K Vánocům se váže mnoho tradic a pověr, které přežívají po staletí. Na spoustu z nich jsme již pozapomněli nebo jim nevěnujeme takovou pozornost. Naši předci by se jistě divili, jak se mnohé původní tradice od dnešního moderního pojetí liší. Některé z nich jsou oživovány ve snaze připomenout, že smyslem Vánoc není jenom obdarovávání se a honba za dárky. Bez nich by se vytrácela ona poetická symbolika, tajemství a závoj adventního očekávání. Proto si připomeňme význam některých vánočních symbolů i tradici žehnání symbolům.

Zvyky vycházely 
z lidových pověr

„Vánočních zvyků měli naši předci celou řadu a ty se značně lišily i regionálně, jak dokládá mnoho dochovaných historických písemných a obrazových materiálů," říká Tomáš Pokorný z firmy Alerion, která navrhuje heraldické znaky a symboly. Většinou vycházely z lidových pověr, které byly opředeny tajemstvím a mnohdy 
k člověku promlouvaly pomocí metafor a symbolických forem. Symboly totiž promlouvají univerzálním jazykem, a stávají se tak spojovacím mostem mezi generacemi a někdy i mezi rozdílnými kulturami a národy.

Adventní věnec odkazuje ke kruhu, který je symbolem cyklu života a koloběhu roku. Starý rok končí a nový začíná. Kruh, který nemá konec ani začátek, nám připomíná věčný život a znovuzrození, tedy i zmrtvýchvstání Ježíše Krista 
o Velikonocích. Jedná se přitom o mladší vánoční symbol, který se poprvé objevil v Hamburku na počátku 19. století 
v místním sirotčinci. Byl to zpočátku velký dřevěný kruh 
s 23 svíčkami, upevněný pod stropem. Dnes čtyři svíčky znázorňují čtyři adventní neděle před Vánocemi.

Z devíti copů

Zato tradičním symbolem českých Vánoc je vánočka. Správně se plete z devíti copů. Spodní čtyři symbolizují čtyři živly, tedy oheň (slunce), vodu, zemi a vzduch. Prostřední tři copy představují rozum, cit a vůli člověka. Vrchní dva copánky se upínají k tomu, co vede člověka nejvýše, tedy k vědění a lásce.

Dalším typickým symbolem českých Vánoc je jablko, ze kterého se věštila budoucnost. Všichni známe pověru o tom, že objevíme-li 
v rozkrojeném jablku o Štědrém dni hvězdu, povede se nám dobře a budeme šťastní a zdraví po celý následující rok. Hvězda je totiž po staletí chápana jako mocná síla, která dokáže ovlivňovat osudy lidí. Betlémská hvězda, jako vánoční a křesťanský symbol, zase ukazovala cestu k narozenému Ježíškovi.

Přinese štěstí 
a požehnání

Odedávna lidé věřili, že jmelí ztělesňuje živoucího ducha a je symbolem života a ochranným talismanem. Přikládá se mu moc vyvolat nebo udržet svazek mezi dvěma osobami opačného pohlaví. Jmelí zavěšené nad štědrovečerní tabuli přinese štěstí a požehnání, každému stolovníkovi splní jedno přání, pokud ho zašeptá do první zapálené svíčky na vánočním stromečku. V Anglii se od této svíčky potom zapaluje staré, loňské jmelí, aby se uzavřel magický kruh a do života mohlo vstoupit štěstí nové. Jmelí má prý i moc ochránit před čarodějnicemi a zlými duchy. Keltové prý jmelí sekali stříbrným srpem a nesmělo se dotknout země. Čím více kuliček na něm najdete, tím více štěstí vás 
v příštím roce čeká.

Hvězdy byly pokládané za mocné nebeské bytosti, které mohou ovlivňovat osudy lidí. Objevení nové hvězdy na obloze bylo vždy pokládáno za předzvěst důležité události. O původu betlémské hvězdy se dodnes vede řada diskuzí i v odborných kruzích, a ať již byl její původ jakýkoli, vždy bude symbolizovat víru v nové, lepší časy.

Průvodce vánočního času je anděl – objevuje se jako postava z průvodu sv. Mikuláše i jako figurka k vánoční dekoraci. Postava anděla troubícího na roh zavěšená nad vánoční stůl prý dokáže přivést do domu duše zemřelých předků i usmířit rozkmotřené příbuzné.

Jak se slavily svátky 
ve městech a obcích za první republiky

Sváteční příležitosti byly vždy významným momentem, při kterých se utužovala sounáležitost a pokojné spolužití občanů ve městech a obcích. Již po staletí se lidé shromažďují pod svými symboly, a nejinak je tomu i dnes. Například za první republiky se lidé ve sváteční dny častěji scházeli v rámci činnosti mnoha spolků, ochotnické a dobrovolnické činnosti. Symboly byly v té době mnohem více viditelné a ve sváteční dny hrály významnou roli. Nejednalo se přitom jen o klasickou vánoční výzdobu.

Obce a města zdobily veřejná prostranství svými obecními symboly, prapory, vlajkami, bikolorami a trikolorami. Lidé si po dlouhém období života pod nadvládou Rakouska-Uherska vážili své samostatnosti a symboly nabité svobody náležitě opečovávali. Ve sváteční čas bylo kromě klasických vánočních tradic časté i žehnání státním a obecním symbolům, spolkovým (laickým i církevním) praporům a korouhvím, odznakům a dalším (funkčním i reprezentativním) předmětům.

Vzpomenout 
na předky

Tyto sváteční dny jsou proto jedinečnou příležitostí vzpomenout na naše předky a vzdát hold symbolům, které se stávají tichými, zato však viditelnými svědky významných událostí po staletí. „Mnoho měst a obcí se na nás obrací s dotazy, jak uspořádat nezapomenutelnou slavnost, jak se vší úctou žehnat místním symbolům a obyvatelům. Máme proto radost, že tradice, která za první republiky byla zcela běžnou součástí života, se v tento sváteční čas pomalu navrací i do dnešních dní," uzavírá Tomáš Pokorný.

ŠÁRKA PETRUŽELOVÁ