VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Bořek Žižlavský: Dědečkovi zabavili fotoaparáty okupanti, on šel do koncentráku

Region - /ROZHOVOR/ Nejraději se dívá na přírodu skrze čočku fotoaparátu časně zjara nebo na podzim. Chřiby má prochozené křížem krážem. Řeč je o čtyřiapadesá­tiletém fotografovi, autorovi knih a místostarostovi Buchlovic Bořku Žižlavském. V rozhovoru poradil turistům trasy, které by určitě neměli v Chřibech vynechat.

24.6.2016
SDÍLEJ:

Fotograf a autor knih Bořek Žižlavský.Foto: archiv Bořka Žižlavského

Bořek Žižlavský: Mému dědečkovi zabavili fotoaparáty němečtí okupanti, on šel do koncentráku

kde se u vás objevila „láska" ke Chřibům, proč je máte rád?

K lásce k přírodě mě přivedli rodiče. Už od nejútlejšího dětství jsme skoro každou neděli chodili někam do lesa. Když jsme s mladším bratrem už nemohli dál, naložili nás do sportovního kočárku a pokračovalo se bez větších problémů. Protože je tomu hodně dlouho, příroda začínala už za posledními domky za Buchlovicemi, kde postupem času vyrostly další a další domy a z klidných poloprašných cest se staly obyčejné frekventované silnice. Jakýmsi vyvrcholením našich rodinných víkendových potulek byl hrad Buchlov. Jeho nádvoří s hospůdkou bylo volně přístupné někdy i v zimním období. Otec si pokaždé poručil s kamarády pivo a my jsme běhali přes nádvoří do sklepa s velikým sudem, kde za výčepem vykukovala postava oblíbeného hradního hospodského pana Lepky. Později jsme vyráželi už dál do Chřibů. Vzpomínám na první návštěvu pravěkého hradiska na Holém kopci, vrchol Brda ještě se starou dřevěnou rozhlednou, na niž jsme se báli pro její zchátralost vystoupat.

Je nějaké místo ve Chřibech, o kterém víte, ale ještě jste se tam nepodíval?

Takových míst asi moc není. Za léta putování po Chřibech jsem byl skoro všude. Ale přece jenom jsem ještě někde nebyl. Je to Lenivá hora, kterou začínají Chřiby u Bohuslavic. Z jejích svahů musí být krásný výhled na Kyjovsko, na valy bohuslavického hrádku, na Strážovský kopec a kus Ždánického lesa. Musím to napravit…

Jak často do Chřibů vyrážíte?

Když jsme s přáteli z Expedice Chřiby před léty připravovali první desítky dílů našeho seriálu do Slováckých novin a do publikací, vyráželi jsme do lesů a po chřibských pamětihodnostech skoro každých čtrnáct dnů. Přestože i v současnosti poznenáhlu připravujeme materiál k další knize, vyrážíme o něco méně. Přibyly povinnosti, akce a taky věk. I po té době se na setkání s přáteli a s přírodou moc těším.

Máte nějaké oblíbené místo ve Chřibech?

Těch míst by bylo určitě více. Od dětství ale nedám dopustit na hrad Buchlov, k němuž mám pořád stejně silný vztah a ke kterému jsem se tak trochu vyznal před deseti lety v knize Buchlov – historie a příběhy hradu. Pořád je to pro mě ten romantický soubor tajuplných komnat, chodbiček a schodišť, z nichž dýchají dějiny a lidské osudy s nimi spjaté. Ty okenní průsvity, stíny, hry zapadajících slunečních paprsků na stěnách a hvízdání skoro neustálého větru mě pořád dostávají stejně jako ve studentských létech, kdy jsem hradem procházel návštěvníky. Stejně na mě působí i některé lesní lokality. Asi jsem na to nějak citlivý či co, ale toho ducha místa opravdu cítím, i když nejsem pověrčivý, spíš skeptický. K mým oblíbeným klidným lesním místům náleží Malá Ostrá nad Jestřabicemi, Prusinovka u Cetechovic a podvečer strávený na Modle u kaple sv. Barbory.

Ztratil jste se někdy ve Chřibech?

Neztratil. Ani ve Chřibech a ani jinde. Chce to mít pokaždé alespoň trošku povědomí o navštíveném území, znát základní dominantní orientační body v krajině, aby se člověk mohl alespoň trochu chytit a případně se dostat z nastalé nepříjemné situace. Neměla by chybět kvalitní mapa nebo navigace.

O Chřibech se povídá hodně pověstí, kterou máte z nějakého důvodu rád?

Publikovaných i nepublikovaných pověstí ze Chřibů a jejich okolí jsou mraky, včetně jejich variant. Nevím, proč mě kdysi uchvátila ponurá pověst o Mořdířce, dnes zalesněném kopci nad Starými Hutěmi. Jeho svahy měly ukrývat prchající obyvatele vesnice, pronásledované hordou dobrodruhů a zabijáků v časech třicetileté války a nastupujícího temna. Ubožáky prozradilo plačící dítě a jejich osud byl tragický. I když je to jen smyšlená pověst, Mořdířka působí smutně a zadumaně dodnes. Zároveň mě okouzlily i buchlovské pověsti – zkazky autora Aloise Jaška. A co na tom, že velká část z nich vznikla jen v jeho hlavě a u jeho psacího stolu.

Máte ze Chřibů nějakou zajímavou historku nebo zážitek?

Mám, ale není to v pravém smyslu slova historka, spíše originální zážitek. S úctou vzpomínám na jednoho více než devadesátiletého pána ze Starých Hutí, kterého jsme s kamarádem navštívili někdy počátkem devadesátých let. Pozval nás do svého prostého stavení. Zatímco v kuchyni zajímavě vyprávěl o svém životě, pošťácké dráze a sběratelství, a já to nahrával na kazetový diktafon, rozhlížel jsem se všude kolem a nevěřícně kroutil hlavou. Kam oko dohlédlo, ležely tisíce knih. Knihy na stole, pod stolem, na židlích, v ložnici na posteli a pod postelí, ve skříních, na skříních, v regálech, mezi nádobím, nářadím a u kamen a „naštosované" v hromadách při stěnách. Stařeček přistavil rozvrzaný žebřík k otvoru na půdu. Ježíšmarjá, snad tam taky nebudou knihy – řekl jsem si. Byly. Ležely tam všude a navysoko. Odcházeli jsme od něj ohromeni, povzneseni nad každodenní „obyčejné" lidské starosti, nadšeni a inspirováni.

Děláte fotodokumentaci snad k většině knih o Chřibech, máte nějakou oblíbenou denní dobu a roční období, kdy chodíte rád fotit?

Výhodou k psaní textů ke knihám jsou vždy i vlastní fotografie z míst, které zrovna popisujete. Jde mi to lépe. K mnohým snímkům mám vztah a někdy i zážitek, který se pak odráží v textech. Mám rád pozdní podzim a brzké jaro. V tu dobu snad nejvíce fotografuji. Tehdy je v přírodě člověk tak trochu osamoceným poutníkem, kdy mu neruší snímek nechtění lidé nebo projíždějící kolaři. Všude je klid, nápady a inspirace se jen hrnou. Nevadí ani déšť nebo zatažená obloha. Obrázek pořízený třeba ze stativu má pokaždé své neopakovatelné kouzlo. Někdo loví fotografie po ránu nebo v podvečer například kvůli dlouhým stínům nebo působivé barvě slunečního světla. Myslím, že to není nijak důležité. Klidně mířím objektivem i v poledne nebo večer.

Jak dlouho se fotografování věnujete a co vás na něm oslovilo?

Fotografuji od dětství. Inspiroval mě otec jeho fotografiemi z přírody a výletů po krásách naší vlasti. Měl a dodnes je má příkladně nalepeny v několika albech. Fotografie jsou vzorně popsány daty a místy pořízení. Už od počátku jsem upřednostňoval fotografie krajiny před snímky lidí. Snažil jsem se, a ostatně se i pořád snažím, o to, aby výsledná fotografie přinášela kus atmosféry ročního období a denního času z místa jejího pořízení. Fotoaparát, objektivy a stativ jsou mými častými zavazadly toulkami přírodou. Fotografování přináší radost, aktivní odpočinek a odreagování se od všedních pracovních a jiných starostí.

Jaký máte názor na černobílou fotografii? Hodí se pro každé fotografování?

Černobílou fotografií jsem se zabýval dlouho. Zcela jsem s ní skončil, taky z nedostatku času, někdy před dvanácti třinácti lety. Ještě pořád si dovedu živě vybavit vůni vývojek, ustalovače a tónovačů. Snad bych ještě svedl namotat potmě film do cívky a sledovat čas, aby byl správně vyvolán, ustálen a nakonec na šňůře bez flíčků vysušen. Mám na to nostalgické vzpomínky. Zda se černobílý snímek hodí pro každé fotografování, na to si musí odpovědět každý fotograf sám. Myslím, že se hodí. Připadá mně dramatičtější, výraznější a v mnohých ohledech působivější. Žijeme ale v době barev a kýče za každou cenu, které na nás útočí ze všech stran i z fotografií. Často jsou některé prezentované fotografie spíše výtvorem grafických programů a desítek druhů filtrů, jež přetvářejí krajinu do neskutečných podob. Této virtuální realitě se vyhýbám.

Jaký byl váš první fotoaparát a jak jste se k němu dostal?

Už můj děda, který přišel do Buchlovic z Uherského Hradiště, měl dva kvalitní fotoaparáty a zabýval se kolorovanou fotografií. Za války mu je zabavili němečtí okupanti, zatímco on poté putoval do věznice a do koncentráku. Můj první fotoaparát byl zároveň i fotoaparátem mého otce. Byla to kinofilmová Praktica z padesátých let s klasickým padesátkovým objektivem. Následoval formát 6×6 a po posledním převratu pak Canon. Této značce zůstávám věrný i v její digitální podobě.

Co by si podle vás neměl turista s sebou do batohu zapomenout přibalit na túru do Chřibů?

Asi mapu, dnes v jakékoli podobě. Pláštěnku, kvalitní obuv a oblečení, osobní doklady, nějaké jídlo a pití, peníze a hodinky. A pro případ setkání s přízněnou duší bych asi přibalil ještě „pleskačku" slivovice a samozřejmě foťák s náhradními bateriemi. Dobrá nálada je výhodou.

Vytipujte, prosím, tři trasy ve Chřibech, které by měl člověk za život projít.

Tak to je těžké, spíše individuální. Kdybych však chtěl poznat natřikrát charakteristické Chřiby, vypravil bych se třeba salašským údolím na Vlčák, po trase stavby staré dálnice přes Brdo na Bunč a odtud kolem Komínských skal do Jankovic. Další výlet bych zahájil v Koryčanech, podíval se na Vršavu, Pečínkovu skálu, Cimburk, Ocásek, Klimentek, s koncovkou v Osvětimanech. Tématem třetího výšlapu by byl hrad Buchlov, Barborka, jejich naučná stezka, dále Buchlov kámen a Dubovým dílem dolů pod Břesteckou skálu s cílem ve Břestku.

Máte rád hory i obecně nebo jde spíše o „lásku" ke Chřibům a Slovácku?

Pod Chřiby jsem se narodil, žiju pod nimi a mám tu rodinu, zaměstnání a přátele, s nimiž si mám co povědět. To je vztah velmi osobní. Ale oblíbil jsem si i jiné krajiny a hory, stejně půvabné a naplňující. Za ně mohu jmenovat třeba Šumavu, Český les, Slavkovský les, Krušné a Novohradské hory, Českosaské Švýcarsko s Českým středohořím, hory Lužické, Orlické a třeba i nám skoro neznámé malé pohoří Džbán na Lounsku s vesničkami sahajícími svou historií až do nejstarších českých dějin. Všude je fajn a všude jsou dobří i jiní lidé, vlastně tak jako doma. Zejména s těmi prvními se rád potkávám a kolikrát i s úplně cizími si máme co sdělit.

Autor: Blanka Malušová

24.6.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Výroba - Výroba Manipulační dělníci ve výrobě 12 200 Kč

Manipulační dělníci ve výrobě. Požadované vzdělání: bez vzdělání. Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 12200 kč, mzda max. 15000 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: výroba a balení ovocných knedlíků, krátkodobé zaměstnání (3 měsíce), možnost i zkráceného úvazku (20 hod./týden), při nástupu do práce: čistý TR, vstupní lékařská prohlídka, potrav. průkaz.. Pracoviště: Nice work s.r.o. - pracoviště, Na Záhonech, č.p. 1482, 686 04 Kunovice. Informace: Oksana Linertová, +420 602 711 007.

Zdravotnictví - Zdravotnictví Zdravotní sestra 21 300 Kč

Všeobecné sestry s osvědčením všeobecná sestra. Požadované vzdělání: úso s maturitou (bez vyučení). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 21300 kč, mzda max. 32070 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: pouze životopis do 15. 7. 2018. Pracoviště: Sociální služby uh. hradiště - domov pro seniory buchlovice, U domova, č.p. 470, 687 08 Buchlovice. Informace: Ludmila Hájková, +420 572 435 523.

Výroba - Výroba Strojírenští technici kontroly kvality, 18 000 Kč

Strojírenští technici kontroly kvality, laboranti Kontrolor/ka strojírenské výroby. Požadované vzdělání: úso (vyučení s maturitou). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 18000 kč, mzda max. 25000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Prac. poměr na 1 rok s možností prodloužení, provádění nebo zajišťování zkoušek a sledování kvalitativních vlastností výstupů (např. výrobků, výkonů a služeb) vč. navrhování a projednávání opatření k dosahování požadované kvality, SŠ/SOU/VŠ vzdělání v elektrotech. oboru výhodou, orientace v technické dokumentaci, znalost práce s měřidly, pečlivost, samostatnost, ochota učit se a vzdělávat, znalost systému kvality (ISO 9001), znalost práce na PC, možnost prof. růstu, 5 týdnů dovolené, příspěvek na stravování, kontakt pouze e-mailem.. Pracoviště: Mesit aerospace, s.r.o., Sokolovská, č.p. 573, 686 01 Uherské Hradiště 1. Informace: Petra Lakosilová, +420 572 522 811.

Výroba - Výroba Seřizovači 18 000 Kč

Seřizovači a obsluha konvenčních fréz. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 18000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Prac. poměr na 1 rok s možností prodloužení, seřizování a obsluha konvenčních a číslicově řízených obráběcích strojů při frézování součástí, frézování plochých a skříňových součástí, osazení, vybrání, drážek, rybinových tvarů, vaček, ozubení i závitů na konzolových frézkách, portálových a jednoúčelových frézkách, frézkách na ozubení a závitových frézkách, SOU/SŠ vzdělání stroj. zaměření, praxe v oboru nutná, znalost čtení tech. dokumentace a metrologie, zkušenosti s obsluhou a seřizováním strojů výhodou, schopnost rychle se učit novým věcem, samostatnost, zodpovědnost, čas. flexibilita, aktivita, os. přístup, pečlivost, 5 týdnů dovolené, příspěvek na stravování, kontakt pouze e-mailem.. Pracoviště: Mesit aerospace, s.r.o., Sokolovská, č.p. 573, 686 01 Uherské Hradiště 1. Informace: Petra Lakosilová, +420 572 522 811.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

FC Veselí nad Moravou – 1. FC Slovácko
16

Slovácko deklasovalo Veselí nad Moravou

TURNAJ PRO AFRIKU. 26 týmů z Česka se v Uherském Hradišti zúčastnilo turnaje smíšených dvojic Afrika Beach Open.
17

Dřevěnou gambijskou sošku Síla spojení vybojoval tým Poka

Na tři soudce v Uherském Hradišti byly podány kárné žaloby

Nemilým starostem čelí v současné době na Okresním soudu v Uherském Hradišti. Na tři jeho soudce totiž podal kárnou žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu předseda Krajského soudu v Brně Milan Bořek.

Krásky z Brazílie, Kostariky i Evropy? Vyberte nejhezčí fanynku skupiny E

Fotbalové mistrovství světa v Rusku neprovázejí jen nádherné útočné akce a góly, ale i krásné ženy na tribunách či ve fanzónách. Do konce června vám budeme nabízet nejsympatičtější fanynky týmů z každé skupiny. Můžete hlasovat pro vaši favoritku, vítězky pak postoupí do finále, v němž se „utkají“ o pomyslný titul Miss šampionátu.

Výjimečná prezentace historických lihovárků našich babiček

Kdo chtěl strávit předposlední červnové sobotní odpoledne a večer na výstavě sbírkových předmětů, ten mohl Na Krájance, v zařízení babických zahrádkářů, navštívit výstavu lihových vařičů, které byly pokrokem v domácnostech našich babiček a některé používají hospodyňky dodnes.

Memoriál Josefa Přikryla vyhráli domácí borci. V desetileté historii už počtvrté

Desátý ročník memoriálu Josefa Přikryla se odehrál předposlední červnovou sobotu na skvěle připravené trávě v Dolním Němčí. V turnaji starých pánů, nebo chcete-li internacionálů, se představili mimo domácích borců další dva fotbalové mančafty. Nejvzdálenější a tradiční účastník EKIS Praha poprvé v desetileté historii turnaje nepřijel.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT