O dvaaosmdesát let později právě po této satirické hře sáhlo uherskobrodské Divadlo Brod. Premiéra se uskutečnila ve velkém sále Domu kultury ve čtvrtek 10. dubna a potvrdila, že inscenace je velmi aktuální i dnes a diváci jí (i laskavému humoru W+V) velice dobře rozumějí.

Pánové Voskovec a Werich v době, kdy fašismus začal roztahovat svá chapadla, volně zpracovali situaci z antického Říma, odehrávající se krátce před Caesarovou smrtí (jejíž okolnosti jsou všem dobře známy). Psali ji v době aktuální hrozby fašismu a zachytili v ní pomocí alegorie i groteskních prvků svůj postoj k tehdejší politické situaci i mezilidským vztahům.

Divadlo Brod se k legendám W+V vrací potřetí. „Zestárli jsme, máme jiný pohled na svět kolem sebe, ale stále nás něco pudí „se vyjádřit". Poselství hry je jasné, hrůzným zůstává fakt, že hra je tolik aktuální i dnes. Prubujeme v ní však trošku i trošku jiný společenský jev," uvedl principál Roman Švehlík. Příchodem demokratického kapitalismu společnost zhrubla, znecitlivěla, zrychlila se. Humor W+V a jejich pokračovatelů (Horníčka, Suchého, Šlitra, Svěráka, Smoljaka) je založený na hře se slovy, na znalostech kontextu, je humorem inteligentním a intelektuálním. Bohužel pomalu mizí. Brodští divadelníci inscenováním Caesara chtěli zjistit, nakolik je humor, vážící si člověka a jeho člověčenství divákovi masírovanému televizním humorem plným přímočarosti, vulgárnosti a urážek, ještě srozumitelný.

Milenka římského císaře Caesara (Libor Talaš), egyptská královna Kleopatra (Marie Rapantová), tráví zimu v Římě. Čas si však krátí nejen s císařem, ale i s dalšími muži a ženou (Marcus Antonius, Ratata, Musculus). Senátor Brutus (Pavel Boruta) spolu s již značně nahluchlým řečníkem Cicerem (Bohumil Křivda) se snaží Kleopatru přesvědčit, aby odjela, z obavy, že zanikne republika, protože se Caesar bude stejně jako Kleopatra chtít stát králem. Nakonec dojde k obchodní dohodě, po níž Kleopatra s odchodem souhlasí.

Caesarovi odpůrci chystají na císaře atentát. Velekněžka Ratata (Lenka Sasínová) jej hodlá nechat sežrat lvem v lázních, což ale nevyjde. Náhradní varianta – zabít Caesara v Osiriově chrámu – také ztroskotá. Ratata se tu nejprve musí zbavit mladé otrokyně Onomatopoe (Veronika Brázdilová), která císaři za jeho přízeň ochotně prozradila, jak velké už jsou jeho parohy a do chrámu na něj přišla počkat. Dalšího příchozího si Ratata s císařem splete a zabije tak jiného muže. Když se k situaci nachomýtne i Kleopatra s Marcusem Antoniem, milenec ze žárlivosti Ratatu zabije. Poté, co do chrámu vejde Caesar, mu Kleopatra sdělí, že Ratata byla zabita proto, že usilovala o jeho život. Oba z chrámu odcházejí, zatímco uvnitř padne poslední rozhodnutí, totiž že Caesar bude zabit následující den při odchodu ze senátu 23 ranami dýkou.

Celým příběhem provází a u všech situací se vždy náhodně naskytnou dva muži: Terentius Bulva (Pavel Chramosta) a Titus Papullus (Roman Švehlík), kteří sice patří do římské společnosti, ale jejich vystupování, slovník i názory se od ostatních postav značně liší (připomínají člověka na prahu dospělosti, který je přesvědčen, že jde svou vlastní cestou, ale stejně jej pomalu semílají kola vládních poměrů a praktik). Jejich repliky na scéně i předscéně (forbíně) jsou od určitého bodu naprosto nadčasové. Chramosta se Švehlíkem je ještě ke všemu ušili přímo na míru dnešní situaci a komentují v nich některé události právě hýbající světem, Evropou, Českou republikou i samotným Uherským Brodem.

Scénu tvoří několikametrové, od stropu zavěšené pásy látek, evokující sloupy starověkého chrámu. Promyšleným nasvícením se však dokáží vmžiku změnit v Kleopatřinu ložnici, senát, vězení, kam byli uvrženi Bulva a Papullus, římské lázně, Osiriův chrám a nakonec i v Řím současnosti.

Brodskou inscenaci s nenucenou samozřejmostí prostupují písně a melodie Jaroslava Ježka (Kleopatra, Rub a líc, V římské lázni, Ezop a brabenec, Polka specielně aktuální. Rej Vážek, Život je jen náhoda a Nashledanou v lepších časech), které za scénou živě hraje orchestr ze Základní umělecké školy v Uherském Brodě (Tomáš Lekeš – baskytara, Pavel Vacek – trubka, Radek Hais – housle a Tomáš Plášek – klarinet) pod vedením klavíristy Antonína Jeřábka z UH Senior bandu. ZUŠ Uherský Brod do inscenace dodala i herecký potěr – čtyři malé posluchače literárně-dramatického oboru, kteří hrají římské děti.

Závěr hry nenabídne Caesarovu smrt, jak by možná někdo očekával, ale jakýsi střih, po němž se ocitneme v Římě roku 2014, kam už v civilu přicházejí všichni herci, jako turistická výprava. I Papullus s Bulvou se zde potkávají, coby stavební dělníci, kteří hodlají zbourat starý svět a budovy a postavit nový Řím. Jsou si vzájemně povědomí a přemítají, za jakých okolností se mohli setkat a přes minulé životy se doberou až do Říma roku 44 před Kristem. V závěru se shodnou, že nejlepší ze všech životů i přes jeho nedostatky je ten, který žijí nyní. Což potvrzují i slova závěrečné písně: „My dva nic nemáme, nic neznamenáme, ze století do století jdem…" (Nashledanou v lepších časech), kterou zpívají všichni účinkující společně a při premiéře se k nim přidali i spokojení, rozesmátí a na stejnou vlnu naladění diváci.

Podtrženo a sečteno: za herecké výkony herců (skutečně všech) by se nemuseli stydět ani profíci, pouze u zpěvu malinko vázla sóla Onomatopoe a Caesara v písni Římské lázně, domnívám se však, že by postačilo pouhé přetranskribování melodie do polohy vhodnější pro jejich hlasy, či volba recitativu namísto zpěvu. Scéna je jednoduchá a srozumitelná, přesto velmi nápaditá, stejně jako pojetí některých scén (například ta v římské lázni doplněná bublifukem a roztančeným davem fakt nemá chybu). Zbývá už jen jediné. Zvolat: Bravo, Divadlo Brod, AVE CAESAR!

Autor: Markéta Švehlíková