Jsou to lidé, kteří ze země opatrně vynášejí to, co do ní naši předkové před staletími „zašlapali“, řekneme s trochou nadsázky. Ve skutečnosti tomu tak docela úplně není. Základem je sice práce v terénu a záchrana pozůstatků hmotné kultury, které zůstaly zachovány v kulturních vrstvách, ale je to jen začátek celé cesty. Na počátku jsou ruce a v nich rýč a špachtle, na konci sdělení, informace nejenom o tom, co bylo nalezeno, ale i to, čím je ten nález důležitý, zda potvrzuje, zpřesňuje nebo vyvrací naše dosavadní představy o životě předchozích, mnohdy časově nesmírně vzdálených generací. Kromě vlastního nálezu a jeho terénní dokumentace se však všechno ostatní odehrává skryto našim očím. A právě o tom si povídám s vedoucím archeologického oddělení Slováckého muzea v Uherském Hradišti Miroslavem Vaškových.

Než si řekneme, jak probíhá zpracování archeologických nálezů z minulé sezony, shrňme, jaké výzkumy vlastně proběhly.

Od června loňského roku až vlastně do konce léta probíhal průzkum Holého kopce. Je zajímavé, že na to, že jde o velké a kdysi bezesporu významné hradisko, Holý kopec archeologicky zkoumán nebyl, malé dílčí průzkumy provedl pouze Miloš Šolle. Motivem k průzkumu nám bylo také to, že hradisko je posledních patnáct let vystaveno atakům detektorářů, kteří lokalitu drasticky vykrádají a devastují. Takže jsme provedli zjišťovací výzkum, jehož cílem bylo zpřesnit dosavadní znalosti o hradisku, o jeho zástavbě, o hloubce kulturní vrstvy.

Co výzkum přinesl?

Deset beden materiálu, zejména keramických střepů. A ty je třeba zpracovat. Je ale třeba říci, že zpracování nálezů probíhá již při zkoumání sondy a odkrývání nálezu. Na místě se dělá fotografická i kresebná dokumentace, popis a zaměření lokality a podobně, protože keramický střep je součástí nálezové situace.

Výpověď střepu nalezeného v pozůstatku keramické pece je jiná než toho, který byl nalezen v příkopu před valem. Od září pak začalo vlastní zpracování nálezů, které dosud probíhá. Střepy, kovy a kosti bylo nutno očistit a provést muzejní dokumentaci tak, aby bylo zaznamenáno nejen vše o tom nálezu, ale o nálezových souvislostech. Výsledkem je pak nálezová zpráva. Vedle toho však probíhá zkoumání a další zpracování jednotlivých nálezů, zpravidla v konzervátorských dílnách a podle potřeby i ve speciálních laboratořích vědeckých institucí. Kovové části je třeba zbavit koroze, dřevo a kůži je třeba ošetřit, případně impregnovat, aby se nerozpadly vlivem změny vlhkosti vzduchu po vynětí ze země. A konečně když má archeolog všechny dosažitelné informace, musí je interpretovat, zhodnotit výsledky výzkumu, formulovat nové obohacené poznání, které je výsledkem celého procesu. Výsledky pak jsou publikovány v odborném tisku, v našem případě nejčastěji ve sborníku Slovácko a v Přehledech výzkumů AÚ AV ČR v Brně.

A vystaveny…

Jistě i vystaveny. I když není možné jak z odborného, tak z ekonomického hlediska připravovat výstavy k dílčím průzkumům nebo k výzkumům záchranným. Výstavy už zpracovávají spíše uzavřená a zhodnocená témata, jako byla třeba výstava o době bronzové, Keltech, výstava egyptská a podobně.

Můžete tedy prozradit, jaké výstavy, na nichž archeologové participují, můžeme v našem muzeu očekávat?

Ještě v letošním roce se uskuteční výstava Zlaté mince evropského středověku, na níž budou k vidění nejen české mince, ale i originály ražeb anglických a francouzských králů, italských republik nebo ražby papežské a pobodně. A současně již probíhá příprava výstavy pro rok 2009 s názvem Antika, vypovídající o hmotné kultuře od minojské civilizace až do pozdního období západořímské říše. Tato výstava je zatím ve fázi dojednávání zápůjček z řady muzeí a institucí, protože v Hradišti pochopitelně antickou sbírku, kromě ojedinělých nálezů, nemáme. A konečně v souvislosti s opravou Památníku Velké Moravy ve Starém Městě probíhá i práce na nové expozici. Mimořádný zájem veřejnosti o nevelkou výstavu v září loňského roku, věnovanou Antonínu Zelnitiovi, dokládá, jak živé je v našem regionu velkomoravské téma. Nová expozice, na jejímž scénáři i realizaci se významně podílí Moravské zemské muzeum a vedoucí archeologických výzkumů ve Starém Městě–Veligradu Luděk Galuška, je pojata koncepčně jinak, než ta minulá od jejíhož vzniku uplynulo již čtvrtstoletí. Nepochybně naše poznání pokročilo kupředu a také z hlediska výstavního už zastarala. Chci zmínit i na podzim připravovanou výstavu Krása, která hřeje, věnovanou kachlům, ale o té bude lépe informovat její kurátorka, archeoložka Dana Menoušková.

Jiří Jilík