byly například Národné osvetové centrum Bratislava, Matica slovenská, Únia žien Slovenska, Trenčiansky samosprávny kraj a další.

Tulení ženu napsala dramatička Sue Glover (1943), která je považovaná za žijícího klasika a nejdynamičtější současnou skotskou spisovatelku. Divadlo Brod její hru nastudovalo v překladu Davida Drozda. Děj se sice odehrává v současnosti, příběh je však opředen starými severskými bájemi a je zajímavý i tím, že hranice mezi realitou a mýtem je prakticky nepostřehnutelná.

Silný příběh s otevřeným koncem, dávajícím prostor divákově fantazii, citlivě dotváří vhodně zvolená hudba. Variace na mystické skladby Hildegardy z Bingenu a skotské lidové písně vložené do příběhu totiž děj silně umocňují. Diváka vtáhne do příběhu i velmi netradiční a působivá scéna, jež se díky nasvícení proměňuje v krajinu u moře v denním světle i za svitu měsíce. (mva)

Autor: Markéta Švehlíková