Deníku pověděla, jak je dnes náročné pomáhat, když málokdo má peníze nazbyt. I přesto si myslí, že jako národ umíme v těžké době podpořit potřebné.

Přemýšlejí dnes lidé o charitě jinak než před deseti lety?
Myslím, že ano. Třeba co se týče firem, myslím si, že jsou daleko opatrnější. Zejména v tom, kam své peníze dávají. Pečlivě si vybírají projekty a organizace, které se rozhodnou podpořit. A za mě osobně? Po těch letech, co se snažím aspoň trochu pomáhat druhým, vím, jak je v dnešní době těžké sehnat peníze. Proto si neskutečně vážím těch, kteří se do takového boje pustí, ať jsou to nadace, nebo neziskové organizace.

Hodně lidí říká, že pomáhat chce, ale neví jak a kde. Že je příliš mnoho organizací, kterým se nedá věřit. Zkuste jim poradit.
Korunka Luhačovice organizuje charitativní akce, jako jsou koncerty a módní přehlídky, kde peníze a dary předáváme přímo rodinám a organizacím. Náš dárce pak vidí, že peníze šly na konkrétní věc, a navíc má možnost se s obdarovaným i osobně seznámit. Ví, že ty peníze neskončily na nějakém neznámém účtu. Má tak zpětnou vazbu.

Jak chcete v době špatné ekonomické situace lidi motivovat, aby darovali? Daří se to vůbec?
Máte pravdu, doba je zlá a firmy šetří, kde se dá. Proto jsem nesmírně ráda, že i přes- to se nám daří sehnat peníze. Musím přiznat, že je to velmi náročné. Ale věřím tomu, že Korunka Luhačovice již má své jméno a tradici a že si firmy již mohly ověřit, že naše práce je čistá a efektivní.

Necítíte někdy zmar z toho, že se nedá pomoci všem, kteří to potřebují?
Každý, kdo se této činnosti věnuje, zná ten pocit bezmoci, že nemůže pomoci všem. Že musí vybírat z žádostí a nějaké dítě upřednostnit podle přísných pravidel, která naše sdružení má. Ale i k těm, které nevybereme, se časem vracíme a snažíme se to znovu řešit.

Vím, že je to těžké, ale myslíte, že pro některé postižené děti a jejich rodiny by bylo lepší, kdyby se vůbec nenarodily? Vzhledem k bolesti, kterou prožívají. Nebo je podle vás takový pohled zcela scestný?
Ráda vám na tuto otázku odpovím, protože nad ní přemýšlí spousta lidí, kteří mají zdravé děti. S některými rodinami, kterým dlouhodobě pomáháme, se pravidelně setkávám a vím, s jakým fyzickým a psychickým nasazením se o své nemocné dítě starají. Dělají to s velkou láskou a myslím, že si často kladli otázku: „Proč zrovna my?" Ale máme i rodiny, které už v době těhotenství věděly, že čekají postižené dítě. Přesto se do toho boje pustili. A nelitují.

Kolik lidí je už dnes zapojeno ve sdružení Korunka Luhačovice?
Máme tři členy ve vedení našeho sdružení. V týmu, který se podílí na organizaci akcí, je asi deset lidí. Všichni to dělají zadarmo a ve svém volném čase. A také mi hodně pomáhají rodina a kamarádi. Bez jejich pomoci bych se neobešla.

Říká se, že často pomáhají lidé, kteří sami prožili něco zlého.
To je různé. Když jsme před dvěma lety vyhlásili humanitární pomoc při záplavách společně se zlínskými hasiči, lidé měli možnost nosit potřebné věci na hasičské stanice v kraji. Největší pomoc se soustředila u dobrovolných hasičů na vesnicích. V některých jsem byla a viděla jsem, kdo pomáhal. Staré babičky a lidi, kteří toho sami moc nemají. Nakonec se nám podařilo vypravit za tři dny plný kamion. A to je podle mě úspěch.

Takže jsou podle vás Moravané štědří?
Myslím, že nejde o to, odkud jste. Obecně zastávám názor, že když pominu politiku, jsem pyšná na to, že jsem Češka. Když se stane nějaké neštěstí, záplavy nebo třeba taková tragédie jako na podzim při rallye v Lopeníku, lidé se semknou a snaží se pomáhat. Je to nádherný pocit. Zažila jsem záplavy na Moravě a solidarita a pomoc lidí byly neuvěřitelné. Samozřejmě, vždy se najdou výjimky, ale myslím si, že jako národ si umíme pomáhat a držet pospolu.

Kde se teď snažíte pomáhat? O co je největší nouze a proč?
Když jsem před deseti lety začínala, dávala jsem peníze převážně do nemocnic na dětská oddělení. Ale poslední roky pomáháme převážně rodinám ze Zlínského kraje, které se starají o postižené dítě. Ačkoli si myslím, že právě o ně by se měl postarat stát! Ten jim spíše hází klacky pod nohy. Neustále jim odebírá různé finanční příspěvky a sociální dávky. Kolikrát má rodina finance pouze na základní věci. Na zdravotní pomůcky, které by jim usnadnily péči o dítě, pojišťovna mnohdy neplatí a rodina na ně sama nenašetří.

Jak se daří Korunce? Kolik peněz se rozdělilo v loňském roce, komu a z čeho máte největší radost?
Loni se Korunce Luhačovice opravdu dařilo. Nafotili jsme společně s našimi dětmi a zlínskými hokejisty charitativní kalendář na rok 2013. V říjnu jsme ve Velkém kině ve Zlíně uspořádali koncert a rozdali dvě stě tisíc korun rodinám pečujícím o postižené děti. Momentálně ve spolupráci se sdružením dobrovolných hasičů pořádáme sbírku na speciální léčbu pro dvouletou Dorotku Obadalovou z Luhačovic. Prodáváme panenky Korunky a celý výtěžek půjde právě této rodině. Připravujeme také v Luhačovicích velkou benefiční několikadenní akci.

Spolupracujete s celou řadou známých sportovců a umělců. Kde jste se seznámili a kdo je vůbec nejaktivnější?
Nejaktivnější je asi Josef Náhlovský. Ten stál u zrodu Korunky a stále pomáhá. Se spoustou lidí ze šoubyznysu mě seznámil právě on. Pomohl nám získat podporu dalších známých osobností, jako jsou Lucie Bílá, Bára Basiková, Petr Rychlý, Martin Dejdar, Pavel Liška a spousta dalších. V poslední době k našim patronům přibyl i skvělý herec a zpěvák Jan Budař.

Chystá sdružení nějakou událost, na kterou byste chtěla naše čtenáře pozvat?
Nyní intenzivně připravujeme třídenní benefiční akci, která se v květnu uskuteční v Luhačovicích. Celý charitativní projekt odstartuje ve čtvrtek 23. května dobročinným bazarem luxusního módního zboží. V pátek budeme pokračovat v Kulturním domě Elektra tradiční akcí nazvanou Luhačovice město zdraví a módy, jejímž hlavním programem bude módní přehlídka doplněná o vystoupení zpěváků. Třídenní program završíme v sobotu 25. května Tenisovým turnajem osobností a dětským dnem poblíž lázeňské kolonády. Podrobný program naleznou lidé na www.korunkaluhacovice.cz.

Autor: Kamil Polko