Od února 2013 si stihl vyzkoušet hned několik úloh, kromě inspicienta, jak zní jeho oficiální zaměstnání, se totiž objevil hned v několika rolích. Návštěvníci divadla jej mohli spatřit jako principála v představení Pohřešované nebo jako Matta Šimonového v inscenaci Studna světců.

Kde začala cesta, po které jste se dostal až k divadlu?

Do Slováckého divadla v Uherském Hradišti jsem se dostal díky kamarádům, kteří tam již pracují. Dozvěděl jsem se od nich, že v uherskohradišťském souboru otěhotněla inspicientka. Ta se pak o mně zmínila panu řediteli jako o možné náhradě. Po pohovoru jsem před dvěma lety získal angažmá.

Jaká je náplň práce inspicienta?

Tato pozice toho obnáší hodně. Například při zkouškách funguji jako takový asistent režie. Musím vlastně pro režiséra připravit co nejpohodlnější podmínky pro nazkoušení inscenace. Tudíž jsem v kontaktu s technikou, rekvizitářkou a samozřejmě s herci, které při zkouškách volám, když je režisér potřebuje. Štěpán Goiš.

Takový je program na zkouškách. Ale jak je to při představeních?

Co se týká představení, musím zajistit, aby byla správně a bezpečně postavená dekorace, pohlídat si všechny herce, aby byli v divadle, a následně pak dávám povel k začátku hry. Poté musím být ve střehu, aby se nacházeli všichni tam, kde mají být. (smích) Samozřejmě jsem v kontaktu s osvětlovačem, zvukařem nebo třeba technikem. Kdyby se vyskytl nějaký problém, je na mně, abych jej co nejrychleji vyřešil.

V některých představeních přímo vystupujete. Jak jste se od práce inspicienta dostal až k hraní?

Poprvé to bylo úplně náhodně, když jsme zkoušeli inscenaci Pohřešované na Malé scéně. Nejspíš se totiž režiséru Petru Maškovi zmínila naše dramaturgyně Iva Šulajová, že bych si chtěl hraní vyzkoušet. Ten pak pro mě v Pohřešovaných připsal postavu principála.

V jakých rolích vás mohli návštěvníci Slováckého divadla ještě vidět?

Úplně mou první rolí v divadle byla Sněhová vločka ve hře Oskar a růžová paní. Tu jsem přebíral po minulé inspicientce Kamile Mitáčkové. Bylo to strašně vtipné. Celý jsem byl omotaný v bílém vatónu a na otáčivé plošině vysoké asi dva metry jsem se doslova „snášel" po jevišti. (smích)

Která z rolí byla vaší nejoblíbenější?

Teď si hodně užívám roli Matta Šimonového v inscenaci Studna světců.

Proč jste si vybral právě Matta Šimonového?

Je to postava mladého floutka, který se jen tak poflakuje po irské vesnici a jeho záliba je především ve whisky. Neříkám, že je to má oblíbená role kvůli pití, stejně mi whisky nahrazují sirupem (smích), ale baví mě hledání polohy lhostejného opilce s rovinou nešťastného mladíka, jehož osud už je vlastně předurčen k uchlastání se.

Kromě hraní a práce ještě studujete. Jakou školu a obor jste si vybral?

Studuji teorii a dějiny dramatických umění na Univerzitě Palackého v Olomouci, což je v překladu divadelní a filmová věda.

Herec, inspicient, ale i student. Všechny tři zmíněné pozice vás musí hodně zaměstnávat. Je složité skloubit všechny úkoly dohromady?

Vzhledem k tomu, že v divadle trávím většinu svého času, tak je to někdy docela oříšek. Naštěstí se mi v práci snaží vycházet vstříc a pouštějí mě na zkoušky kdykoli, když je to alespoň trochu možné.

Když vám po všech těch aktivitách zůstane ještě chvilka volného času, jak ji nejraději trávíte?

Svůj volný čas se snažím věnovat rodině a přátelům. Když ho mám někdy trochu více, udělám si výlet třeba do Prahy, kde se zase rád podívám na kolegy v jiných divadlech, jak se jim na jevišti daří.

Chcete i v budoucnu zůstat u divadla?

Určitě. I když mám sem tam myšlenky, že bych chtěl bydlet na Manhattanu… V takovém případě si pak pustím Sex ve městě a vrátím se zpět na zem do Uherského Hradiště. (smích)

V jaké funkci se vidíte v dalších letech, jako inspicient, nebo jako herec?

Nejraději bych byl, kdyby to zůstalo tak, jak je to nyní, abych byl inspicientem a zároveň si mohl občas zahrát nějakou roli. Takto mi to vyhovuje asi nejvíce. Zahraji si, ale zároveň na mně neleží zodpovědnost celého představení, jak tomu je u hlavních rolí. Teď toho mám se školou tolik, že nevím, kdy bych měl čas ještě na nastudování nějaké velké role.

Co plánujete na nejbližší dobu v pracovním životě? V jakém představení by vás v blízké době mohli návštěvníci Slováckého divadla vidět?

V současné době zkoušíme inscenaci Deník Anny Frankové pod vedením režisérky Zoji Mikotové, která bude mít premiéru 28. března. Já tam hraju Petera van Daana, mladíka, do kterého je Anne zamilovaná. Těším se moc a myslím, že se mohou těšit i diváci.

Autor: BARBORA VAJČNEROVÁ