Děsivé následky srážky s kometou předvídal a poměrně dobře vystihl už v první polovině 19. století František Josef Smetana v knize Základové hvězdářství čili astronomie z roku 1837: Co však pouhým přiblížením státi se nemůže, snadno by se stalo, kdyby kometa jádra pevného ve dráze své se Zemí se setkala a do ní vrazila. Takového rázu následek ovšem by truchlivý pro nás býti musel… vody oceánu veškerého vystoupivše ze břehů svých… i přes nejvyšší hory by se valily: potopa by byla všeobecná… Celí národové, ba snad veškeré člověčenstvo by zahynulo se všemi památkami vzdělanosti a osvěty své, a kdyby se náhodou osoby některé snad na korábu nějakém na vysokých horách zachovaly, muselo by člověčenstvo život svůj zase poznovu začínati.

Je ještě v živé paměti hysterie spojená s avizovaným průnikem ohonu Halleyovy komety do zemské atmosféry při jejím přiblížení k Zemi v roce 1910. Existovaly obavy, že do atmosféry pronikne kyanovodík obsažený v ohonu a udusí obyvatele planety. Den nejbližšího přiblížení komety, 18. května, provázely velké emoce. Citujme z knihy mého otce Rostislava Rajchla Štefánikova pařížská léta: Evropa prožila neklidnou noc. Tiskací stroje vychrlily celé sloupce nejrůznějšího povídání, více- méně nesmyslného; lidé četli, četli hltavě, někteří se usmívali, jiní důvěřovali, všichni však čekali, co bude. V Paříži se horlivě debatovalo; na výšinách Montmartru, okolo Seiny, po náměstích i na bulvárech. Na prostranném náměstí Svatého Petra v Římě se hemžily zástupy tisíců s očima upřenýma k oknům papežova pokoje; kardinál Rampolla nařídil, aby svatopetrský chrám byl po celou kritickou noc otevřen. V Bavorsku byly slouženy mše, dlouhá procesí venkovanů táhla ke kaplím a polním oltářům, aby vyprosila milost. Konečně uhodila hodina nejvíce obávaná. Nestalo se nic. Ti, co sloužili mše, museli sloužiti nové za díkuvzdání nebesům, že hrozba odvrácena, co se smáli, smáli se ještě víc, polekaní si oddechli a pochybovači o nic nepřišli. Zalezlí novináři svedli hlavní vinu na hvězdáře. Nejlépe na tom byli astrologové; spojili kometu s osudem Anglie, se smrtí Eduarda VII. v květnu 1910, tak jako kdysi s výboji Viléma Normandského v dubnu 1066.

Katastrofy, které probíhají v současnosti v našem blízkém okolí, mezi ně patří například srážky komet se Sluncem, Jupiterem, střety mezi planetkami, se nedají srovnat s děsivými rozměry prehistorických katastrof odehrávajících se ve sluneční soustavě. V poslední době se zdá, jako by na planetě Zemi přibývalo katastrofických událostí.

K takovému zdání přispívají i média, která díky globálnímu provázání mohou o dění v různých částech světa informovat daleko detailněji a hlavně aktuálně. Z velkého přílivu informací, mnohdy zkreslujících skutečný stav těchto událostí, pramení pocit ohroženosti současného světa a ztráta životních jistot. Přestáváme žít v iluzi Země jako oázy bezpečí. Současný stav vědy prezentovaný médii nám ukazuje Zemi úzce propojenou s vesmírem, hlavně s jejím nejbližším okolím. Kolik se jenom objeví zpráv o nebezpečných asteroidech.

Autor: ROSTISLAV RAJCHL