Michale, jak se v nové roli cítíte?

Musím říct, že si pořád zvykám. Přece jenom jsem byl zvyklý sedět o pár desítek metrů v jiné části stadionu společně s klukama v kabině. Teď jsem tak trochu na druhé straně barikády. Na jednu stranu jsem s hráči kamarád a na druhou stranu na ně musím svým způsobem šlapat.

Je to tedy pro vás velká změna?

Ještě před měsícem jsem s nimi byl v kabině, a tak jsem se z počátku trochu rozkoukával.

Přibližte nám tedy vaši úlohu v současném realizačním týmu.

Momentálně jsem, dá se říct, druhý asistent trenéra Habance společně s Jirkou Dekařem. Že bychom měli vyloženě nastavené pravomoci, co kdo dělá, to ne. Spíš trenér Habanec si vždycky řekne, co chce, a my se podle toho zařizujeme.

Jak se vůbec objevila myšlenka pokračovat ve Slovácku jako asistent trenéra?

Před rokem jsem to samozřejmě nečekal, ale dva měsíce zpátky jsme se o tom začali bavit s trenérem Habancem, který mi popsal svou představu. Jsem samozřejmě rád, že jsem mohl zůstat u ligového fotbalu a vidět to zase z jiného pohledu než jako hráč, který nevidí všechny ty věci kolem. I když jsem tady byl relativně dlouho, tak spousta věcí je pro mě nová.

Máte v plánu se ještě coby trenér vzdělávat a pokračovat v kariéře trenéra?

Mám licenci A, která je pod profilicencí a vzhledem k tomu, že bych chtěl tuto práci dělat dobře, tak si časem budu muset udělat i profilicenci.

Je to vaše první příprava, coby člena realizačního týmu. Jak byla vzhledem k velkým vedrům náročná?

Vedra samozřejmě byla nepříjemná, ale nedá se nic dělat. Všichni víme, že příprava je potřeba.

Je něco, když se na hráče díváte, při čem jste rád, že už to nemusíte absolvovat?

Třeba když máme posilovnu. Když si vzpomenu, jak to bolí, tak musím říct, že to klukům nezávidím. S těmi stopkami je mi tam přece jenom líp (s úsměvem).