Brzy se ale dočkají i milovníci veleúspěšného muzikálu Cikáni jdou do nebe. Petr Čagánek v něm hraje hlavní roli zloděje koní Zobara a po roční pauze se muzikál na uherskohradišťská prkna vrací. Obnovená premiéra je připravena na sobotu 9. února.

Ohlédněme se do podzimu 2010, kdy jste připravovali muzikál Cikáni jdou do nebe. Jak na tu práci vzpomínáte s odstupem dvou a čtvrt roku?

To už je tak dlouho? Vzpomenout si už začíná být problém. Ale některé okamžiky zůstávají. Spousta drilu, tance, hudby, zpívání a práskání bičem. Příprava vlastní svatby a křest syna. Bylo toho hodně, nervy, pot, smích, únava i úleva. Pokud paměť dovolí, vzpomínám rád.

V listopadu pak následovala slavná premiéra. Co si vybavíte při vzpomínce na ni?

Dojetí. Uvolnění. Radost. Velké množství pocitů. Uklidnění, že hlasivky vydržely. V generálkový týden jsem chodil na 2x denně na kalciové injekce, protože organismus už zkrátka neměl sílu. Všechno to mělo ale velmi pozitivní náboj.

Muzikál měl obrovský úspěch, diváci na konci tleskali ve stoje, nechtěli vás ani pustit z jeviště. Zažil jste už takový pocit někdy?

Ano, bylo to krásné. Snad se nám podaří stejné emoce vyvolat i teď, co se muzikál na jeviště vrátí. Srovnávat pocity z té doby asi nelze, každou chvíli zažívám něco nového a pěkného.

Po více jak čtyřiceti reprízách jste muzikál přestali hrát s tím, že se na jeviště možná vrátí. Věřil jste tomu?

Bylo nám to tak řečeno. Ale kdy to bude, jsme si nedokázali představit. Ten okamžik se dostavil.

Jaká atmosféra zavládla v souboru poté, co jste se dozvěděli o návratu muzikálu?

To je různé. Spousta lidí se těšila, ale zavládla i mírná panika z toho, co si ještě z představení pamatujeme. Předběžně byly vypsány dvě zkoušky na oprášení, ale větší část z nás nevěřila tomu, jestli to stačí. Ta náročnost tohoto muzikálu je opravdu velká. Ale jistě to zvládneme.

Co všechno se za tu dobu u vás změnilo ať už v divadle, nebo osobně?

Filípkovi jsou už dnes tři roky a do rodiny mu přibyla sestřička Sofie, které je už sedm měsíců. Takže na denním pořádku kromě divadla je i hromada rodičovských povinností. Ale je to radost.

Vím, že se už hraní nemůžete dočkat, dokonce jste si na vánočním koncertu s cimbálovou muzikou Harafica několik skladeb zazpívali. Jaký to byl pocit?

Jo, jo, to bylo fajn. Bylo to jiné než s klasickým podkladem z představení, ale kouzelné. Diváci velmi dobře reagovali a jak se zdálo, písničky velmi vřele přivítali. Byla to oboustranná radost.

Je to pro herce výhoda, vrátit se k tak velké roli po roce? Má v sobě větší odstup, nebo musí začít zase znovu?

Odstup tu jistě je. Ta hektičnost stihnout něco v daném termínu už není tak velká. Ale jsem starší, na váhu možná trochu těžší, chytřejší a zkušenější (smích). Možná budu muset začít znovu. Ale těším se.

Co byste vzkázal divákům, kteří muzikál ještě neviděli a co těm, kteří uvažují, že si ten fantastický zážitek zopakují?

Milí diváci, určitě přijďte. Slibuji, že to bude stát za to. Rozhodně neváhejte, protože u nás v divadle poslední dobou přibývají hercům potomci každou chvíli. A těžko říct, kdy si budeme muset dát od muzikálu Cikáni jdou do nebe zase pauzu. (smích)

Petr Čagánek

Pětatřicetilety rodák z Kroměříže je ve Slováckém divadle od roku 2005, kdy s velkou chutí přijal nabídku po absolvování muzikálového herectví na JAMU. Kromě hudebních titulů jej diváci znají například z komedie Rychlé šípy, kde hraje postavu Jarky Metelky, ale také z komedie Jak důležité je mít Filipa a dalších inscenací uherskohradišťského divadla. Na jaře se začne objevovat i na televizních obrazovkách, a to v seriálu Gympl na Nově. Petr Čagánek je ženatý, má dvě děti.

Autor: Josef Kajetán