Antonín Reňák je zakladatel sdružení Smedoma a autor projektu klipu k baladě Chodíval Matúšek

„Možu mluvit normálně, že jo?" zarazil se uprostřed zapáleného povídání o vzniku starodávné balady, když si uvědomil, že se mu do řeči vkrádá malebný stráňanký dialekt. Když jsem pochválila sdružení Smedoma za to, že nejen něco vymyslelo u piva, ale pak to taky dotáhlo do konce, pokýval hlavou. „Pan farář v kostele to taky říkal." Tenhle inženýr-strojař zkrátka umí překvapit.

Pojďme nejdřív představit sdružení Smedoma…

Sdružení jsme založili někdy minulý rok. Šlo o to, že u nás ve Strání jsou spolky pro kulturu, ale my jsme si chtěli udělat nějaké projekty po svém tak, aby nám do toho nekecalo moc lidí. Starší lidi třeba nemusí mít stejný názor jako my, ale máme štěstí, že jsme tam všichni víceméně vrstevníci, kámoši, se kterýma jsme chodili na akce. My si nemusíme nic vysvětlovat. Ještě než Smedoma vznikla, dělali jsme různé koncerty a nelegální filmové festivaly pro sebe a kamarády, kteří se sjeli třeba ze škol. Pak už ale šlo o to, že když jsme přišli s něčím vážnějším, jako bylo třeba natáčení balady, potřebovali jsme peníze. Tak jsme založili občanské sdružení. Nechtěli jsme nikomu nic vysvětlovat, chtěli jsme mít volnou ruku.

To je ve Strání opravdu tolik mladých talentovaných lidí, kteří jsou ochotní věnovat svůj volný čas podobným aktivitám, jako je natáčení klipu ke staré baladě?

No, asi jo (smích). Ale asi nám to tak nějak vyšlo, že jsme se sešli. Nikdy jsem nad tím moc nepřemýšlel, jestli je to výjimečné. Myslím si, že takoví lidi jsou v každé vesnici. Akorát se asi nemusí sejít. My jsme měli štěstí, že jsme si k sobě našli cestu. Kámoši ze Smedomy, třeba holky, ty figurují ve folkloru, kluci, s těma jsme zase dřív měli kapelu… Vesměs to jsou všechno vysokoškoláci, skoro všichni v Brně. Takže i když jsme tam, tak jsem spolu, máme tam takové stráňanské ghetto (smích).

Vy už máte vystudované?

Jo. Já jsem strojař, inženýr, ale nevěnuju se tomu.

Jak jde dohromady technické zaměření a romantické balady ze Strání?

Já si myslím, že dobře. Vždycky jsem měl vztah k divadlu, třeba dědeček režíroval ve Strání ochotnické divadlo. A taťka dělal dirigenta v kostele, zabýval se chrámovou hudbou. A ještě hrál v dechovce na trumpetu. Odmalička, co si pamatuju, u nás moc nehrál folklor ani dechovka, u nás byly nácviky sborových zpěvů a spíše duchovní hudba, klasika. Tak asi i kvůli tomu. Já i brácha se sice hodně točíme kolem folkloru, ale nikdy jsme nebyli vyloženě folklorní rodina.

Pojďme k vašemu asi zatím největšímu počinu, což je zfilmování balady Chodíval Matúšek. Proč jste vybrali právě tuto?

Ani si přesně nepamatuju, kdy přišel ten první nápad, že se to bude dělat. Stoprocentně jsem tu baladu ale jednou slyšel, když ji zpívala paní Vlasta Grycová ve Dvoraně (kulturní zařízení ve Strání – pozn. aut.), to mi bylo asi dvanáct roků, a asi mi zůstala někde v podvědomí. A důležité pak bylo, že u nás na fašanku ji pak nedávno zpívala znovu, snad jen někde u stolu. Zároveň jsem si tam koupil knížku pana Pavla Popelky Řečeno písní – některé balady mu totiž dával ještě můj dědeček – a tam jsem ji našel. Jenomže když se tyto balady veřejně zpívají, když se někde sedí a pije víno, pivo, slivovica (smích), tak se zkracují. Takže jsem ji nikdy celou neslyšel. A v té knížce jsem si ji šel sloku po sloce, a tak jsem si uvědomil, jak je to popisné. Že je to dojemné, to je jasné, ale jaká z toho jde bezmoc…

Tak o čem ta balada vlastně je?

Je to o tom, že Matúšek zabije svoji holku. A velká diskuze byla okolo toho, proč ji vlastně zabil, i na premiéře. Že to tam nikde nebylo řečeno. Oni se mají rádi a on ji z ničeho nic zabije. Přijde domů a říká to rodičům a ti mu zase říkají, že to dobře udělal, že ji i schoval, a že si může vybrat jinou holku, kterou může mít rád, ale hlavně, aby byla bohatá. Je to nádherně formulované lidovými slovy. A na konci je epilog, kde se zpívá: z teho si, rodiče, príklad berte, stavu manželskému nikdá nezbraňujte. Pointa je v tom, že je to celé o penězích a majetku. Hodně jsme řešili, kdo je vlastně tady ten zlý. Jestli to byli rodiče, ale nějak jsme to uzavřeli, že zlá byla ta doba. Věděli, že když nebudou mít majetek, asi se budou mít špatně.

Zaujala mě obrazová stránka klipu, která je poměrně profesionální. Kde jste se inspirovali?

No… já už jsem dřív uměl s kamerou a foťákem, dělal jsem nějaké videa, ale spíš srandy, virály, jen tak pro sebe a kamarády. A u té balady mi přišlo, že to nemusí být až tak složité. Že když je dobrý nápad, tak to jde. Pak už stačí jen mít techniku. Učili jsme se z workshopu na YouTube (smích). Většinou to všechno bylo v angličtině, tak mi to přítelkyně překládala, protože umí líp než já, jak se nastavují světla a podobně. Pak jsme dali hlavy dohromady. Přemýšleli jsme třeba, jak udělat dlouhý plynulý záběr, takže Google, a zjistili jsme, že k tomu existuje technické vybavení, ale za šílené peníze, málem jsme se vyvrátili a vykašlali jsme se na to (smích). Když to hodnotím zpětně, vlastně vůbec moc nechápu, co nás k tomu nakoplo.

Asi jste fakt dobrá parta.

Asi fakt jo, asi jo.

Vás čeká ještě jedna premiéra, a to v Brodě 27. října v kině Máj. Pozvěte na ni naše čtenáře…

Hlavní premiéra byla ve Strání, ale tohle bude taková brodská premiéra. Chceme objet nějaké projekce, a až splníme tento úkol, pověsit to na internet, ať už si to žije. V Brodě by to mělo být podobné jako ve Strání, na začátku bysme chtěli představit stráňanské balady v originále, i jiné než Matúška. Pozveme holky ze spolku Netáta, paní Vlastu Grycovou, cimbálovou muziku Aničky Přikrylové, ti by to měli uvést a zahrát dvě tři balady. Něco řekneme k tvorbě samotné a přemýšlíme, jestli pustit takový krátký film o filmu, kde je vidět, že někdy u toho byla sranda, a někdy ani ne (smích). Ve Strání se nám to z technických důvodů nepodařilo, ale tady už zase nebude tolik lidí, kteří se na tom podíleli, tak nevíme jestli by je to bavilo. Zvažujeme.

Co bude dál, další balada?

I na premiéře se nás ptali, co bude dál. Teď bychom spíš chtěli prezentovat Matúška a nemáme moc myšlenky a to, dělat nějakou další. Ono se to asi čeká… I když ještě než tato balada vůbec vznikla, říkal jsem si, ještě je v té knížce jedna krásná, ale to zatím nechci prozrazovat která. Stála by za videoklip taky. Ale chceme se pořádně věnovat této jedné, nechat to uležet. Je možné, že si ten nápad vezmou do parády profíci, ale pořád si myslíme, že my přímo ze Strání to uchopíme svým způsobem vždycky líp než borci z Prahy. Jak říkám, necháme to uležet, klidně tři čtyři roky, ať se lidi nad tím zamyslí. A až se trochu obnoví chuť lidí nebo i přijdou nové děcka, třeba uděláme druhou. Je možné, že se nakopneme za rok nebo za pět, nebo příští týden… No, to asi ještě ne, ale třeba to bude brzo (smích).

Antonín Reňák

- 28 let
- je rodákem ze Strání a žije střídavě v rodné vsi a v Brně
- vystudoval strojařinu a dosáhl titulu inženýra
- na volné noze se věnuje především propagaci, mimo jiné i Strání, místního Zámečku a turistického ruchu v obci
- má rád muziku, a fotografování, aktivně se věnoval folkloru
- je svobodný

Související Balado, já tě křtím, zahřímal režisér a z karafy lil slivovici

Autor: Petra Kučerová