Kantoři z České republiky a Slovenska slaví svátek osmadvacátého března, to se totiž narodil učitel národů – Jan Amos Komenský. Den učitelů má u nás dlouholetou tradici. Existuje sice i svátek nazvaný Mezinárodní den učitelů, ten se ale slaví 5. října a je mnohem mladší.

Den učitelů v posledních letech na Slovácku skomírá. Je na tom podobně jako nedávno „slavené“ MDŽ. Připomíná si jej pouze generace, která ho zažila v dobách největší slávy, mezi mladými se podle kantorů příliš neslaví. „Zažila jsem popsané tabule básničkou a dostala jsem také několik květin, ale to bylo dřív. Dnes žáci pomalu ani netuší, že mají učitelé svátek, jedině když jim to připomeneme,“ posteskla si zástupkyně ředitele na uherskohradišťské sportovní škole Božena Nevyjelová.

Dnešní žáci mají o svátku kantorů jen chabé povědomí. „Vím, že nějaký Den učitelů je, ale kdy se slaví, to vůbec netuším. Holky ve třídě to ale mají zmáklé, takže učitelům určitě popřejeme,“ usmál se čtrnáctiletý Michal Prášek z Uherského Hradiště . „Hlavně, aby nezkoušeli, když jim popřejeme,“ doplnil jej jeho kamarád Matěj.

Den učitelů si však tradičně připomínají sami kantoři. Právě k tomuto datu směřují setkání s kolegy, kteří už na škole neučí nebo odešli do důchodu. „Každoročně pořádáme společné večerní posezení se současnými kolegy i s těmi v důchodu. Večeře je vždy spojená s nějakým turnajem nebo kulturním programem,“ uvedl ředitel Základní školy ve Starém Městě Josef Jurnykl.

Češtinářka Veronika Kůtková má podobné zkušenosti jako většina jejich kolegů, Den učitelů už není v módě. „I když studenti na své profesory často zapomínají, školy nezapomínají na ně. Dnes už žáci nemusí prosit o to, aby je učitel nezkoušel, jednoduše proto, že škola pro ně na tento den organizuje speciální program,“ uvedla Kůtková.

Nikdy jsem nelitoval, že jsem pedagog

Učitelé v pondělí oslaví svůj svátek. Ředitel Základní školy ve Starém Městě Josef Jurnykl odpověděl u této příležitosti na několik otázek se svátkem spojených a také přiblížil svůj pohled na dnešní žáky a práci ve školství.

V pondělí je Den učitelů, slaví se na vaší škole nějak?

Slavíme ho pravidelně. Obvykle připravujeme pro žákyškoly návštěvu nějakého kulturního představení, kina nebo divadla. Pro učitelský sbor je na tento den naplánované tradiční společné posezení.

Ve vládě se jednalo otom, že by byl Den učitelů vyhlášen státnám svátkem. Souhlasil byste s tím a proč?

Ne, nepovažuji to za tak významný svátek, aby byl určen jako státní. V posledních letech vypadl i z kalendáře, což je ovšem škoda.

Dostávají učitelé na vaší škole od žáků dárky k tomuto dni a jaké nejčastěji?

No, občas se něco objeví. Pokud nějaké dostanou, jedná sevětšinou o kytka, případně se objevuje ještě přáníčko, které sami vyrobí.

Na některých školách se k tomuto dni schází s bývalými kolegy, jak je to u vás?

Každoročně se scházíme se všemi našimi důchodci, správními zaměstnanci i učiteli na společné večeři, kterou doplňuje hudební produkce nebo sportovní turnaj.

Probíhá tento den ve škole jako jiné dny, zkouší se?

Většinou žáci učitele „zpracují“ a písemky ani zkoušení se nekonají. Jak jsem již dříve předeslal, obvykle navštěvujeme kulturní představení, aby si oddechli oni a hlavně pedagogové, když mají ten svátek.

Jak se změnilo chování žáků za dobu vaší praxe?

Musím říct, že se bohužel změnilo, ale ne k lepšímu, spíš naopak. Žáci jsou sice sebevědomější, což je na jednu stranu dobře, ale ale jejich chování je často drzejší. Někdy znají všechna svá práva, ale o své povinnosti se nestarají. I mezi sebou jsou mnohem gresivnější než dříve. Spíše se prosazují jako individuality a chybí jim společné prožívání volného času, často nejde o skupinu a vzájemnou interakci, jako o to prosadit se sám. Navíc jejich chování hodně ovlivňuje internet a dnes tak moderní sociální sítě, kde mají stovky virtuálních kamarádů. Tyto sítě je ale je spíše izolují.

Změnil se i přístup pedagogů k nim za dibu vašeho působení?

Věřím, že pedagogové se snaží dětem předat vždy to nejlepší. Čím dál častěji však narážejí na nepochopení a nezájem dětí o vzdělání. Učitel musí více přemýšlet nad motivací a ozvláštnění výuky, aby žáky zaujal. Musí využívat nejmodernější prostředky, být prostě aspoň o krok před dětmi.

Když srovnáte výuku teď a před deseti až dvaceti lety, jaké výhody a nevýhody má dnešní učení?

Kladem je, že díky moderním technologiím se dostaneme rychleji k více informacím, ale bohužel je studenti již nedokážou náležitě zpracovat. Školy jsou moderně zařízené, interaktivní tabule se stávají ve třídách běžným vybavením, ale někdy je lépe méně než více, s moderními vyučovacími prostředky je potřeba pracovat opatrně, navíc jsou i poměrně nákladné.

Co vám na dnešním systému vadí?

Vadí mi hlavně přílišná byrokracie, navíc se stále mění podmínky. Učitelům chybí klid na práci. Školám se snižují finanční prostředky na učebnice a školní pomůcky. Špatné také je, že veřejnost je často mylně informována o platových otázkách ve školství.

Jaké je podle vás postavení učitele v dnešní společnosti?

Myslím si, že je obtížné. Musí „bojovat“ se žáky, aby je zaujal, že je učivo opravdu zajímavé, často musí přesvědčit i rodiče, aby „táhli se školou za jeden provaz“. Navíc práce učitele stále není adekvátně ohodnocena.

Mělo by se ve školství podle vás něco něco změnit?

Určitě by se mělo snížit byrokratické zatížení škol, zlepšit platové ohodnocení, školy by měly dostávat více peněz na učebnice a pomůcky a moderní techniku. Také by to chtělo stabilizovat školství…

Proč jste si vybral povolání učitele, potažmo ředitele?

Hlásil jsem se původně na jinou školu, ale nikdy jsem nelitoval toho, že jsem kantor.