Vzpomínáš si, kdy ses sám poprvé setkal s tématem Hrobů a kamenných zlomků z hrobu svatého Metoděje?

Bylo to už dost dávno, někdy v dětství, kdy ještě žili pamětníci těchto událostí, které se počátkem třicátých let minulého století odehrály nedaleko od Hrobů, v místech, kde se dodnes nachází pozůstatky takzvané Metodějovy jámy. O stupavské jasnovidce, panímámě Maštalířové, pátrající po hrobu věrozvěsta Metoděje, vyprávěla moje prababička i babička a taky naši dva známí z ulice, které zajímala regionální historie. Tyto události byly pro mě zahaleny neodolatelným tajemstvím a to mě přitahovalo. Samotné místo výkopů jsem navštívil o něco později, když jsme šli kolem něj s rodiči na každoroční neoficiální setkání na hoře sv. Klimenta, která se uskutečňovala v termínu někdejších poutí, jež minulý režim zakazoval. Ale vážný zájem o Hroby přišel až počátkem devadesátých let. Tehdy jsme místo navštívili s kamarádem Vlastimilem Kořínkem a s početnou skupinou členů Historické společnosti Starý Velehrad, ve které byli i pamětníci. S ním jsme se začali o věci zajímat více a z našeho bádání nakonec vznikl několikadílný seriál otištěný v národopisném časopisu Malovaný kraj, ve Slováckých novinách a posléze s doplňky v měsíčníku Buchlovský zpravodaj. Základem pro připravovanou knihu byl právě tento seriál, jehož délka textu se s přibývajícími informacemi a s rozšířením tématu na hledání hrobu svatého Metoděje ve Chřibech a okolí zmnohonásobila. Z tohoto důvodu jsem považoval za vhodné uvést Vlastimila Kořínka jako spoluautora nové knihy.

Klementina Maštalířová ze Stupavy sice předpověděla místo nálezu, ale současně se pro tehdejší média stala symbolem pověrčivosti, ba ještě dál, náboženského fanatismu. Ty ses při práci na knížce k ní přiblížil nejen prostřednictvím písemných pramenů, ale i třeba setkáním s jejími potomky. Co o ní soudíš, respektive jak bychom ji dnes měli vnímat?

Klementina Maštalířová byla podle všeho nadmíru věřící žena, ale koneckonců v její době to nebyla až tak veliká výjimka. Její několikerá vidění, která ji směrovala k hledání Metodějova hrobu, musela být natolik přesvědčivá nejenom pro ni, ale i pro lidi z jejího okolí, že si získala sympatie mnohých, kteří se nakonec dali do namáhavé kopáčské práce v těžké slínové půdě na Hrobech, a i u řady početných příznivců a zastánců pravosti zejména první nalezené kamenné desky s vyrytými znaky. Samozřejmě bez písemných pramenů, zápisů v kronikách, novinových článcích i v publikacích, jež se tohoto tématu dotýkají, by nebylo možné se do psaní knihy pustit. Jsem ale přesvědčený, že bez vzpomínek pamětníků a zejména rodinných příslušníků, potomků Klementiny Maštalířové, by chyběl textu další neopominutelný lidský rozměr. Ale více už v této souvislosti prozrazovat nebudu.

V publikaci cituješ protokoly, vlastně nálezové zprávy, které byly o jednotlivých nálezech přítomnými vždy sepsány. Do jaké míry je považuješ za věrohodný pramen?

Všechny základní protokoly o nálezech, podepsané věrohodnými i váženými lidmi své doby, byly zveřejněny v brožurce později známého neprofesionálního archeologa a brněnského muzejního konzervátora Františka Adámka. Ten v té době bránil pravost nálezů a oponoval některým tehdejším vědcům, kteří je označili za padělky. Zmíněné protokoly rozhodně považuji za důležitý pramen. Jiná je ale otázka průběhu dalších událostí, které šly mimo ně.

Dozvíme se z knížky i tvůj názor? Považuješ stupavské kameny za falsum, nebo ne?

Ještě před začátkem psaní této knihy jsem při setkáních s přáteli, zajímajícími se o stejnou tématiku jako já, dospěl k názoru, že v ní nebudu své závěry prezentovat, přestože jsme se jich s Vlastimilem Kořínkem v našem někdejším seriálu dotkli. Kniha se přímo nesnaží rozřešit tuto jednu z největších českých archeologických záhad 20. století, ale přiblížit čtenářům v co největší šíři a populárním způsobem události na Hrobech, co jim předcházelo a co následovalo. Tedy konečný úsudek nechávám na samotných čtenářích.

Viděl jsi kameny z Hrobů na vlastní oči? Je možné kamenné zlomky někde zhlédnout?

První z kamenných desek nalezených pod Hroby na Osvětimansku jsem „naživo" uviděl při jedné z výstav v Moravském zemském muzeu v Brně v roce 2003. Dva celé kameny, mimo dalších dvou už nezvěstných zlomků, je možné ještě letos vidět v Památníku Velké Moravy ve Starém Městě, kde jsou vystaveny od jarních měsíců. Myslím, že každý zájemce nejen o regionální historii by si je neměl nechat ujít.

I tato nová knížka souvisí s Expedicí Chřiby. Můžeš říci, co tě v letošním roce v souvislosti s expedicí nejvíc potěšilo?

Potěšila mě především skutečnost, že to s partou přátel z Expedice táhneme už více než deset let, že se na naše další cesty i v částečně doplněné sestavě těšíme stejně jako před léty a že si máme pořád co říci a o čem diskutovat. Dále mě potěšilo, že se nám podařilo v re-edici vydat první díl z řady našich knih Chřiby záhadné a mytické z roku 2003, po němž a i po následujícím je dodnes poměrně velká sháňka. V neposlední řadě mě taky potěšily naše další letošní vydařené akce setkání s přáteli a příznivci při příležitosti už vzpomenutého 10. výročí založení Expedice a třeba i už tradiční spaní na rozhledně na Brdu.

A co plány do budoucna?

Své plány do budoucna spojuji nadále s Expedicí Chřiby. Už téměř dva roky putujeme po známých i zapomenutých chřibských studánkách, abychom je zdokumentovali, zaměřili a popřípadě o nich od občanů z jejich okolí získali i další zajímavé informace. V současnosti jsme jich navštívili už kolem dvou set a pořád přicházejí zprávy o dalších pramenech. Naším cílem je podat o nich zeširoka svědectví na stránkách některé z dalších publikací. Zajímá nás ale i novější historie, která se váže opět ke Chřibům v období II. světové války. Protože řady pamětníků tohoto nejtěžšího období našich dějin neustále řídnou, bylo by škoda se ještě něco nového nedozvědět.

Bořek Žižlavský

Je sběratel, badatel, fotograf, spisovatel a publicista, který se narodil v roce 1962. Autor statí s regionální tematikou zejména ve Slováckých novinách a Malovaném kraji, někdejší odpovědný redaktor Zpravodaje města Uherské Hradiště, redaktor měsíčníku Buchlovský zpravodaj a spoluzakladatel Spolku podporovatelů historie Buchlovic. Autor nebo spoluautor řady publikací, např. Vyprávění o křížích, sochách a božích mukách v Buchlovicích (2000), Putování po starých hospodách v Buchlovicích a okolí (2001), Po stopách buchlovského mordu (2001), Kaple sv. Barbory a vrch Modla (2005), Buchlov historie a příběhy hradu (2006), Z Bunče na Kamínku za příběhy Chřibů (2009), Z kraje pod Buchlovem pohádky a pověsti (2012) aj. Spoluautor a spolurealizátor historických a místopisných expozicí a výstav na zámku v Buchlovicích, v kapli sv. Barbory, Galerii na půdě a Muzeu Podhradí v Buchlovicích a v Uherském Hradišti. Více než deset let je spoluorganizátorem Expedice Chřiby a autorem větší části textů a fotografií novinového seriálu a knižní řady Chřiby záhadné a mytické (20032011), obsahující doposud šest dílů. Žije v Buchlovicích, je ženatý a má jednoho syna. V současnosti vykonává post místostarosty Buchlovic.

Autor: Jiří Jilík