Blogerka Zuzana Hubeňáková: O moje fňukání nikdo nestojí

Knihy plné humoru, kde vlastně berete inspiraci?
Obvykle je na příhodách z knih kapička pravdy, byť by se nestaly přímo mně. Trochu je domaluju, vyspravím a pošlu do světa. Samozřejmě z pohledu inspirace je skvělé být vystavena nějakému extrémnímu zážitku, který si o zpracování říká. Třeba životu s dětmi. Nejlepší nápady mám těsně před usnutím. To mě napadají skvělé příměry, vtipy, zápletky i pointy. Bohužel si je ráno většinou nepamatuji. Zaspala jsem takto už drahně geniálních knih.

Za špatnou pleť si můžeme sami, říká dermatoložka. Zabijáků pokožky je několik

Došel vám někdy humor?
Nejsem hystericky veselá za každých okolností, to by mě už blízcí utloukli novinami. Občas si dopřeju trochu melancholie, pesimismu nebo přímo zoufalství, ale jednoznačně převažuje moje snaha všechno zlehčit a vysmát se osudu. Svoji roli cítím spíš na poli humoru, takže i smutné věci vyprávím tak, aby se lidi zasmáli. Události, které se mě bytostně dotkly a legraci si z nich dělat nedokážu, prostě nevyprávím. Myslím, že o moje fňukání nikdo nestojí. A nejen o moje.

Co říká vašim knihám manžel? Příliš ho v nich nešetříte…
To bych ráda uvedla na pravou míru, postava manžela v mých knihách je mým reálným manželem jen inspirována, proto ani nemá jméno. Ne všechno se stalo doslova tak, jak to píšu. Některé věci se třeba nestaly vůbec. Jinak exkluzivně přináším i manželovo vyjádření, cituji: „Řekni jim, že fascinovaně přihlížím raketově vzrůstajícímu úspěchu a vezu se na vlně tvé popularity.“ Takže jak vidíte, děláme si ze sebe srandu navzájem.

Blíží se prázdniny, co plánujete?
Prázdniny trávím s dětmi, a to obvykle snahou ty dva malé hladovce nevyměnit za něco, co míň jí, třeba za slůně. Když náhodou nehážu lopatou jídlo z kuchyně do jídelny a urvu si chvilku pro sebe, čtu, co to dá. Obecně mám ráda lehkou čtivou literaturu, ideálně od Liane Moriarty. Z těch vážnějších sáhnu vždy po knihách Aleny Mornštajnové, která je shodou okolností téměř sousedka v mém rodném Valašském Meziříčí.

Blogerka Petra Škrabáková: Měla jsem obavy. Teď uživím čtyřčlennou rodinu

Jak jste „přežila“ izolaci během koronavirové krize? Měla jste vůbec chuť psát?
Měla jsem velkou chuť psát. Konkrétně se mi často chtělo napsat velkými písmeny na zahradě slovo POMOC! Psát články s oběma dětmi, které bylo zároveň potřeba akutně vzdělávat, bylo občas trochu náročné. Nutno ale podotknout, že zoufalství jsem cítila jen při práci, jinak jsem si čas s rodinou užila. Až je mi líto, že se mi zase ti moji lidé rozutečou. Hodně jsme chodili po procházkách, hráli hry, na které dřív nebyl čas, manžel pracoval z domu, tak jsme na všechno byli dva a kupodivu jsme si vůbec nelezli na nervy. Nebýt obav z toho, co celá situace přinese a potřeby občas pracovat, byla bych vlastně úplně spokojená. Objevila jsem v sobě kvočnu.

Jakou další knížku jste pro nás nachystala?
Právě v těchto dnech vychází nová kniha Můj bratr Albatros a jiná rodinná zvěrstva. Je to můj první souvislý příběh. Samozřejmě veselý. Vypráví o tom, jak bratr proutník nedomyslel jeden pokus svést vyhlídnutou dívku a co svým konáním způsobil své sestře, která se ho z problémů snaží vytáhnout. Doufám, že se čtenářům bude líbit a trochu je v této podivné době pobaví.