Vraťme se ještě ke Slunečné, jak jste prožívala poslední natáčecí dny?
Snažila jsem se je co nejvíc zpomalit. Byla jsem si totiž vědoma toho, že už se nikdy neuvidím s celou tou naší partou pohromadě. Byli jsme spolu téměř každý den skoro dva roky… Těžké bylo i loučení s místem, s ateliérem, kde jsem měla svůj pokoj. Když jsem se do něj šla podívat naposledy, už bylo všechno vystěhované, což mě v tu chvíli nečekaně zabolelo. Našla jsem tam jen poličku, na níž byla přišpendlená moje fotka s Otou Jirákem, mým seriálovým tátou, a také koníka, který stál na polici. Vzala jsem si je po svolení produkce domů na památku.

Vzpomenete si, co vás napadlo, když jste zjistila, že v seriálu porodíte trojčata?
Dostala jsem záchvat smíchu. Přišlo mi to vtipné, ale na druhé straně vlastně i logické. Sice nevím, z jakého důvodu to scenáristé vymysleli, ale když žijete na statku, kde zvířata porodí několikrát ročně spoustu mláďátek, majitelka s nimi přece musí držet krok. (směje se) Překvapil mě snad jen výběr jmen. Zapamatovat si, která z dívek je Anna, Hana nebo Jana, bylo trochu náročnější. Když jsem dávala na Instagram fotku se svými seriálovými dětmi, reagovalo na ni hodně žen, co mají trojčata. Asi u nás nejsou až tak vzácná, jak jsem si myslela.

Špunti na cestě
Z prázdninových natáčení Miroslav Donutil moc nadšený není

Eva Burešová
Narodila se 22. července 1993 v Hlučíně. První divadelní zkušenosti načerpala v ostravském Národním divadle moravskoslezském. Na pražské Konzervatoři Jaroslava Ježka studovala obor muzikál. V roce 2011 se dostala v soutěži Česko Slovensko má talent do finále. Vidět jsme ji mohli například v seriálech Gympl, Modrý kód, Krejzovi, Slunečná, účinkovala v páté řadě zábavné show Tvoje tvář má známý hlas, kde teď už třetí sérii působí i jako porotkyně. Má synka Nathana.

Zjišťovala jsem si také, jak vypadají těhotenská bříška u maminek čekajících tři děti, které mají podobnou fyziognomii jako já. Břicho mi před natáčením vycpávali tak, že se mi opravdu horko těžko chodilo. Víte, hrát tyhle věci je vždycky trochu ošemetné. Na seriál se totiž dívá hodně maminek a každá z nich na to má jiný pohled… Podle mě se také v podobných seriálech snaží tvůrci napsat a natočit porod šíleně hororově. Když se pak na něco takového podívá třeba šestnáctiletá holka, může z toho mít zbytečné trauma. Proto jsem se jak tady, tak v Modrém kódu, snažila porod ztvárnit pokud možno jemněji. Inspirovala jsem se vlastním porodem, který taky nebyl tak dramatický.

Jak byste se zachovala, kdyby vám řekli, že budete mít trojčata?
Bylo by to super! Celou dobu jsem si říkala, že by mi to vůbec nevadilo. Ale fakt vůbec! Porod by byl sice asi záhul, ale proč ne?! Chci mít velkou rodinu, a kdyby to vyšlo takhle z jedné vody na čisto, nebránila bych se.

Televizní seriálový svět je neúprosně rychlý – točila jste Slunečnou a Zoo současně?
Jen několik dní a popravdě mě to trochu mrzelo. Chtěla jsem mít totiž víc klidu, abych si mohla pořádně promyslet, jak Viki v Zoo uchopit, aby byla zajímavá pro diváky a aby neměli problém ji rozpoznat od Týny ze Slunečné. Párkrát se mi stalo, že jsem jeden den hlídala jako Viki tři děti v Zoo a druhý den jsem tři děti čekala na statku ve Slunečné a pak je rodila. Trochu schizofrenie. Navíc jsou si Viki a Týna trošku podobné, v obou případech jde o silné ženské. O to víc jsem je chtěla rozlišit.

V čem se tedy Viki a Týna liší?
Viki je víc ženská, z čehož mám radost. Týna se totiž nechtěla moc líčit a parádit, šlo o klasickou holku ze statku, která nebyla ani moc na zábavu. Kdežto Viki si ráda užívá oblečení, make-up, nehty, nebojí se být za ženskou, na rozdíl od Týny, která byla vždycky spíš tak trochu kluk. Na můj vkus někdy až moc, i když jsem se do ní určitou ženskost snažila protlačit. Viki si ráda hraje s chlapy a je komičtější. Je po všech stránkách větší blázen, což mě baví. A také je víc od rány.

Tamara Klusová vychovává se svým mužem Tomášem tři děti
Manželka Tomáše Kluse Tamara: Díky dětem jsem zjistila, kým jsem

Chodila jste jako malá do zoo?
Jasně a mám zoo ráda dodnes. Ještě před pár lety jsem se tam ale většinou zamotala tak, že jsem nakonec skončila u klecí s ptáky a nic jiného jsem pořádně neviděla. Byla jsem pak naštvaná, že pokaždé vidím jen plameňáky a sovy. Ne že by se mi nelíbili, ale raději mám lvy a tygry. (usmívá se) Teď už se samozřejmě neztrácím, vím kudy kam. Miluji hlavně plzeňskou zoo, tu mám nejraději. Seriál ale točíme ve Dvoře Králové v safari. Zatím jsem tam byla jen párkrát, protože moje dějová linka jde trochu jiným směrem. Měla jsem možnost se podívat například k želvám, šla jsem se pozdravit s tou jejich nejstarší. Dvě suchozemské máme také doma. Z dalších zvířat mě fascinují vlci, ale ty mají tuším jen v Praze a Olomouci, kde jim jednou dokonce utekli.

Koukám, že máte, co se zoo týče, docela přehled…
Se synem tam chodíme rádi. Jen mě mrzí třeba v Praze výběh goril. Vždycky je mi za ně trochu smutno, ale už pro ně prý stavějí nový pavilon, což je super. Když táta několik let pracoval ve Španělsku, často jsme chodili do Palmitos parku, kde žila zvířata volně. Tam se mi hodně líbilo. Bohužel pak kvůli velkým vedrům vyhořel…

Která zvířata moc nevyhledáváte?
Jednoznačně pavouky a hmyz. To nedávám. V tu chvíli se proměním v hysterické „cosi“. Vzpomínám si na moment, kdy jsem pročítala scénář Zoo, ve kterém stálo, že Viki spatří tarantuli a zaklapne ji skleničkou. Okamžitě jsem volala na všechny strany a ptala se, jak tuto scénu budeme točit. Byla jsem ujištěna, že se nemusím bát, že pavouk bude umělý. Jenže nebyl… Bylo to hodně těžké natáčení, kdy se mi vysloveně zvedal žaludek, a motala se mi hlava. Ale dala jsem to!

Na konci loňského roku jste zabodovala také v obnoveném Českém slavíkovi. Překvapilo vás to?
Určitě. Ale vnitřně jsem trochu doufala ve vyšší umístění. Lidem se hodně věcí líbilo, chodili na koncerty, písničky se hrály v rádiích a měly hodně zhlédnutí na Youtube… Když jsem se tedy dozvěděla, že jsem v TOP 11, moc mě to potěšilo, a tím to pro mě i skončilo. Na Slavíka jsem šla jen s tím, že tam budu zpívat a užívat si večer v hledišti jako hezkou společenskou událost. Jenže pak najednou při vyhlašování třetího místa vyslovili moje jméno, což jsem fakt nečekala. Na druhé straně mě to trochu mrzí, protože kdybych s tím počítala, nezpanikařila bych tolik a mohla si ten pocit víc užít. V první chvíli jsem totiž opravdu myslela, že omdlím. Je to hezký pocit vědět, že pro vás tolik lidí hlasovalo. Už píšeme další písničky a jedeme dál.

Herec Pavel Nový
Trapasy jsou zábavné, když odeznějí, říká herec Pavel Nový

Má zpěvačka vaší generace ještě touhu vydat klasické fyzické album na CD?
Já ji mám. Lidi si je stále ještě kupují, i když samozřejmě mnohem míň než kdysi. Vidím to u sebe. Když některý z mých oblíbených interpretů vydá nové CD, koupím si ho, i když ho momentálně nemám na čem pustit.

V českém showbyznysu jste tři Evy Burešové. Nezpůsobuje to někdy mezi fanoušky a pořadateli trochu chaos?
To víte že ano. Už mi několikrát psali lidé, že na mně byli třeba v GoJe na představení, jenže tam já nehraji. Jde o moji brněnskou kolegyni. Pak je ještě jedna Eva Burešová , která si pak dala za jméno Eva S. (jako Saskia) Burešová. Jenže aby toho nebylo málo, přidala jsem si ke svému jménu ještě jméno Salvatore po mém synovi, který ho dostal při křtu v Itálii. Tahle Eva S. Burešová dělá především reklamy a dabing. Párkrát se mi stalo, že mi volali s nabídkou role na dabing nebo reklamu. Vždycky se proto nejdřív raději zeptám, zda mluví s tou správnou Evou Burešovou, a vysvětluji jim, že jsme tři a každá děláme trochu něco jiného. Já se popisuju jako „ta s dítětem a ze Slunečné“. Honoráře nám ale zatím posílají správně.