Začínal od píky, přímo v srdci sklárny, v huti u tavící pece, kam nastupuje jako sklářský učeň v roce 1992, ve svých 14 letech.

„V té době jsme měli tu výhodu, že praxi i odborné předměty nás vyučovali přímo ve sklárně. Hodně nám to pomohlo, i když jsme ze začátku moc nechápali, co se kolem nás děje,“ vzpomíná Marek Mikláš.

Po vyučení si dálkově dodělává maturitu. Rok pak působí na sklářské výpomoci v obci Kolová na Karlovarsku.

„Po jednoročním pobytu na vojně jsem se v roce 1999 vrátil do civilu a řešil dilema, zda zůstat či nezůstat ve sklárně. Vždycky mě to ale bavilo, a tak jsem se rozhodl že sklářství neopustím. Z dnešního pohledu vidím, že to bylo rozhodnutí správně,“ říká dnes ředitel sklárny s úsměvem.

Do roku 2005 pracuje jako sklář a jeho dílnou je výheň u tavící pece.

„Pak jsem se stal pomocným mistrem a půl roku na to, v roce 2006, mě povýšili do pozice hlavního huťmistra, kde jsem měl na starosti jak hutní provoz, tak i brusírnu,“ vypočítává.

Tři měsíce na to už se ocitá v pozici vedoucího výroby, v níž působí v následujících pěti letech. V té době také zvládá vysokoškolské studium.

Začátkem roku 2011 sklárna mění majitele. Kupuje ji Lubor Cerva a 1. června téhož roku jmenuje Marka Mikláše ředitelem Sklárny Květná.

S odstupem času se mu vybavuje nejvýbušnější období, jež ve sklárně zažil. Před 20 lety byl totiž aktivním účastníkem památné demonstrace zaměstnanců tehdejších Moravských skláren Květná.

„V té době jsme se stali první sklárnou v České republice určenou k zavření. Nikdo z nás zaměstnanců to tehdy nedokázal přenést přes srdce. Dozvěděli jsme se, že tehdejší generální ředitel Crystalexu Nový Bor Oldřich Karas přijíždí oznámit uzavření naší fabriky.

Všichni, kdo měli ruce a nohy nechali práce a hnali se k obecnímu úřadu dát najevo, co si o tom myslí a vysvětlit panu řediteli, že to nedopustíme,“ vysvětluje Marek Mikláš to, co bylo spouštěčem turbulentní události. Ochránit Oldřicha Karase před rozlíceným davem měly tehdy na dvě desítky policistů v přilbách a se štíty v rukou.

„Přestože se k nám ředitel pokoušel promluvit, moc prostoru jsme mu nedali. Schytal sice pár zásahů sněhovými koulemi, jinak se mu ale nic nestalo, pamatovat si to ale bude určitě do konce života. My jsme prostě jen nechtěli, aby někdo z Nového Boru, z toho města 300 kilometrů vzdáleného od Strání, zavřel sklárnu, kterou budovali naši předkové už od konce 18. století,“ popisuje Marek Mikláš ono památné srocení lidu před obecním úřadem ve Strání.

Nakonec podle něj právě humbuk s demonstrací zabránil tomu, aby vedení Crystalexu Nový Bor v tichosti sklárnu ve Strání zavřelo. Tím jak byla událost medializovaná, vyvolala pozornost Poslanecké sněmovny a do případu se vložil současný prezident Miloš Zeman.

„Tím naší sklárně významně pomohl, podpořil nás, do sklárny osobně přijel a já jsem mu dokonce jako sklář dával fouknout do sklářské píšťaly. Panu Zemanovi jsme dodnes za jeho intervenci vděčni,“ dodává Marek Mikláš.

Vedení Crystalexu Nový Bor pak totiž muselo nabídnout Moravské sklárny Květná k prodeji. Přestože zájemců bylo povícero, nakonec podnik získali jeho vlastní odboráři. Ti sklárnu po roce prodali firmě SYNEX.

„Po čase se naše sklárna opět dostala do existenčních problémů, a kdyby se neobjevil pan Cerva, který od SYNEXu sklárnu koupil 6. ledna 2011, tak už by dnes byla zavřená,“ poznamenává Marek Mikláš.